Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Renesance


Renesanční epochou končí středověk. Renesance vzniká ve 14. století v Itálii, v zemi, kde přetrvává dědictví antiky. Naše stavebnictví ovládla od konce 15. do začátku 17. století.



Pojem ?renesance? se poprvé objevuje v životopisném díle Giorgia Vasariho po roce 1550. Renaissance, italsky rinasciento, znamená znovuzrození, obrození, nový rozkvět. Nový sloh se vědomě obrací k antickému kulturnímu dědictví (znovuzrození, znovuobjevení antiky), odmítá teologický mysticismus středověku (poznání Boha cestou lásky při potlačení rozumu) a klade důraz na rozumové poznání a věci reálného pozemského světa. Jestliže středověkého člověka provázela starost o spásu své duše každodenním životem a jeho mysl se neustále obracela k Bohu, renesanční člověk, očarován ideály a poznatky znovuobjeveného světa antiky, je fascinován vlastními lidskými možnostmi na tomto světě. S renesancí přichází první vlna racionalismu. Je nastolen myšlenkový a kulturní trend, který vrcholí až v 19. století. Konkrétnost a přesnost získávají prvenství ve všech oblastech. Proti gotickým ideálům duchovnosti se staví kult rozumu a kult krásy ztotožňovaný s exaktností. Na konci 15. století se např. italský matematik Fra Luca Pacioli snažil dokázat, že tajemství krásy tkví v přesně měřitelném poměru ? v tzv. zlatém řezu.



Renesanční stavby již nemají směřovat k tomu, co člověka přesahuje, ale mají navozovat pocity klidu a sebejistoty. Cílem stavitelů je vytvářet prostředí pro příjemný a pohodlný život. Převládá harmonie tvarů a rozměrů, proti gotické vertikalitě nastupuje klidná vodorovná linie. Používá se přísných pravoúhlých útvarů, základními tvary jsou krychle a koule.

Důležitým stavebním materiálem je malta, které se neužívá už jen jako pojiva, ale i na omítky. Fasády jsou hladké, nečlenité, oživené novým prvkem ? sgrafitem. Nejčastějším typem je sgrafito psaníčkové, jiným typem je sgrafito figurální. Někdy jsou fasády malované, oblíbená je iluzivní malba chiaroscuro. Interiéry se spíše než nástěnnými malbami zdobí štukováním, nejprve bílým, později i tónovaným a zlatým.



Z antiky jsou přejímány sloupové řády, staví se arkády ? řady oblouků na svislých podporách (sloupech a pilířích), často stupňovitě postavené v několika podlažích nad sebou. Oblouk bývá plasticky orámovaný (archivolta). V arkádách a zábradlích se objevuje kuželková balustráda. Návaznost na chrámovou architekturu starověkého Řecka je zřetelná na průčelí staveb, které mají předsunutou vstupní část budovy se sloupy a trojúhelníkovým štítem (tzv. portikus). Oblíbeným prvkem je atika ? nízká zeď nad římsou, zdobená sochami, vázami apod.



V renesančním období definitivně končí éra hradů. I šlechta chce žít pohodlně, a proto si staví na venkově zámky (v Čechách např. Litomyšl, Bučovice, Nelahozeves, z gotického hradu je na pohodlný renesanční zámek přestavěn Český Krumlov) a ve městech paláce. Dodnes v renesanční podobě zachovaný Schwarzenberský palác v Praze s bohatou sgrafitovou výzdobou je z poloviny 16. století.



U zámků a paláců se zakládají italské zahrady s fontánami a sochami, na svažitých terénech s vodními kaskádami a schodišti s balustrádami. Staví se letohrádky, jízdárny a míčovny. Reprezentativní stavbou české renesanční architektury je letohrádek královny Anny na Pražském hradě (Belveder). Letohrádek Hvězda na Bílé hoře v Praze vznikl na zajímavém šesticípém půdorysu.





Nejtypičtější českou renesanční stavební památkou je měšťanský dům. Dochovalé renesanční domy často se sloupovými podloubími a fasádami zdobenými sgrafity najdeme např. v Telči, ve Slavonicích, Táboře, Prachaticích, Sušici a také v Praze, známý je např. dům Minuta na Staroměstském náměstí.



Štíty renesančních domů mívají ostře vykrajovaný obrys, někdy v podobě zdrobnělého opevňovacího prvku, např. cimbuří. Jindy jsou štíty zakončeny obloučkově. V té době má již každé město svou radnici (renesanční radnice stojí dodnes např. v Plzni) a staví se městské věže, z nichž se troubilo na poplach při nebezpečí požáru (např. Černá věž v Klatovech, věž Trúba v Štramberku).



Lidé zůstávají věrni církvi a neopouštějí křesťanskou víru, jejich sebevědomí však vzrůstá a jejich zbožnost už není tak horlivá. V složitém období předcházejícím reformaci ztrácí církev svou autoritu. Církevních staveb vzniká poměrně málo, spíše se upravují původní gotické kostely, kde se např. dostavují arkádové tribuny (empory).
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.