Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): Prcek    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Jirásek - Staré pověsti české


Autor: Alois Jirásek
Ilustrátor: Věnceslav Černý
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání:1981
Počet stran: 352

O Krokovi a jeho dcerách

Při vládě vojevůdce Čecha, byla v zemi poctivost, řád a kázeň. Nikdo se nemusel bát, že by se mu něco ztratilo nebo mu někdo něco ukradl. Ale po Čechově smrti v zemi zavládl zmatek a chaos. A proto se lidé rozhodli, že mezi sebou vyhledají vojvodu, který by jim mohli vládnout. Poradili se a poslali posla k Čechovu bratru Lechovi, aby se vlády ujal on. Leh odmítl, ale poslům poradil, že za správce si mají zvolit Kroka starostu mocného rodu. A tak byl krok jednohlasně zvolen. Usedl na stolici vládcovu a hůl dostal do ruky, tu co Čech nosíval se sebou. jeho sídlo královské na Budči bylo. tam také nejvíce pobýval. Jednoho dne se rozhodl promyslet minulost a potom i budoucnost své země. Nakázal aby po tři dny k němu nikdo nehodil. vstoupil do rozlehlé místnosti svého obydlí. k bohům se modlil, aby mu budoucnost ukázali.Po třech dnech vylezl ze své komnaty a nechal k sobě zavolat všechny starosty a lechy a pověděl jim: ? Sídlo mé Bubeneč již dlouho nevydrží a proto se na cestu vydejte podél řeky Vltavy a hledejte nové místo pro mě a mé budoucí sídlo.? Dlouho, dlouho lidé hledali, až našli u řeky skálu vysokou. Tam začali stavět nové opevnění. Královi se místo moc líbilo a taktéž i jeho rodině.Při vládě Kroka stát se znovu vzchopil, tak jako za vlády moudrého Čecha. Všude byla hojnost, klid a mír.Když pak Krok zamřel, zželel ho všechen lid. A po slavném vládci zůstali jen tři dcery: Kazi, Teta a Libuše.Kazi nejstarší dcera znala všelijaké býlí, květiny, rostliny a koření. hojila jím všechny nemoci, mírnila bolest. Měla svůj hrad poblíž řeky Mže jmenoval se Kazín.Druhá prostřední dcera jmenovala se Teta, podle svého jména pojmenovala i svůj hrad Tetín. Bohy uctívala, bála se běsů a hromů. Sama pak na horu vystupovala a tajné obřady a modlení k bohům prováděla.Nejradši měl však lid nejmladší dceru Krokovu. Libuši, byla tak spanilá, chování měla vlídné a srdce na pravém místě. ačkoliv byla vážná, v řeči jistá, že i bojovní muži před ní hlas tlumili.Všechen lid o ní posvátnou řečí mluvil.Po smrti Krokově se vládykové, lechové a velké množství lidu sešli na posvátném místě. Přišli tam i Krkovo dcery. lidé rozhodovali kdo se stany dalším vládcem. Všechen lid rozhodl aby vládla kněžna Libuše. A po boku jí kráčeli její sestry. A tak se Libuše dostala na soudnou stolici.

