Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): JIM    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Fantasy příběh - slohová práce



Podivný Svět

Ano byla jednou jedna želva a jak již jistě tušíte nebyla jen taková želva. Na svých zádech musela nést dva slony ? chudák. Želva(A?tuin) to sice měla těžké, ale sloni to taky neměli zrovna lehké. Ti zase museli nést celou zemi. Byla plochá jako placka a proto se jí od pradávna říkalo Zeměplocha.
Ano teď všichni si jistě říkáte: ?Ale on se opičí.? Ale to není pravda. Já vůbec nechci vyprávět o Zěměploše. Chci vyprávět o místě které je od Zeměplochy vzdáleno 995 Terametrů 55 Gigametrů 60 Megametrů 21 kilometrů 2 metry a půl centimetru (Jak to vím? Právě jsem si to vymyslel, tak to musím vědět!). Stručněji prostě hodně daleko. Ano toto místo je úplně jiné než je Zeměplocha. Přesněji řečeno je obrácené na ruby.

Tady již není chudák želva. Vezmu to odspod jako u Zeměplochy. Nejvíc vespod je komár(velice výkonný komár). Asi bych se neměl opakovat, ale nerad bych mu křivdil - je to chudák. Ten nese švába a dalších dvěstě zvířat. Nerad bych to protahoval a tak vyjmenuji jenom nějaké ? myš, kočka, pes(v tomhle bude možná problém, až totiž jednou tyto tři zvířata pocítí svůj pud - no ani se neodvažuji předpovídat co se stane) tuleně, velrybu, slona... Ano a možná i dobře hádáte poslední zvíře ? je to želva. Vlastně je to sestra A?tuin ? jmenuje se B?tuin. B?tuin si narozdíl od A?tuin uměla vybrat : Na svém hřbetě nese jen pár stromů, lidí, trollů, trpaslíků, nemrtvých a spoustu jiných druhů (ale rozhodně žádného elfa!). Každý den se opaluje. Jenom jednu nevýhodu má ? pořád jí něco svědí na p..ozadí.

Toto místo se nijak nejmenuje. Můžeme mu říkat jakkoliv, je to vlastně takový Podivný svět(možná by někoho napadl název Křivoplocha, ale tadyto přece nemá nic společného s Zeměplouchou nebo snad ano?). Ale tvorové Tam mu prostě začali říkat Svět.
Samozřejmě již od počátku věděli že Svět není kulatý ani rovný(možná to je tím že geometrické útvary definovali před deseti lety).
Svět je velice pokrokový, protože se poučil z minulosti a právě je v období mezikrize(tak by to nazval nějaký odborník za 100 let ? nebo snad vy víte jestli váš stát je v období krize?). Ano Svět se poučil z mnoha ?krizových? období své minulosti(např:. Válka za svého boha ? těch bohů tenkrát bylo něco přes 20 milionů, Velký hladomor ? skorovyhynutí lidí, Výsadní postavení žen ? po velkém úpadku byly svrženy, Lidumilost ? zdejší název pro Socialismus, Demokracie ? skorovyhynutí trollů ...). Teď v období mezikrize probíhají války ?jenom? o území a samozřejmě o moc.

Již byly také překonány dlouhé názvy boha ( negramotné obyvatelstvo(ze začátku to bylo asi 80% obyvatelstva) si je nemohlo zapamatovat ? tedy on si to nepamatoval nikdo, ale gramotní to apsoň měli napsané( tenkrát byl uznáván Alehjhslahjfhadhfdnfkjadfkjogjekjdhfoejhfsldkjfdhafdfvvsdjkljlfaaaaaaklajlfjs... to bylo křestní jméno toho boha) ? a tak bůh na negramotné často sesílal hladomor(díky hladomoru se zvýšila gramotnost o 60% - kvůli 20% se to se to pak nenazývalo hladomor)). Průměrně každé desetiletí se jeho jméno zkracovalo o jedno písmenko. Dnes se jmenuje A. Jsem zvědav co z něj bude za deset let.

Nyní konečně víte něco o historii Světa a tak můžu začít s vyprávěním Příběhu. Možná to vypadá jako kdyby to byl příběh o zachránění Světa, Vesmíru, objevení nějakého světadílu, o někom slavném. Mýlíte se, je to jen můj příběh(a také pár jiných lidí- přesněji 5892 jiných lidí).Nejhorší na tomto příběhu je to, že hlavní postavu hraji já. Doufám že mi to A jednou odpustí.

