Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

17.listopad 1989


Obsah:
1. 17. listopad
2. Revoluční dny(18. listopad – 10. prosinec)
3. Západní agentury o povolení demonstrace v Praze
4. Zhroucení komunismu v roce 1989 v ostatních
socialistických státech

5. Jak se měnil místopis
6. Střípky z toho co jsme v Praze dělali za sametové revoluce


17.11.1989

17. listopad 1989 je den, který je považován za impuls, který vedl k rozpadu komunistického režimu. Mluví se o něm jako o Sametové revoluci nebo studentské revoluci. Občané Československa se dokázali postavit režimu, který byl plný lží, nenávisti a slídění…

 

Několik let před 17. listopadem 1989 vznikalo mnoho nezávislých společenských aktivit a opozičních hnutí. V roce 1987 vznikla Demokratická iniciativa (DI). V říjnu 1988 bylo založeno Hnutí za občanskou svobodu (HOS) a počátkem roku 1989 Klub za socialistickou přestavbu - Obroda. V daleko vyšší míře se začala objevovat mírová, církevní, ekologická a další hnutí, která se rekrutovala především z příslušníku mladé generace. Mladí lidé cítili, že jsou jinde, než jejich otcové, že jejich ideály se mohou s ideály starší generace střetnout. V rámci seminářů se vyučující setkávali se studenty a mladými lidmi, kterým režim ve studiu zabraňoval a diskutovali nad konkrétními a aktuálními otázkami. Pro studenty seminářů byly tyto akce svým způsobem myšlenkovou i fyzickou odvahou, protože přednášející i studenti mohli být kdykoli zadrženi policií, vyslýcháni, případně i souzeni a uvězněni.

První projevy
Probouzet se postupně začalo i obyvatelstvo, jak o tom svědčí například petiční hnutí za všeobecnou liberalizaci systému, za osvobození politických vězňů, za řešení ekologické situace atd. Asi 600 000 občanů podepsalo petici za náboženské svobody. V souvislosti s brutálním zásahem represivních složek při lednových demonstracích (15. - 21. ledna 1989) a následným zatčením Václava Havla vznikla petiční Iniciativa kulturních pracovníků. Velkého ohlasu dosáhla petice Několik vět, kterou v červnu 1989 připravila skupina disidentů v čele s Václavem Havlem. Do listopadu 1989 ji podepsalo přibližně 40 000 lidí. Petiční akce byly prvními projevy probouzejícího se občanského vědomí a zároveň ve spektru možných způsobů odporu vůči režimu reprezentovaly nejméně náročnou formu. Naproti tomu demonstrace byly otevřeným, konfrontačním bojem proti systému, vyžadujícím plné osobní nasazení a přinášejícím větší rizika. Od 21. srpna 1988 až do 17.listopadu se jen v Praze uskutečnilo přes deset větších demonstrací.

Vzhledem ke specifické situaci v socialistickém Československu vyjadřovaly nespokojenost především s normalizačním režimem některé vrstvy inteligence, hlavně umělci, vědci a část novinářů. Nejdůležitější úlohu však přechodně sehráli vysokoškolští studenti, kteří se na přelomu let 1988 a 1989 stávali opět politickým subjektem - byli součástí mladé generace, která neprožila obrodný proces a proto netrpěla “syndromem roku 1968”. Socialismus pro ně přestal být ideálem a cílem a jejich heslem bylo “bít bolševika”.

Postupnou radikalizaci vysokoškolských studentů názorně zachycují studentské časopisy, které až na jedinou výjimku vycházely pod hlavičkou příslušných fakultních výborů Socialistického svazu mládeže (SSM). V časopisech jsme mohli najít kritiku formálnosti SSM a v několika časopisech se dokonce objevily i výzvy čtenářů k rozpuštění SSM a jeho nahrazení nezávislou studentskou organizací. Se stereotypní pravidelností se studentské časopisy zabývali nezávislou rockovou scénou, otiskovaly texty zakazovaných hudebních skupin, bez předsudků se zabývali stylem punk, informovaly o vzpomínkových akcích , konaných každoročně na Kampě k uctění památky Johna Lennona. Jediným nezávislým studentským , který se programově vymkl kontrole SSM, byla brněnská Revue 88. Okruh jejich redaktorů se nechtěl smířit s cenzurními zásahy, které studenti zažili takříkajíc na vlastní kůži při vydávání “schválených” fakultních časopisů. Revue 88 byla převážně časopisem studentů brněnské univerzity a takto jí vnímali i její protivníci, funkcionáři městského výboru KSČ v Brně a KV KSČ. Revue se snažila své čtenáře informovat - bez cenzurních zásahů a ideologických brýlí - o dění v politice, kultuře i v dalších oblastech veřejného života.

Od podzimu 1988 začali studenti za pomoci Studentského tiskového a informačního střediska (STIS) organizovat na fakultách tzv. diskusní fóra. Diskutovalo se na nich velmi ostře. o vysokoškolském zákonu, o členství v SSM, o svobodě slova a shromažďování, o nutnosti dosáhnout plurality mládežnických organizací , o akademických svobodách, o nezbytnosti vytvořit na platformě SSM nezávislý vysokoškolský svaz, o participaci studentů na vedení škol (tzv. studentské samosprávy mimo strukturu SSM). 6. listopadu 1989 proběhlo vysokoškolské fórum na Ořechovce, kde poprvé zazněl i návrh na zrušení 4. článku Ústavy ČSSR, zakotvující vedoucí úlohu KSČ ve společnosti. Na diskusní fóra studenti zvali i představitele vlády, mocenských i legislativních složek režimu a vyzívali je k veřejné diskusi. Žádných z vládních a stranických činitelů se nedostavil.

