Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): cucíček    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Dovolená na kterou nezapomenu - slohová práce


Je to už více než dva roky, kdy jsme já a můj manžel přemýšleli, kam se vypravíme během léta na dovolenou. Dlouho jsme váhali a vybírali, kde by se nám nejvíce líbilo a kde by to bylo nejlepší zejména pro naši, tehdy sedmiletou,dceru Terezku. Nakonec zvítězilo stanování. Zbývalo vymyslet, na které místo pojedeme,až na to můj manžel Vráťa přišel. Povídá nám: ?Holky, vyrazíme na Orlík. Tam je to bezva. Zažijeme spoustu dobrodružství.? A jak řekl, tak jsme udělali. Zabalili jsme vše potřebné a pro Terezku,aby byla opravdu spokojená a nebyla tak úplně sama jen s rodiči, jsme vzali s sebou její kamarádku Editu.
Cesta nám rychle uběhla, všichni jsme se těšili, jak si výpravu hezky užijeme. Jakmile jsme dorazili do kempu, šli jsme se porozhlédnout, abychom vybrali ten nejkrásnější plácek pro náš stan. Netrvalo dlouho a objevili jsme opravdu krásné místo pod velikou borovicí, k vodě co by kamenem dohodil. Hned jsem vykřikla: ?Tady se usadíme! Pěkně ve stínu kousek od břehu. To je paráda!? Měli jsme štěstí, protože, jak jsme se dozvěděli, na tomto místě každý rok parkuje pán s karavanem. To léto ale nemohl, protože měl přívěs rozbitý. Postavili jsme stan, vše vybalili a šli si prohlédnout okolí. Cestou jsme potkali kiosek s občerstvením. Děti si daly limonádu a my pivo. Chvilku jsme poseděli, ale začal se zvedat vítr, tak jsme si vzali nedopité kelímky a šli raději pomalu zpět, neboť jsme neměli zapnutý stan. Než jsme došli k našemu místu, začalo pršet a strhla se obrovská vichřice. Doběhli jsme ke stanu, Vráťa odložil pivo na stolek a snažil se zapnout zip. Nedařilo se mu to a volal na mě :,, Rychle pojď sem ! Sám to neudržím! Jdi z druhé strany a zkus to zapnout!? Víte, můj manžel není žádné tintítko. Má skoro dva metry a váží sto kilo, ale v tu chvíli sám nic nezmohl, stan byl opravdu nezvladatelný. V tom se zvedl další poryv větru, shodil kelímek s pivem přímo do celty na spacáky a začal nám brát vše, co se dalo. První letěla matrace, za ní ručníky , plavky, hrnce se koulely směrem k vodě. Stan se kymácel ze strany na stranu a holky se rozhodly, že nám pomohou. Každá chytla jednu tyčku od stanu a všemi silami se snažily ho udržet. Vítr byl ale silnější. Mlátilo to s nimi o zem a děti se začaly bát. Okamžik jsem přemýšlela, co dělat dřív. Držet stan a snažit se ho zapnout? Nebo sbírat věci, abychom o ně nadobro nepřišli? Když jsem si představila, že nám vítr všechno odnese, pustila jsem náš příbytek a utíkala zachránit oblečení, které všude poletovalo. V tom se ozval Vráťův burácivý křik:,, Okamžitě se vrať ! Vždyť nám uletí! Drž to! Chyť to!? Bylo to hrozné. Terezka a Edita začaly plakat. Pochytala jsem ty nejdůležitější věci a rychle se vrátila zpět Vráťovi na pomoc. Najednou jako mávnutím proutku vše ustalo. Když jsem se podívala na tu spoušť, chtělo se mi brečet. Všechno bylo mokré a špinavé. My, veškeré naše oblečení, spacáky i stan byl prosáklý skrz na skrz. O některé věci jsme přišli. Po chvilce začali vylézat z okolo postavených karavanů lidé a vypravovali nám, jak nás pozorovali okénky, jak to bylo hrozné,že nás litují, a že takovou vichřici tady nepamatují. Pomalu se nacházel i náš ztracený majetek. Jedna paní nám donesla matraci, která doplachtila až do lesa pod její auto, pro druhou matraci Vráťa pádloval na vypůjčeném prkně asi půl kilometru do vedlejší zátoky. Po dlouhé době se nám podařilo také uklidnit děti, já jsem se také ,,dala dohromady ´´a začal velký úklid. Konečně jsme dali vše jakž takž do pořádku a abychom zažili také něco pěkného, vyrazili jsme na výlet.
Druhý den ráno jsem se probudila zimou a nevolností. Bolelo mě břicho, žaludek , zkrátka jsem se cítila opravdu zle. Vylezla jsem ze stanu a našla venku sedět Vráťu, který měl velmi podobné pocity. Prý prožil krutou noc. Celé dopoledne jsem proležela v bolestech a horečkách. Manžel na tom nebyl o mnoho lépe a tak rozhodl, že pojedeme domů. Bylo mi ho líto, protože musel vše sbalit sám a ještě hlídat děti, které naštěstí nedopadly tak špatně. Vše statečně zvládl, naložil nás do auta a odjeli jsme domů. Tam mě Vráťa uložil do postele, zaopatřil holky a ještě stihl na poslední chvíli zajet do lékárny pro nejnutnější léky . Nakonec padl i on s horečkou do peřin . Další den jsme se ze všeho vyspali a bylo zase dobře. Byla to jednodenní střevní chřipka. Vše naštěstí dobře dopadlo a zbytek našeho krásného volna jsme strávili na chatě. Ale na tuto dovolenou opravdu nikdo z nás nikdy nezapomene.


Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.