Faustův dům

Na skalce na konci Dobytčího trhu stál starý dům. Léta v něm nikdo nebydlel a proto zel prázdnotou. Byl omšelý a neudržovaný, lidé neradi chodili okolo tohoto divného domu. Bylo to prokleté místo, v noci tu obcházel duch doktora Fausta. Doktor Faust tu před časy bydlel. Zajímal se o kouzla a studoval čarodějné knihy. Jednoho dne vyvolal čerta a upsal mu svou duši. Za to mu dal na co si Doktor Faust vzpomněl. Po vypršení časuji chtěl čert Doktora Fausta odnést, ale tomu se ještě nechtělo a bránil se. A tak ho čert chytil a aby se mu doktor nevysmekl vylétl s ním rovnou stropem ven do pekla. Za nimi zůstala velká černá díra. Mnohokrát lidé zkoušeli díru zacpat, ale zdivo přes noc vždycky opadalo a zůstala tam zase jenom ta velká černá díra. Všichni se báli v domě zůstat a nikdo se o něj nestaral. Jednou se však u domu objevil mladý student. Neměl kam hlavu složit, byl chudý a nikdo ho u sebe nenechal přespat, protože mu mládenec neměl čím zaplatit. Byl velký vítr a zima a student se rozhodl, že v domě přespí. V noci ho nic nevzbudilo, a tak spal, až do rána. Ráno, když se probudil, žasl kde je. Ale pak se rozpomněl a zvědavost mu nedala. Vydal se na prohlídku domu. V první místnosti nenašel nic, co by mu připomínalo Doktora Fausta. Ve druhé místnosti byl jen starý nábytek a pár obrazů, ale na žádném nebyl vyobrazen Doktor Faust. Ve třetí byla převržená stolice, postel s nebesy, kniha a díra ve stropě. Student si pomyslel, že to je ta místnost, kterou čert odnesl Doktora Fausta do pekla. Šel dál. V další místnosti uviděl žebřík, visící ze stropu. Vylezl po něm a on se za ním sám smrsknul a zmizel ve stropě v nové místnosti, kde student stál. Tato velká místnost připomínala laboratoř a pracovnu Doktora Fausta. Byly zde zkumavky, lahvičky s tekutinou a velké knihy. Zdržel se tu nejdéle. Pak slezl zase dolu po žebříku a šel dál. Vešel do předsíně a tam si prohlížel pergameny a obrazy. Pod velkým zrcadlem tu ležela černá mramorová mísa. V ní byl tolar. Vypadal jako nový. Student se zaradoval, ale zároveň se lekl. Váhal jestli si má peníz vzít nebo ne. Nakonec ho strčil do kapsy a odešel do města. Večer se vrátil najezený, ale bál se, aby se mu v noci nezjevil duch Doktora Fausta nebo samotný čert. Usnul. Nikdo se mu však nezjevil. Ráno na misce zase našel tolar. Přemýšlel, kde se tam vzal. Včera si peníz vzal a utratil ho. A kdo mu ho tam dal dnes? Váhal, ale pak nakonec peníz strčil do kapsy. Opět odešel do města. Vrátil se na večer a zase usnul. Ráno, když se probudil, našel na černé mramorové misce opět tolar. Tak se opakovalo den co den. Nakonec se rozhodl, že ve strašidelném domě zůstane. Po večerech si četl v těch zvláštních knihách, někdy se až trochu bál, ale vystěhovat se nechtěl. Po nějakém čase si zvykl na pohodlí a chtěl stále více peněz. Ke svým kamarádům byl štědrý a neustále se vychloubal, jak je bohatý. Občas pozval některého kamaráda k sobě domů. Ukazoval místnosti i čarodějné knihy, ale s miskou se nikomu nepochlubil. Kamarádi ho varovali, že lehce nabyté jmění se mu stane osudným. On na jejich slova nedbal. Jednoho večera se rozhodl, že vyvolá ducha a bude požadovat, aby mu dával více tolarů. Od té doby ho však nikdo neviděl. Jen v ložnici, kde byla ve stropě díra po Doktoru Faustovi se najednou objevila díra další. A strop byl potřísněn krví, čerstvou, nedávno prolitou.