Nezávislé studentské hnutí se formovalo od počátku roku 1989 a jeho aktivita se postupně šířila a radikalizovala. Studenti se soustřeďovali spíše na akce, které měly legální charakter, například petice posluchačů pedagogické fakulty UK v Praze protestující proti perzekuci kolegů, účastníků lednových demonstrací. “Nezávislí studenti”, jak se začali nazývat, formulovali postupně požadavky na odstranění monopolu zastupování studentů SSM a zrušení výuky marxismu-leninismu na vysokých školách. Jejich úsilí vyústilo v založení organizace, kterou nazvali Stuha. Aktivní úlohu ve stuze sehráli vysokoškoláci, kteří byli spjati rodinnými svazky s disidenty, jako bratři Bendové, Jiří Dienstbier, Šimon Pánek, Martin Klíma, Jan Dus, nebo ti, kteří se dostali do kontaktu s opozicí, prostřednictvím seminářů nebo z vlastního zájmu.

Nejvýznamnější akcí československých vysokoškoláků byla manifestace 17. listopadu 1989, která se stala pro bezohledný zásah bezpečnostních sil roznětkou revoluce. Tuto manifestaci připravovali jak nezávislí studenti, tak i svazáci, konkrétně zástupci městské vysokoškolské rady. Nezávislí studenti se museli rozhodnout, zda celou akci organizovat samostatně, tzn. jako nepovolenou demonstraci, nebo společně se SSM, zastoupeným městskou vysokoškolskou radou. Druhá varianta umožňovala získat úřední povolení, což mohlo ovlivnit charakter manifestace a zajistit daleko větší účast studentů. Konečná dohoda obou stran byla výsledkem kompromisu. Městská vysokoškolská rada svolala, aby na shromáždění promluvil zástupce nezávislých studentů, “nezávislí” po několika jednáních přijali svazáky navrženou trasu průvodu. Obě strany nakonec souhlasily, že průvod půjde z Albertova na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy, kde se účastníci rozejdou. Prosadit tuto dohodu se svazáky nebylo mezi nezávislými studenty snadné. Na schůzce 9. listopadu u Máchova pomníku na Petříně se zástupci nezávislých studentů z devíti fakult vyslovili pro dohodu, zatímco sedm jejich kolegů bylo proti a jeden se zdržel hlasování. Mezi tím byl v tisíci exemplářích rozmnožen leták s názvem “Vemte s sebou květinu”, vyzývající k účasti na manifestaci, v němž byla uvedena trasa z Albertova přes Karlovo náměstí, Štěpánskou ulici a Václavské náměstí do parčíku před Hlavním nádražím, kde měla být pietní vzpomínka zakončena.

Pražští funkcionáři SSM Martin Ulčák a Jan Daňhel v polovině října informovali městský výbor KSČ v Praze o připravované akci a narazili na nesouhlas vedoucího tajemníka městského výboru KSČ Miroslava Štěpána, který rozhodně odmítl schválit trasu průvodu přes Václavské náměstí. Teprve po domluvě zástupců městské vysokoškolské rady a tzv. nezávislých studentů o trase průvodu z Albertova na Vyšehrad zaujal městský výbor KSČ k akci stanovisko. Předsednictvo ÚV KSČ schválilo pietní shromáždění studentů a týden poté projednal sekretariát MV KSČ v Praze politickoorganizační zajištění jeho průběhu, v němž se ukládalo náčelníkovi Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje, aby připravil postup k zamezení eventuálních provokací skupin studentů, kteří by chtěli postupovat jinou cestou (Opletalova ulice). 16. listopadu se sešel Jiří Daňhel s členy HOS Václavem Bendou a Rudolfem Battěkem a dohodli se na tom, že opozice manifestace nezneužije, nezasáhne do schváleného průběhu a nechá prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic vyhlásit domluvenou trasu.

 

2) REVOLUČNÍ DNY

 

Byl dán rozkaz ministra vnitra ČSSR Františka Kincla, jímž vyhlásil mimořádnou bezpečnostní akci v době od 8. hodiny ranní 17. listopadu 1989 a uložil náčelníkům jednotlivých správ SNB zabezpečit veřejný klid a pořádek.

Sešel se František Kincl s generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloušem Jakešem a s Miroslavem Štěpánem a shodli se na tom, že přes všechna bezpečnostní opatření nesmí z politických důvodů dojít k zásahu. Stejný názor zastával i předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec.

Komunističtí funkcionáři se dostali do neřešitelné situace: z politických důvodů nemohli pietní manifestaci k uctění protifašistického vystoupení studentů zakázat, ale současně nechtěli připustit její přeměnu v protirežimní vystoupení.