Abych se představil, mé jméno je Alas. Nebudu Vás unavovat mými dalšími jmény. Dva druhy ve Světě mají dlouhá jména ? upíři a vlkodlaci. Já bohužel patřím mezi vlkodlaky. Vlkodlaci to neměli nikdy lehké (narozdíl od upírů). Každý úplněk se musíte přeměnit ve vlka a pokud to není vámi ovládaná přeměna(jako například v době úplňku) celou noc o sobě nevíte a když se najednou objevíte nahatí na ulici ? je to celkem problém. Vlkodlačice to mají lehčí ? žena přece jenom nevypadá jako ?úchyl? když se objeví nahaté na ulici. Sám od sebe jsem se proměnil jenom asi dvakrát, nebylo to nic pěkného, protože ve mně přetrvávali vlčí pudy. Sice se daly ovládat, ale stálo to mnoho úsilí.
Byl jsem zaměstnán jako úředník v přístavním městě Suha(Toto město jsem si vybral kvůli nejméně častému úplňku na celém Světě ? jenom jednou za dva týdny). Můj život byl celkem poklidný. Každý den jsem vstával, chodil do práce (v práci jsem moc přátel neměl ? kdo by se přátelil s vlkodlakem), pak zašel do hospody Na rohu (speciální hospoda pro ?vyjímečné? lidi) na nějakou tu pintu piva. Tento stereotyp se pořád opakoval. Jednou za dva týdny, při úplňku, jsem se proměnil ve vlkodlaka. Nevím co jsem dělal když jsem byl vlkodlak. Pamatuji si jen na neodolatelnou chuť krve v puse(snad jen lovil slepice na okraji města). Příští den jsem se vždy probudil jako člověk na zemi svého bytu.
Až jednou jsem se probudil celý potrhaný, od krve, měl jsem něco s rukou (asi zlomená). Asi to byla těžká a dlouhá noc. Mohl jsem jenom doufat, že jsem něco někomu neprovedl, i když vypadalo to, že spíš někdo provedl něco mně. Nikdy v životě se mi to nestalo.Za pár dní jsem se z toho vylízal a vše bylo v pohodě.
Jenže příští úplněk to samé. A další úplněk zase!To už bylo podivné.
Teď jsem se bál každého úplňku. Ta bolest když jsem se po úplňku probudil. Jenom při pomyšlení na ní jsem cítil jak mi pomyslně vstávají chlupy na hřbetě. Den před úplňkem jsem se ani nemohl soustředit na práci(sice papírování jako papírování ? přečteš dopis, dáš razítko, napíšeš dopis, ale ani tohle mi nešlo).
Ale tentokrát se nic nestalo. Ráno jsem se nornálně probudil jako většinou, což mě značně uklidnilo. Odteď byl na nějakou dobu pokoj.
Po nějaké době se ale začali objevovat zprávy o napadání lidí psy. Doteď se občas stávalo, že nějaký pes napadal člověka, ale byli to většinou bezbranní lidé. Ale teď se toto napadání stávalo jakoby organizované. Prý asi dvacet psů napadl vůz který převážel nějaké maso do sklepů za městem. Všichni kteří byli na voze byli roztrháni k nepoznání. Mezi lidmi se povídalo, že je vede nějaký velký černý vlkodlak. Lidé se každý večer zabarikádovávali. A vlkodlakům nastávali zlé časy. Hlavně těm o kterých se to vědělo. Lidé po nich házeli kameny, každý člověk měl při sobě nějakou stříbrnou zbraň. Já jsem naštěstí zatím byl celkem opatrný, ale již spousta lidí si musela všimnout, že v době úplňku nejsem doma a v práci.
A pak se stala ta hrozná událost. Doslova masakr. Stalo se to hned den po úplňku. Přesně ve dvanáct hodin vtrhlo na trhy spusta psů (drby říkaly 1000, ale tomu jsem zase nevěřil) psů a vraždily. Zabily úplně každého ? ženy, děti, muže, starce...
Odteď lidé popravovali vlkodlaky. Vyrobili si na to speciální gilotinu na tom náměstí co se stal ten masakr. Měla ostří vyrobené ze stříbra. Ano teď šlo všem vlkodlakům o život.
V hospodě Na rohu jsem den již nepotkal žádného vlkodlaka, a tak jsem se tam radši už nikdy nevrátil. Již jsem také radši nešel do práce.
Několik dní jsem strávil v bytě. Většinu jsem prospal, protože jsem byl velmi unavený z únavných úplňků.