Dívčí válka

Po smrti kněžny Libuše, viděly dívky z její družiny, že u mužů nejsou v takové vážnosti jako předtím. Těžce nesly výsměch mužů. Hněvaly se na ně, když jim řekli: ?Panovaly jste, klaněli jsme se Vám, a hle, teď jste jako bludné ovce?. Ženy z touhy po vládě i pomstě chopily se zbraní a začaly těžký boj proti mužům. Vše vedla Vlasta. Ta první k boji vyzvala, první se zbraní chopila a všechny pak sdružila a přiměla ke stavbě pevného hradu.Ten hrad zvaný Děvín stál za Vltavou na kopci. Dívky Vlastu poslouchaly, dbaly na její rady a příkazy. Muži nečinně pozorovali, jak se dívky cvičí ve zbrani a smáli se jim. Chtěli zkusit ženskou udatnost. Všichni byli vesele pobaveni, jen Přemysl starostně řekl: ?Ve snách jsem měl vidění. Noc byla, v povětří plno hustého čpavého dýmu, v záři požáru, viděl jsem dívku v přilbě. V jedné ruce měla meč, ve druhé číši. Na zemi leželi v prachu a krvi zabití muži. Ta dívka běhala jako vzteklá, šlapala po mrtvých a pak jako dravá šelma nabrala do číše krev a napila se. Toť zlé znamení. Tím viděním vás varuji. A neberte má slova na lehkou váhu.?
Zatím dívky na Děvíně připravovaly se na boj s muži. Vlasta je pobízela: ?Bijte muže, bratry, otce, manžele i syny. S nikým nemějte slitování.? Muži nebrali rady Přemysla vážně a jako na zábavu jeli na hrad Děvín. Mysleli, si, že jakmile ženy uvidí meče, utečou a budou se mužů doprošovat. Ale div divoucí. Ženy, když viděly jak se k nim blíží muži, tak se připravily, otevřely bránu, postavily se do řad a zahájily boj proti mužům. Muži překvapeni útokem, nevěděli co dělat. Boj netrval dlouho. Tři sta mužů leželo mrtvých na zemi a zbytek se dal na útěk. Schovali se v černém hustém lese. Dívky se radovaly nad vítězstvím, ale boj nebral konce. Ženy měly na Vyšehradě, hradě mužů, tajné špehy.Do jejich hrudu se však muži dostat nemohli. Bojem i lstí ženy s převahou vyhrávali. Jednoho dne se Ctirad, mladý vladyka, vydal se svou družinou na projížďku. Muži byli ozbrojeni, protože boj ještě stále neustal. Jeli lesní pěšinou a všude byl klid. Až po chvíli uslyšeli žalostné volání o pomoc. Zastavili a aslouchali tomu nářku. Byl slyšet daleko za skálou. Vydali se tedy za lidským hlasem. A za skálou spatřili, jak je ke kmeni přivázaná spanilá dívka. Prosila je, aby se nad ní slitovali a odvázali ji. Ctirad jako smyslů zbavený seskočil z koně a dívku odvázal. Netušil, že Vlasta chystá lest, jejíž součástí je i spanilá dívka. Osvobozená dívka děkovala a pověděla, že se jmenuje Šárka, a že když se na svém koni projížděla hájem, dívky ji přepadly a nutily k jejich ohavným plánům proti mužům. Ale protože na jejich nabídku nepřistoupila, tak ji ke stromu svázaly. Rozplakala se a prosila muže, aby jí vzali zpět k jejímu otci. Ctirad se k dívce posadil a se svou družinou, začal s dívkou pít. Po nějaké době jeho družina usnula. Jen Ctirad si neustále se Šárkou povídal. Nejvíc ho zajímalo, jaký zvuk má ten roh, co má dívka při sobě. Z plných plic na něj zatroubil. Jeho zvuk se rozezněl po skalách a po lese. A najednou se z lesa vynořily dívky a nežli se muži vzpamatovali, ženy všechny pobily. Smály se nad svou vychytralostí a nad vítězstvím. Zpráva o Ctiradu a jeho družině se rychle rozletěla do všech stran. Muži začali chystat pomstu. Prosili Přemysla, aby je vedl. Někteří nečekali a sami se rozjeli k Děvínu, pomstít své druhy. Zabíjeli ženy, dívky, manželky i sestry. Mnohé z nich odvedli na Vyšehrad. Vlasta rozzlobila se a jistá si vítězstvím, vydala se svojí družinou na Vyšehrad. Tam se srazila s muži a začal krutý boj. Vlasta hnaná zuřivostí vyřítila se kupředu, myslící si, že jí její družky následují. Ty jí však nestačily a tak se sama vrhla mezi muže. Muži ji shodili z koně a probodali. Tak nakonec sama zahynula. Ostatní marně zápasily s muži. Když viděly, že padla jejich velitelka, daly se na útěk. Ale nakonec neušly zkáze. Muži hnaní nenávistí se dostali i do hradu Děvín. Tu bylo konec ženské síle i udatnosti. Na kolena před muže klekaly a prosily je, ale muži neznali slitování. Mstili Ctirada i své druhy. Mstili je krutě, ani jednu z bojovnic neušetřili. Když všechny ženy padly, spálili i jejich hrad Děvín. A tak skončila dívčí válka. A Přemysl zase vládl sám, bez ženského odporu.

Hlavní postavy a charakteristika:
V každé pověsti vystupují jiné hlavní postavy
Libuše- Moudrá panovnice, která chce pro svoji zemi jen to nejlepší
Vlasta- rázná žena, které se nelíbí vláda mužů a má odvahu se jim postavit

Citát:
?Hanba mužům, kterým žena vládne!?

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.