Na Albertově začala studentská manifestace projevem Martina Klímy za nezávislé studenty, který řekl: "Obrana svobody - základního rozměru lidského života, obrana národní sebeúcty - to je poselství studentských demonstrací z počátku nacistické okupace. Toto poselství k nám přichází v době, kdy se mnozí studenti dožadují práva na svobodnou, nezávislou existenci. Dnes nebudeme jen pietně vzpomínat, jde nám o přítomnost a ještě více o budoucnost!." Jeho proslovu přítomní aplaudovali a přerušovali jej výkřiky: Svoboda!. Poté vystoupil zástupce SSM Jiří Jaskmanický, jehož proslov byl přerušován pískotem. Rozhodující moment nastal po skončení shromáždění na Albertově. Organizátoři, kteří se snažili dodržet dohodu o trase, museli vyvinout veškeré úsilí, aby davy lidí obrátili na Vyšehrad. Průvod, který měl podle některých odhadů asi 50 000 účastníků, tedy nebývalý a dosud nikdy nedosažený počet, se pohyboval po nábřeží a u Národního divadla zahnul na Národní třídu, kde mu v dalším postupu zabránily pořádkové oddíly. Rozhodnutí jít na Václavské náměstí bylo zcela spontánní a odráželo kvalitativní změnu ve smýšlení občanů. Byl to dav, který se nikdy předtím v takové síle nesešel. Byl si vědom své síly, jak se valil těma ulicemi, ignoroval dopravu, světla a prostě šel. Lidé pochopili, že už nejsou sami, že všichni si myslí totéž. A když byli všichni spolu nabyli dojmu, že se jim nemůže nic stát. Od okamžiku odchodu z Vyšehradu ztratila manifestace legální charakter. Dosavadní znalosti však neopravňují vyslovit závěr, zda někdo z politických činitelů dal příkaz k zásahu. Přesto k němu došlo - ačkoliv se skupina asi 2000 manifestantů, která byla na Národní třídě uzavřena mezi dvěma kordony pořádkových sil a neměla kam odejít, chovala pokojně. Demonstranti zachovávali klid, jejich postoj charakterizovalo nejlépe heslo "Máme holé ruce" a gesto dívek, které dávaly příslušníkům bezpečnosti za štíty květiny, jež si s sebou spolu se svíčkami na manifestaci přinesly. Po půl deváté začaly policejní kordony sevřenou masu směrem k uličkám, ve kterých byli prchající lidé surově biti. Demonstraci policie rozptýlila ve 21:10. Ještě potom policisté a takzvané červené barety napadali jednotlivce v okolních ulicích a metru. Cenzurou posvěcená zpráva Československé tiskové kanceláře to popsala slovy: "Vzhledem k tomu, že pokusy o protispolečenské vystoupení pokračovaly i po skončení vzpomínkové akce, byly pořádkové jednotky nuceny přijmout opatření k zajištění klidu a pořádku." Nezávislá vyšetřovací komise zdravotníků později uvedla, že při policejním zákroku bylo zraněno 568 lidí.

Po skončení demonstrace se studenti uměleckých škol rozešli do pražských divadel, popisovali tam co se stalo a žádají herce o podporu. Uvažuje se o stávce v divadlech a na vysokých školách.

18. listopadu 1989

Události z předchozího dne zapůsobily na psychiku obyvatelstva. Většina občanů včetně mnoha komunistů byla pohoršena brutálním počínáním bezpečnostních sil, někteří zásah zažili sami, jiní byli zděšeni, že na Národní třídě byly bity jejich děti.

Lidé se začali shromažďovat v ulicích. Zcela spontánně a nezávisle se vynořila myšlenka na stávku, iniciativu převzali studenti.
Stanovisko k situaci vydala skupina, která se podepsala Studenti pražských vysokých škol, dále posluchači DAMU a Ústřední stávkový výbor pražských vysokých škol, který na podporu zprvu sedmi studentských požadavků vyhlásil stávku a na 27. listopad od 12 do 14 hodin generální stávku.

Na shromáždění v Realistickém divadle, kam přišli studenti informovat o masakru na Národní třídě, vyzvali přítomní všechna divadla v republice, aby se připojila k týdenní protestní stávce studentů tím, že vždy místo představení přečtou herci společné stanovisko a budou s diváky diskutovat o situaci. Zároveň navrhli uspořádat 27. listopadu dvouhodinovou generální stávku.

Charta 77 zaujala stanovisko k událostem z předešlého dne na pravidelné schůzce svých mluvčích u Dany Němcové, kde také vzniklo protestní prohlášení. Mluvčí Charty 77 v něm žádali, aby odstoupili straničtí a státní činitelé odpovědní za brutální zásah a aby byl zahájen celospolečenský dialog. S tímto prohlášením odjíždí Alexandr Vondra do Realistického divadla, kde jednali studenti a herci o dalším postupu.

Jak později Vondra vzpomínal, atmosféra a názory přítomných byly takové, že číst protestní prohlášení Charty 77 už nemělo smysl. Po dvou hodinách zcela zastaralo. Studentské provolání bylo ve všech bodech, včetně požadavku generální stávky, mnohem radikálnější. Charta 77 tak sice vstoupila do hry, ale nestala se vůdčí silou, kterou nadále zůstávali studenti a herci.

Rozhodnutí herců a studentů stávkovat oznamuje o půl páté odpoledne u sochy svatého Václava Martin Mejstřík.

Šíří se zpráva o smrti studenta Martina Šmída. Tuto informaci vyslovila Drahomíra Dražská již v pátek po demonstraci. V průběhu soboty Dražskou kontaktoval Petr Payne, v jehož bytě nahrála svou výpověď na magnetofonový pásek, který byl předán Petru Uhlovi. Ten vydal jménem východoevropské informační agentury ve 20:30 hodin zprávu o smrti Martina Šmída. 

19. listopadu 1989

Ministryně školství oznamuje, že se podařilo najít studenta Martina Šmída a dementovala informaci o jeho smrti.

Psychologický význam fámy o smrti Martina Šmída je nesporný, zejména v tom, jak aktivizovala mimopražské studenty, z nichž mnozí až do jejího odvysílání spatřovali v pražských událostech jen jednu z opakujících se demonstrací.

Po dvanácté hodině se v bytě Václava Havla na Rašínově nábřeží setkávají členové nezávislých iniciativ a radí se o dalším postupu.
Václav Havel s pomocí svého tajemníka Vladimíra Hanzela připravuje od tří hodin v Činoherním klubu základní provolání Občanského fóra.

