Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Alchymie


Historie alchymie

Nejdříve se chvíli zabývejme samotným slovem alchymie, protože jak historie alchymie, tak i původ tohoto slova spolu souvisejí. O výklad slova alchymie se vede celá řada sporů. Podle jednoho názoru je slovo alchymie odvozeno z als, označující řecky sůl, a chymie, znamenající roztavení, rozpuštění. Ale jestliže se řecky "sůl" řekne als, a chemeia se položí místo chymia, pak smyslem slova alchymie je šťáva nebo mok. Podle jiných, pravděpodobnějších názorů, slovo chemie i alchymie pochází ze staroegyptského slova keme, které znamená hlínu, ve významu úrodné půdy, nacházející se na březích Nilu. Původ slova je také spojován se starým hebrejským názvem Egypta (Chemia, Kemia - Černá země-úrodná zem), kam spadá pravděpodobný vznik alchymie. Alchymie, bez předložky "al", tedy chymia, chemia, je jak vidíme s názvem Egypta spjata velmi podstatným způsobem a nejspíš je tedy "umění (al)chymické" ostatními národy chápáno jako "Egyptské umění" nebo ve smyslu "to, čím se zabývají Egypťané". Tuto domněnku potvrzuje i jiný arabský výraz pro alchymii: kněžské umění, neboť v dávném Egyptě se alchymie pěstovala v chrámech jejich kněžími. Vlastní předpona "al" před slovem chymia je s největší pravděpodobností, arabského původu, znamená zázračnou moc, čímž je alchymie odlišena od chemie a al-chymie tedy označuje chemii par excellence. Tento názor je opravdu nejpravděpodobnější a velmi věrohodný. Vraťme si nyní k historii alchymie.

V hlavních bodech lze vymezit tato nejstarší časová období alchymie:
1) Původní období: Podle tvrzení velké většiny autorů pochází alchymie z dávného Egypta, přesněji, odtud ji převzali ostatní národy. To naznačuje i výklad slova alchymie a tuto domněnku potvrzují i historická fakta. Alchymie byla považována za vědu tajnou a posvátnou a byla pěstována v egyptských chrámech. (její původ je připisován legendárnímu Hermovi Trismegitovi a byla proto nazývána "hermetickým uměním") Počátek alchymie nelze časově určit. Obchodními cestami, jak mořskými, tak i pozemními, se alchymické umění z Egypta rozšířilo dál k ostatním národům a dostalo se až do zemí Orientu.
2) Řecké období: Nejen obchodními styky, ale především vojenskými výboji Řecka, se alchymie šířila ve Středomoří. Právě dobytí Egypta Alexandrem Velikým (Makedonským) nastává druhé, Řecké období, kdy bylo v Egyptě založeno slavné město Alexandrie, které bylo opravdovým kulturním skvostem. V Alexandrii byla zřízena první Akademie a vědomosti antického Řecka, Egypta i jiných národů, všech tehdejších vědních oborů, byly soustředěny v písemné podobě v proslulé alexandrijské knihovně, jejíž smutný osud je obecně znám.. Akademie skončila svoji činnost 331 n.l. a po dobytí Egypta Araby při muslimské expanzi (639-646) byly zničeny všechny její pozůstatky. Slavným autorem tohoto období je Zosimus.
3) Arabské období: Arabská věda (později obecně muslimská) čerpala zhruba na přelomu letopočtu z egyptských, antických a dalších orientálních pramenů, snad největším zdrojem vědomostí byl zřejmě Egypt, přesněji, zřejmě přístavní město Alexandrie, kterého se Arabové zmocnili roku 641 po Kristu. Alchymie nalezla velkou oblibu u arabských učenců a Arabové pak tuto vědu, především v důsledku svých výbojů, šířili dál do ostatních zemí. Z představitelů arabské alchymie jmenujme především Gebera. (Abua Abdalláha Džabíra)
4) Období Evropské alchymie, začíná po roku 1000, kdy Křižáci přinášejí do Evropy první alchymistické spisy. Nejdříve dochází k šíření arabské alchymie po Evropě (zhruba do 13. století, včetně), které se vyznačuje především překládáním arabských děl (a jejich šířením) a teprve později začíná tvořit většina evropských alchymistů svá vlastní díla. Postupně dochází k rozšíření alchymie po celé západní a střední Evropě. Zjednodušeně řečeno, od Egypťanů tedy převzali alchymii Arabové a od Arabů jej převzala středověká Evropa. To je hlavní cesta kterou se k nám alchymie dostala. Období Evropské alchymie trvá prakticky až do 19. století, tedy do jejího úpadku, který začíná rozvojem chemie v 18. století . Pokud se týče úvah, že alchymie vznikla ve starověkém Egyptě, ani tím si nemůžeme být jisti, neboť sami staří Egypťané se odvolávají na jakousi civilizaci "před potopou", o které nic nevíme.

Alchymie se zabývala:
1) Přípravou alkahestu, neboli univerzálního rozpouštědla.
2) Separací tzv. "ducha světa", látky nasycené všemi planetárními vlivy a oživující osláblou hmotu.
3) Problém quintessence, tedy extrakce působivých částí látek z rostlin, kovů atd.
4) Aurum potabile (tekuté zlato), energetický lék propůjčující tělu maximální odolnost vůči všem nemocem.
5) Elixír života, látka způsobující omlazení organismu a prodlužování života.
6) Příprava hermetických léků
7) Palingeneze, tj. rekonstrukce organismů z jejich popela.
8) Homunkulus, tj. vytvoření živé bytosti, respektive člověka.

Alchymie nebyla pouze vědou, která se marně toužila po cílech jako je transmutace obyčejných kovů na drahé, ale přinesla mnoho nových praktických poznatků pro dnešní chemii. Rozpracovala experimentální metody (filtraci, sublimaci, ?), různé způsoby žíhání a rozpouštění. Vytvořila velké množství alchymistického (chemického) nádobí - třecí misky, baňky, nálevky, kádinky, ... Přinesla do dnešní chemie některé prvky názvosloví. Díky pokusům evropských alchymistům se stala známá příprava silných kyselin (pro řecké a arabské alchymisty byl nejsilnější kyselinou ocet). Došlo také k objevu nových dosud neznámých sloučenin a prvků. Jak jsem se z knih dozvěděla, obsahovalo učení pravé alchymie i mnoho velmi zajímavých názorů a touhou správného alchymisty byla i touha po sebezdokonalení a po pomoci ostatním lidem. Tedy to opravdu nebylo pouze zbytečné učení středověku, jak se nás mnohdy snaží některé zdroje přesvědčit.
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.