Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): JIM    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Města ve středověku


Město je sídelní geograficky vymezený útvar, pro který je charakteristický soubor znaků, jež jej odlišuje od vesnice. Jsou to především relativní velikost ve srovnání s vesnicemi, vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace zástavby, typická demografická, sociální a profesní struktura obyvatel (obvykle nepracují v zemědělství, ale naopak v obchodu, průmyslu, službách) a poskytování správních, vzdělávacích, obchodních a kulturních funkcí pro širší okolí.

Vznik vrcholně středověkých měst se váže k 11. - 13. století a souvisel s příhodnými ekonomickými podmínkami. Zdokonalení technik obdělávání pole ve 11.-12. století vedlo ke zvýšení produkce a také zvýšené možnosti živit i osoby, které stály mimo bezprostřední zemědělskou produkci. Zároveň došlo ke stabilizaci státu, která souvisela s existencí plošné správní organizace (v Českých zemích se jednalo o hradskou organizaci) a ve svém důsledku vedla ke zvýšení hustoty obyvatelstva a opět i produktivity. Vlivem přebytků se rozvíjel obchod nejen se zemědělskými potravinami, ale s výrobky řemeslníků. Pro vznik měst musely existovat i příhodné politické podmínky. Jejich existence souvisela s upevněním královské moci (ne náhodou nejvíc měst v Českých zemích vzniklo za vlády Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého). V Čechách a na Moravě měl jediné právo udělit městský status panovník (jednalo se o regál) a tedy i šlechta musela mít jeho souhlas při zakládání vlastních poddanských měst.

Akt založení města
Založením nového města("na zeleném drnu") byla obvykle pověřena zvláštní osoba ? lokátor. Ten měl za povinnost vyměřit určené místo, najít a usídlit zde obyvatelstvo, zajistit právní i faktickou existenci sídliště. Města se také vyvíjela z původních bohatých osad.
Města vznikala hlavně u řek(brodů), důležitých obchodních cest a u zdrojů nerostného bohatsví.

Královská a věnná města
Královská města spolu s královskými hrady byla důležitou součástí přímého královského majetku. Tato královská doména měla být nezcizitelná a neměla být panovníkem zastavována, ale praxe řady králů na to nebrala ohled. Měst královských a věnných (z nich měla příjem královna) bylo v 16. století v českých zemích kolem 40. Privilegované postavení značně rozšiřovalo jak práva města jako celku, tak i osobní práva a postavení měšťanů.

Poddanská města
Poddanská města byla součástí panství a jejich obyvatelé byli poddanými vrchnosti stejně jako vesničtí sedláci. V principu by od nich vrchnost mohla vyžadovat robotu a jiné poddanské povinnosti, ale v praxi jim udělovala různá privilegia. Nejvýznamnější poddanská města měla práva blížící se královským městům.

Přestože o právech poddanského města rozhodovala vrchnost, musel povýšení osady na město vždy potvrdit panovník. Vedle toho potvrzoval i právo trhu. Podle vrchnosti se poddanská města mohou dělit na:
1.církevní (biskupství, arcibiskupství, kláštery, kapituly)
2.šlechtická

V českých zemích začaly církevní poddanská města vznikat již v 1. polovině 13. století, šlechta se do tohoto podnikání pouštěla mnohem váhavěji a největší počet šlechtických poddanských měst vznikl až v 2. polovině 13. století. Na počátku 15. století bylo v Čechách na 290 poddanských měst, významem a rozsahem hospodářských aktivit však hluboce zaostávala za královskými městy. Zdá se, že hlavním zdrojem obživy se zde staly aktivity spojené s existencí obchodních tras, které skrze tato města vedly.

Mimo kkrálovských, věnných a poddanských vznily i města horní.

Městská privilegia (výsady)

Nejvíce privilegií měla města královská (nejsvobodnější).
právo trhu
- právo konat v určitých dnech ve městě trh
právo várečné
- právo vařit pivo
právo mílové
- na míli (11 km) od města nesmí se vyskytovat žádný řemeslník, který je ve městě
- výjimku tvořili kováři
právo samosprávy
- právo postavit si radnici a volit své zástupce (12 konšelů v čele s purkmistrem)
právo hradební
- město získalo vojenský význam
- mohlo si postavit opevnění a vlastní vojsko
právo hrdelní
- město mělo pravomoc odsuzovat i k trestu smrti
právo horní
- právo těžit kovy (?veškeré nerostné bohatství patří panovníkovi?)
- města s tímto právem neodevzdávala všechno vytěžené nerostné bohatství panovníkovi, ale odevzdávala mu jen část (regál)

právo skladu, celní právo, právo mít erb...


Složení městského obyvatelstva
bohaté vrstvy = patriciát ? úředníci nebo majitelé cechů
duchovní
řemeslníci ? pracovali v cechách
městská chudina ? nejprostší dělníci a služky.

Město řídila "městská rada". Skládala se z 12-ti konšelů, kteří se každý měsíc střídali ve funkci purkmistra. Zástupce majitele města dělal rychtář, který udržoval pořádek ve městě ( měl soudní právo).


Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.