V deset hodin večer se v sále Činoherního klubu ustavuje Občanské fórum a žádá odstoupení nejzkompromitovanějších politiků, propuštění politických vězňů a podporuje generální stávku.

Předseda české vlády František Pitra, pověřený předsednictvem ÚV KSČ, vyzývá ve 21 hodin v televizi ke klidu a podpoře stranického a státního vedení. V Bratislavě v tu dobu vzniká hnutí Veřejnost proti násilí.

20. listopadu 1989

Na většině pražských vysokých škol univerzitního, uměleckého i technického směru se podařilo zahájit studentskou stávku.

Vlády ČSSR, ČSR a SSR společně podpořily policejní akci na Národní třídě. Dialog podle nich nelze vést "v atmosféře emocí, vášní a protisocialistických vystoupení". Ladislav Adamec odešel z jednání před tím, než bylo prohlášení přijato.

Václavské náměstí se postupně zcela zaplnilo, kolem šestnácté hodiny tam bylo přes sto tisíc lidí.Po celé republice byla zaplněna náměstí. V Brně se sešlo 40 000 lidí.

21. listopadu 1989

Ke stávce se postupně přidávají zbývající školy.

Ve 13 hodin se koná schůzka premiéra Adamce se zástupci veřejnosti - Bartoška, Ulčák, Kocáb, Horáček, Ruml (Adamec si vymínil, že nepřijde Václav Havel).

Prohlášení výboru KSČ: "Střed Prahy , pražské vysoké školy a pražská divadla se staly místem, které se snaží zneužít k zadušení nastupujících politických reforem opoziční, protisocialistické kruhy."

Na plném Václavském náměstí se koná první manifestace Občanského fóra , z balkonu Melantrichu k dvěma stům tisícům lidí poprvé mluví Václav Havel.

Milouš Jakeš v televizi řekl, že KSČ neustoupí od socialistické cesty rozvoje.

22. listopadu 1989

Lidové milice byly nejprve povolány do Prahy, v noci na středu je však vrchní velitel Milouš Jakeš odvolal. Přesto ráno přijely do Prahy asi 4000 milicionářů.

Demonstrace OF na Václavském náměstí. V Bratislavě na náměstí Slovenského národního povstání hovořili ke statisícovému davu Milan Kňažko a Ján Budaj.

Ve stávce již byli školy na celém území republiky.

23. listopadu 1989

Na další, dosud nejpočetnější demonstraci na Václavském náměstí dorazilo i několik tisíc dělníků z ČKD v čele s kovářem Petrem Millerem. Předtím v ČKD vypískali Miroslava Štěpána.

24. listopadu 1989

Od rána zasedá v budově Vysoké školy politické ústřední výbor KSČ. V 19 hodin oznamuje Milouš Jakeš, že on i celé vedení ÚV KSČ dávají své funkce k dispozici. V centru Prahy i štábu OF se začalo slavit. Ale brzy nato se ukázalo, že většina původních jmen v čele strany zůstala.

Před půlnocí OF změny v KSČ přivítalo "jako první a ne zcela jasný krok KSČ".

25. listopadu 1989

V půl páté ráno OF na zprávu o novém složení předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ reagovalo "s hlubokým zneklidněním".

Prezident Gustav Husák zastavil trestní stíhání Jána Čarnogurského, Miroslava Kusého, Jiřího Rumla, Petra Uhla a Rudolfa Zemana.

Ladislav Adamec rezignoval na členství v ÚV KSČ na protest proti pomalému přestupu přestavby.

V chrámu sv. Víta sloužil kardinál Tomášek mši na počest svatořečení Anežky České.

Federální vláda poprvé vyšla vstříc požadavkům opozice. Mimo jiné se vyslovila o doplnění dosud čistě komunistického kabinetu o zástupce jiných stran a nestraníky. 

Na manifestaci OF na Letné přišlo 800 000 lidí. Shromáždění poprvé vysílala přímým přenosem Československá televize.

Večer poprvé vystoupil v televizi Václav Havel: "Našim cílem je, aby se tu žilo slušně , aby lidé byli k sobě laskaví, aby se lidsky napřímili, vymanili z té podivné ideologie, která jim byla 20 let vštěpována, že má člověk myslet na sebe, ne na budoucno a ne na lidi - to že má nechat těm nahoře."

26. listopadu 1989

V jedenáct hodin začaly rozhovory mezi delegací Občanského fóra a premiérem Adamcem. OF zatím neuvažuje o převzetí moci, jeho cílem je brzké vypsání svobodných voleb.

Ladislav Adamec vystoupil jako host na odpolední demonstraci na Letné. Když zpochybnil zítřejší generální stávku, shromáždění ho přerušilo pískotem a skandováním "Demisi!". 

Tři příslušníci pohotovostního pluku SNB, kteří zasahovali na Národní třídě, požádali na Letné o odpuštění.

27. listopadu 1989

Od dvanácti do čtrnácti hodin proběhla na celém území generální stávka. Mottem bylo heslo "Konec vlády jedné strany". Podle průzkumu ÚVVM se do stávky zapojilo 75 procent občanů.

OF navrhlo ukončit stávku, protože požadavky OF se začínají plnit, a doporučilo přejít na stávkovou pohotovost.

Na mítinku v Bratislavě vystoupili z Vídně se navracející emigranti Pavel Landovský a Pavel Kohout.