Po několika dnech se na schodech uslyšel těžké kroky. Muselo to být minimálně 8 lidí. Začal jsem se uklidňovat, že to určitě budou dneska slavit sousedi něco.
Buch,buch,buch! Někdo zabouchal na dveře. ?Tady městská stráž, z moci patráta otevřete dveře!?
Zpanikařil jsem, nevěděl jsem co mám dělat. Za dveřmi jsem cítil stříbro. Než jsem stačil něco podniknout (na nic stejně nebyl čas) někdo vykopl dveře! Od té chvíle si toho moc nepamatuji. Asi jenom to, že jsem se ?přeměnil?, proskočil oknem a tu strašnou změť pachů a nakonec strašnou chuť po krvi.
?Dobrý den, pane! Nestalo se Vám nic, pane??
?Cože?? odpověděl jsem na neznámý hlas. Bylo mi strašně špatně. Otevřel jsem jedno oko. Nad sebou jsem uviděl psa. Pěkně jsem se ho lekl. Teď jsem si uvědomil, že to na mě štěkal ne mluvil, ale ja všemu rozumněl. Byl to asi nějaký boxer nebo co. Otevřel jsem druhé oko. Uviděl jsem polorozpadlou místnost. V tu chvíli mi to tak pomalu myslelo, že mi nic nedocházelo.
?Je Vám asi trochu špatně, pane! Nalezli jsme Vás pod budovou kousek od štábu, asi jste spadl ze střechy, pane! Než Vás tu nechám pár informací z fronty pane! Před týdnem přišla spousta vlků, prý se chtějí pomstít lidem, a tak jsme je vzali. Moc děkujeme pane, takhle skvěle jsme se za Azarata neměli! Máme další vůz masa pane. Odpočívejte, doufám že se nám zítřejší akce vydaří!?domluvil a skoro jako voják odešel (byl trošku handicapován, že byl pes).
Když odešel, začal jsem uvažovat. Teď na mě mluvil pes, kterýměl tendenci mi říkat ?pane?. Já jsem pořád vlk.
Odpočíval jsem a při tom přemýšlel.Pomalu mi začalo všechno docházet. Trochu jsem si začal vzpomínat na věci které se stávali za úplňku, ale nejdřív jsem se musel optat.
Za několik hodin(teda aspoň tak mi to přišlo) zase přišel Pánovník(tak jsem si ho v duchu pojmenoval). ?Nepotřebujete něco pane??
?Ne, jenom mám jednu otázku. Pamatuješ si co na to, když jsem přišel poprvé?!?zkusil jsem ostře. Vypadalo to, že to zabralo.
?Ano pane! Tenkrát když na Vás Azarat poslal všechny psy! Nikomu se do Vás nechtělo, ale museli jsme pane,?řekl skoro omluvně.
Aha tak to bylo poprvé když jsem byl zmlácen.
?A podruhé jste přišel za námi,?asi myslel nějaké podřízené psy. ? A řekl nám, že když Vás necháme bojovat proti Azaratovi - vy ho porazíte - , my Vás pak korunujeme na ?krále?.? Teď se chvíli odmlčel, usmál se(jestli se tomu dá říkat úsměv) a pokračoval. ?Vy jste s ním pak dlouho bojoval. Byl o 5 palců vyšší než Vy pane! Ale vyhrál jste. Jste prostě nejlepší! Teď Azarat plave někde na dně řeky. Dobře mu tak, byl to špatný panovník.?
Hmm, tak to byl druhý úplněk. ? Teď bych se ještě mohl dozvědět, že jsem porazil nějakou bandu psů,? pomyslel jsem si. A taky že jo. Pánovník mi pak ještě vyprávěl jak jsem bojoval proti pěti největším příznivcům Azarata. O mě korunovaci. O tom jak jsem naplánoval napadání lidí. A nakonec jak jsem se zúčastnil prvního ?tažení?, kdy jsme vyvraždili celou jednu rodinu. Pak se rozloučil svým pane a odpochodoval.
Pýcha kterou jsem ze začátku cítil ze svržení Azarota se změnila ve špatné svědomí z vražd. Přece jenom sem pořád člověk. Začal sem panikařit. Vědomí mi říkalo: ?Ale vždyť ty za to nemůžeš. TO byly jenom tvé pudy!? Ale svědomí: ?Jsi VRAH!?
Svědomí vyhrálo. Ani nevím kde jsem vzal stříbrnou dýku která leží teď vedle mne. Ani nevím co mě vedlo k tomu napsat tohle. Ale vím to, že teď se zabiju. Možná si všichni se myslíte, že jsem slaboch, ale sám bych v tu chvíli, kdy jsem slyšel o tom masakru na náměstí, zabil toho kdo to udělal. Nemůžu napsat že pak jsem se zabil, protože to zkrátka nevím. Ale pokud tadyto nebude pokračovat asi již nežiji.

ALAS
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.