28. listopadu 1989

Druhé kolo jednání vlády a OF. OF žádá mimo jiné demisi kabinetu, zrušení článku ústavy o vedoucí roli KSČ a odstoupení prezidenta. Ladislav Adamec slíbil, že do 3. prosince připraví zásadní rekonstrukci vlády. 

Komunisté na celostátním aktivu KSČ v Paláci kultury odmítli rozpuštění Lidových milicí.

29. listopadu 1989

Federální shromáždění, v němž sedělo i téměř celé předsednictvo ÚV KSČ a kde vládlo oslovení "soudruhu", jednomyslně zrušilo vedoucí úlohu KSČ. 

Parlament zřídil Komisi pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu, ve které byli i zástupci studentů.

Pražský sekretariát Mezinárodního svazu studentstva udělil zlatou medaili 17. listopadu československému lidu a studentskému hnutí. Stejné vyznamenání získal před dvěma týdny za přínos k pokrokovým změnám v Československu Milouš Jakeš.

30. listopadu 1989

Ministerstvo školství zrušilo výuku marxismu-leninismu na českých vysokých školách. 

Na stanici Hvězda Československého rozhlasu pravidelné vysílání Občanského fóra , půl hodiny ráno a hodinu večer. 

Ministerstvo zahraničí vyjádřilo údiv a znepokojení nad tím, že se východní a západní Německo vyslovily pro sjednocení.

1. prosince 1989

Mise OF jednala s Františkem Pitrou o rekonstrukci české vlády. Pitra druhou stranu zaskočil tím, že její návrhy hned přijal a žádal rovnou jména nových členů vlády.

Po 21 letech obnovilo činnost Sdružení přátel dětských vesniček.

2. prosince 1989

"Ani cukr ani bič", to byl titulek celostránkového článku ekonomů z Prognostického ústavu v Mladé frontě. "Účet za reformu by se neměl předložit širokým vrstvám dělného lidu, a teprve ne rodinám s dětmi a penzistům. Účet za reformu musí platit podniky a stát," psali Valtr Komárek, Vladimír Dlouhý, Václav Klaus a Josef Kreuter.

3. prosince 1989

Ladislav Adamec představil rekonstruovanou vládu, která vzápětí získala přezdívku "vláda 15:5", protože v ní bylo 15 členů KSČ, tři nestraníci, jeden lidovec a jeden socialista. Jedenáct z dvaceti členů kabinetu zasedalo i ve vládě minulé. Vládu podpořila KSČ, lidovci, socialisté i SSM. OF a Veřejnost proti násilí vládu odmítli. "KSČ musí vyvodit všechny důsledky z toho, že ztratila důvěru veřejnosti a že již nemá v této zemi žádnou vedoucí úlohu. Složení vlády s nadpoloviční většinou komunistů vůbec neodpovídá," prohlásilo OF. "Jestliže současná moc nepochopí volání této chvíle, vyzveme k další manifestační generální stávce v pondělí 11. prosince 1989," varovaly OF a VPN.

Ladislav Adamec odletěl do Moskvy na schůzku členských států Varšavské smlouvy. Intervence ze srpna 1968 tam byla označena za protiprávní a neopodstatněnou.

4. prosince 1989

V Praze, Bratislavě a dalších městech se konaly manifestace na protest proti složení federální vlády.

Na balkóně Melantrichu zpívali státní hymnu Karel Gott a Karel Kryl.

Štáb OF se odstěhoval z podzemí divadla Laterna magika do budovy Špalíčku na druhém konci Jungmannova náměstí, kterou OF přidělily úřády.

Herci a studenti pokračují ve stávce.

Poprvé od 17. listopadu v televizi veřejně vystoupil prezident Husák.

5. prosince 1989

Nová česká vláda byla složena z osmi komunistů, dvou socialistů, dvou lidovců a pěti nestraníků.

Vyslanci OF na další schůzce navrhli Ladislavu Adamcovi své adepty do federální vlády. Adamec byl proti a pohrozil, že podá demisi. Vzápětí ministerský předseda hovořil s Václavem Havlem mezi čtyřma očima a jeho poradci zbytku delegace OF navrhli podpořit Adamcovu kandidaturu na prezidenta.

Vedení OF se v noci předběžně dohodlo, že kandidátem na prezidenta bude Václav Havel. Havel to na poradě komentoval slovy: "Já samozřejmě prezidentem být nechci. Ale pakliže se situace vyhrotí tak, že v zájmu vlasti bude, abych jím na krátkou chvíli byl, jsem schopen jím být. Protože jsem zájmy vlasti vždy nadřazoval nad zájmy své osobní, jinak bych býval nebýval ve vězení a tak dále…"

6. prosince 1989

Další schůzka OF s Ladislavem Adamcem trvala jen 13 minut. Adamec řekl, že si prostuduje nové návrhy na složení federální vlády. OF a VPN do vlády nominovaly Vladimíra Dlouhého, Jána Čarnogurského, Miroslava Kusého, Václava Klause, Petra Millera a Gyulu Popeleye. Adamcovi také sdělily, že nepodpoří jeho případnou kandidaturu na prezidenta.

Ladislav Adamec večer v televizi varoval před hospodářským rozvratem a anarchií a žádal o čas a důvěru. "Pokud tyto základní podmínky vláda nemá, nemohu nést odpovědnost za další vývoj situace," uvedl.

7. prosince 1989

Premiér Adamec dopoledne předal prezidentovi svou demisi a doporučil mu pověřit sestavením nové vlády svého prvního místopředsedu Mariána Čalfu.

 

OF o Čalfovi mluvilo s despektem, ale vyslovilo ochotu s ním v zájmu uklidnění situace spolupracovat, pokud on přijme jeho návrhy na složení kabinetu a pokud prvním místopředsedou bude Ján Čarnogurský.

Předsednictvo ÚV KSČ vyloučilo ze strany Milouše Jakeše a Miroslava Štěpána "za hrubé politické chyby při řešení celospolečenského napětí, zejména událostí 17. listopadu 1989".

8. prosince 1989

Občanské fórum se definitivně rozhodlo kandidovat Václava Havla na prezidenta. Pro bylo 37 členů rozšířeného krizového štábu, šest se zdrželo hlasování.

Na jednání hlavních politických organizací "u kulatého stolu" se dohodlo, že vládu sestaví Čalfa, vláda bude fungovat jako prozatímní do předčasných voleb a její složení má odrážet rozložení politických sil v zemi. Bez větších připomínek ostatní přijali návrhy OF.
OF chce posílit svou účast ve vládě a přesvědčuje Valtra Komárka, aby přijal funkci místopředsedy vlády pro ekonomiku. Komárek se ovšem zdráhá spolupracovat s Čalfou. Nakonec ustupuje, když VPN podmínila svou účast ve vládě tím, že v ní bude i Komárek.
Gustav Husák udělil amnestii politickým vězňům. V jejím odůvodnění stálo, že "v souvislosti s demokratizačním procesem v Českoslovenku se snížila společná nebezpečnost mnoha trestných činů a přečinů".

9. prosince 1989

Marián Čalfa vedl podle doporučení "kulatého stolu" jednání o nové vládě.

V půl desáté večer Čalfa zástupcům rozhodujících politických sil sděluje složení nové vlády. Bude v ní 10 komunistů, 2 socialisté, 2 lidovci a 7 bezpartijních.

Alexandr Vondra oznámil jména ministrů akční skupině OF a dodal, že KSČ nevyvíjela při sestavování vlády žádnou zvláštní aktivitu.

Nedůvěra OF v Mariána Čalfu začíná pozvolna ustupovat. "Překvapil mě zdatností a rychlostí úsudku," řekl Radim Palouš.

10. prosince 1989

Ve 13 hodin jmenoval prezident Husák "vládu národního porozumění" a vzápětí abdikoval.

Na demonstraci na Václavském náměstí oznámil Jiří Bartoška kandidaturu Václava Havla na prezidentský úřad.

3) ZÁPADNÍ AGENTURY O POVOLENÍ DEMONSTRACE V PRAZE

PRAHA 7. prosince (Reuter) - Československé úřady se ve středu setkaly s disidenty, aby jednaly o povolení nezávislé demonstrace za lidská práva, která by byla první takovou demonstrací v zemi.

"Setkání bylo velmi srdečné a věříme, že souhlas úřadů je možný," řekl čelný disident Miloš Hájek. "Je to skutečně poprvé. Je to změna taktiky."

Hnutí za lidská práva "charta 77" a další čtyři neoficiální skupiny svolaly na sobotu při příležitosti 40. výročí všeobecné deklarace lidských práv masové shromáždění.

Pražské úřady demonstraci, která se měla konat na Václavském náměstí, zakázaly, ale souhlasily s jednáním o alternativním místě. Toto jednání zahájili ve středu ráno Miloš Hájek, Ladislav Lis a Rudolf Battěk.

M. Hájek řekl zpravodaji agentury Reuter, že úřady navrhly dvě místa mimo centrum města a že jednání budou pokračovat týž den později. Dodal, že změnu v postoji úřadů způsobila nadcházející návštěva francouzského prezidenta Francoise Mitterranda. Očekává se, že za svého pobytu v Praze ve čtvrtek a v pátek bude hovořit o lidských právech.

(AFP) - Poprvé od doby, kdy se komunisté v roce 1948 ujali moci, pražské úřady ve středu povolily "nezávislé" shromáždění, které by se mělo konat v sobotu u příležitosti 40. výročí všeobecné deklarace lidských práv. Oznámily to zdroje "charty 77".
Obě strany se podle těchto zdrojů dohodly, že zmíněná akce se uskuteční na malém Škroupově náměstí asi 1,5 kilometru od Václavského náměstí.

(AP) - Aktivista "charty 77" Jiří Dienstbier tuto předběžnou dohodu potvrdil a řekl, že úřady mají s konečnou platností rozhodnout ve čtvrtek.


AP a Reuter o shromáždění na Škroupově náměstí v Praze
PRAHA 10. prosince (AP) - Na asi třítisícovém shromáždění v Praze ke 40. výročí vyhlášení všeobecné deklarace lidských práv zněla v sobotu hesla "Svobodu", "Propus'tte politické vězně" a "Ať žije charta (77)". Podtrhávala projevy vedoucích činitelů "charty 77" a dalších nezávislých skupin.

Po projevech asi třítisícový dav drtivou většinou schválil rezoluci žádající propuštění asi 20 politických vězňů, svobodu činnosti pro nezávislé politické skupiny, dále úpravu zákonů podle všeobecné deklarace lidských práv, zveřejnění této deklarace a dalších rezolucí o lidských právech a jejich šíření na školách, účast obyvatelstva na přípravě nové ústavy, "seriózní jednání" s církvemi v Československu a veškeré náboženské svobody.

Zakázaný dramatik Václav Havel promluvil jako první.

"Když jsem byl před třemi týdny ve vězení v Ruzyni a říkal jsem si, jak dlouho tam asi budu - kdyby mi tenkrát někdo řekl, že budu snídat s francouzským prezidentem a druhý den promluvím na povoleném shromáždění, prohlásil bych, že žertuje," pravil k davu, který skandoval heslo "Ať žije Havel".

Shromáždění by podle jeho slov nebylo možné bez "statečné účasti" tisíců lidí na srpnových a říjnových demonstracích, které rozehnala policie.

"Nehodláme být profesionální štváči, také my chceme pracovat v klidu, ale chceme, aby to k něčemu vedlo," řekl Havel a odmítl oficiální kritiku "charty" a dalších skupin jako antisocialistických demagogů.

"Navrhuji, abychom dali této demonstraci historický význam a učinili z ní důležitý krok k občanským svobodám, politické spravedlnosti a demokracii v naší zemi¨," uzavřel.

Podle disidentů souhlas úřadů se shromážděním souvisel s návštěvou F. Mitterranda.

Jeden západní diplomat,. který si nepřál být jmenován, řekl, že počin úřadů možná také odráží tlak ze sovětských míst na čs. vedení, aby k neoficiálním iniciativám zaujalo tolerantnější postoj. Minulý měsíc byl v Praze člen sovětského politického byra Alexandr Jakovlev a veřejně vyzval k volnému prostoru pro různé názory, "ať se vám líbí, nebo ne".

(Reuter) - "Naše země se začíná probouzet z dlouhé dřímoty," řekl Havel.
"Pokuste se chápat dnešek jako první krok státní moci k uzání nezávislých iniciativ jako legitimního občanského hnutí," dodal. Jana Petrová z Nezávislého sdružení za mír v proevu prohlásila, že situace v zemi je neuspokojivá politicky, hospodářsky, kulturně i co do životního prostředí. "Realitu nelze změnit umlčováním lidí, kteří na to poukazují," řekla.

Americký tisk k pražské demonstraci za lidská práva
NEW YORK 11. prosince (zpravodaj ČTK) - V dnešním vydání listu New York Times píše John Tagliabue z Prahy o několikatisícové demonstraci uspořádané k 40. výročí podpisu všeobecné deklarace lidských práv, jež byla poprvé od roku 1968 úředně povolena. Dále uvádí, že demonstrace se konala v době, kdy se sami úřady pokoušejí chopit se v oblasti lidských práv iniciativy.
Oficiálně podporovaný Výbor pro lidská práva má zřejmě za cíl spojit politiku Prahy těsněji se sovětským úsilím získat podporu pro moskevskou konferenci o lidských právech, která se má konat v roce 1991.

Washington Post v materiálu svého zpravodaje Jacksona Diehla z Prahy píše, že na první nezávislé veřejné demonstraci povolené komunistickými úřady zdravily tisíce demonstrantů při oslavě Mezinárodního dne lidských práv opoziční vůdce a volaly po svobodě.
Z projevu Václava Havla - vůdce skupiny "charta 77" - cituje, že "naše vláda konečně uznala, že musí být tolerantnější". List uvádí, že povolení udělené komunistickým vedením Miloše Jakeše představuje náhlou změnu od rázného zákroku vůči opozici z posledních několika měsíců. Podle západních diplomatů a politických aktivistů v Praze, píše Diehl, bylo konzervativní československé vedení zřejmě vystaveno značnému tlaku jak ze strany členů strany, tak sovětských činitelů a vyzváno, aby změnilo svou tvrdou linii.

List připomíná, že během pětidenní návštěvy v Československu Alexandr Jakovlev zřejmě kritizoval nedostatek politické otevřenosti v Praze. Podle západních diplomatů to byl on, kdo způsobil zmírnění přístupu strany vůči opozici, uvádí Washington Post.

Le Figaro o povolené demonstraci v Praze
PAŘÍŽ 12. prosince (zpravodaj ČTK) - Pondělní Le Figaro přináší pod titulkem První povolená manifestace po dvaceti letech článek své zvláštní zpravodajky Arielle Thedrelové, která píše o shromážděních v Praze a v Olomouci.
Uvádí, že na improvizované tribuně na Škroupově náměstí v Praze byla celá plejáda disidentů: Václav Havel, Ladislav Lis, kněz Václav Malý, jemuž bylo zakázáno vykonávat jeho funkci, bývalý ministr zahraničí v době "pražského jara" Jiří Hájek a další. Tohle Československo ještě nezažilo...

Poprvé po dvaceti letech se konala nezávislá manifestace s povolením úřadů - nebo téměř. Její organizátoři z "charty 77" a různých ekologických nebo pacifistických skupin se chtěli shromáždit na Václavském náměstí ve středu města, ale tato žádost byla zamítnuta. Situace se jevila jako obvykle bezvýchodnou, když najednou ve čtvrtek, k všeobecnému překvapení, dalo ministerstvo svolení. Autorka dále píše, že do zástupu se vmísilo hodně policistů v civilu a že se pořadatelé obávali provokací. Kolovala petice ve prospěch několika politických vězňů. Řečníci hovořili asi hodinu. Ladislav Lis vyzval k minutě ticha za postižené v Arménii. Václav Havel vyvolal výbuchy smíchu, když připomněl, že tentokrát se shromáždění koná bez asistence vodních děl. Účastníci shromáždění skandovali "svoboda" a jméno prvního prezidenta Masaryka.

Jedna žena začala zpívat národní hymnu a zástup se k ní připojil. "To je Marta Kubišová," vysvětluje jedna šestnáctiletá dívka. "Zpěvačka, jíž bylo zakázáno veřejně vystupovat. V roce 1968 zpívala naši hymnu v rádiu ve chvíli, když do Prahy vjížděly sovětské tanky." V 16 hodin se lidé v klidu rozešli.

V neděli se něco podobného opakovalo v Olomouci. Výbor na podporu Augustina Navrátila, autora petice za náboženskou svobodu, pod níž se podepsalo víc než milión lidí, vyzval k veřejné modlitbě za jeho propuštění. Tento katolický aktivista je zavřený již půldruhého měsíce v psychiatrické léčebně.

Rostoucí aktivita věřících dělá úřadům starosti a na náměstí Míru vládlo napětí. Manifestace nebyla povolena. Záhadný kameraman natáčel první příchozí. Modlitba trvala asi čtvrt hodiny, po ní následovala státní hymna. Čekalo se zatýkání, ale nic se nestalo. Stejně jako v Praze se manifestace rozešla bez incidentu.

4) ZHROUCENÍ KOMUNISMU V ROCE 1989 V OSTATNÍCH SOCIALISTICKÝCH STÁTECH

11.2. byl zaveden systém více politických stran v Maďarsku 

23.3. omezil jugoslávský parlament autonomii Kosovské oblasti, kterou z 90 procent obývalo obyvatelstvo albánské národnosti
25.3. proběhli v Sovětském svazu volby. Po sedmdesáti letech mohli sovětští občané volit z více kandidátů. Zastánci reforem výrazně porazili konzervativní kandidáty.
17.4. po sedmi letech byla varšavským obvodním soudem opět povolena činnost polských nezávislých odborů Solidarita
2.5. maďarská vláda vydala příkaz k demontáži zátarasů na maďarsko-rakouské hranici
25.5. byl Michail Gorbačov zvolen prvním prezidentem SSSR
4.6. zvítězila v polských parlamentních volbách protikomunistická opozice.
22.6. ve Slovinsku vycházejí první nezávislé opoziční noviny Demokratija
7.7. Michail Gorbačov vyhlásilv Bukurešti právo všech socialistických zemí vybrat si svou vlastní cestu
11.9. maďarská vláda otevřela své hranice pro 10 000 uprchlíků z NDR, kteří chtěli vycestovat do SRN
27.9. přijal slovinský parlament rozhodnutí o úpravě ústavy, díky které mohlo Slovinsko vystoupit ze svazku Socialisticko federativní republiky Jugoslávie
9.11. otevřela Německá republika své hranice se Západním Berlínem a Spolkovou republikou Německo
10.11 odstoupil předseda Bulharské komunistické strany Todor Živkov
22.12. odsoudil vojenský soud rumunského diktátora Nikolae Ceauceska k smrti


5) JAK SE MĚNIL MÍSTOPIS

 

PŘED ´89 PO ´89

 

Tábor

Leninovo náměstí - T.G.Masaryka
Zápotockého ulice -  F.Křížka
Gottwaldova ul. - Budějovická ul.


České Budějovice
Tř. Rudé armády - Rudolfovská tř.
ul. Vítězného února - Opletalova


Praha
Stanice metra:
Mostecká - Anděl
Leninova - Dejvická
Gottwaldova - Vyšehrad
Ulice:
Leninova třída - Evropská
třída SNB - Vršovická
třída Rudé armády - Zenklova
Leninovo náměstí - Vítězné nám.


Brno:
Gagarinova - Kobližná
náměstí 25. února - Zelný trh

Ostrava:
Fučíkova - Prubská
Mladé gardy - Meziuliční

6) STŘÍPKY Z TOHO CO JSME V PRAZE DĚLALI ZA SAMETOVÉ REVOLUCE


Skandovali jsme hesla:
Proč je všechno na pendrek?
Tanky,tanky…K čemu jsou nám tanky? Koupíme si sáňky, budou radovánky!
Podívej se, Jakeši, už jsme skoro na kaši!
Dejte šaškům rolničky!
Totalita bude bita!
Miloše do koše!
Psali jsme a lepili po zdech
Když se mlátí do lidí, celý svět nám závidí!
40 let jsme byli vedeni stranou, teď chceme jít rovně!
Je hrozně těžké vychovat děti, aby doma nelhali a venku neplácali pravdu!
Souhlasím s politikou KSČ! (slabomyslný)
Kromě UV stávkují všechna divadla.
Poručíte větru, dešti – teď už leda v Bukurešti
Nosili jsme po ulicích transparenty
Ty jsi ještě v SSM? A to ti tam není samotnému smutno?
Televize lže, jako když Rudé právo tiskne!
Rudé prázdno

Podporovali jsme morální autority:
Na hradě i v podhradí, Havel si s tím poradí
Na hrad chceme Vaška, ne rudýho šaška
Psali jsme i vtipy
Televizní soutěž v IQ – soutěží populární dvojice Jakeš a psací stroj.
Hledám řezníka na zabíjačku. Zn.: Příslušník pohotovostního pluku vítán.
Důrazně žádáme, aby bylo přejmenováno Rudé moře. Pražští námořníci.

Hra na Jakeše – pravidla
1. Hry se účastní libovolný počet hráčů
2. Hráči si připraví tolik židlí, aby jich bylo vždy o jednu méně, než je hráčů.
3. Všichni se posadí. Kdo nemá židli je Jakeš.
4. Jakeš vykřikne „odstoupíme“.
5. Na tento povel hráči vyskočí ze židlí a rychle musí obsadit jiné (po židli se žene i Jakeš)
6. Kdo zůstane stát, je nový Jakeš.

7) POUŽITÁ LITERATURA:


Denní tisk 17-18. listopadu 1999 – MF Dnes, Večerník Praha, Lidové noviny
Blesk, Právo
Časopis Týden
Deset pražských dnů – dokumentace
Internetové stránky ČTK a MF Dnes

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.