Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Meteory a meteority


Meteory


Meteor je astronomické tělísko patřící do sluneční soustavy, většinou nepatrných rozměrů je úkaz na obloze, jež je způsobený hořením a vypařováním (ionizací) pevného kosmického materiálu, který se dostal do atmosféry Země. Obyčejně se jedná o částice nepřesahující hmotností jeden gram. Základní parametry charakterizující meteory jsou délka dráhy, rychlost vstupu, charakter brzdění a koncová výška. Meteory a doprovodné jevy podávají informace o meziplanetární hmotě. Meteor dopadlý na Zem se stává meteoritem. V roce 1959 Z. Ceplecha pozoroval pád meteoru a vypočetl místo jeho dopadu. Tak byl objeven příbramský meteorit, u něhož byla poprvé poznána předpádová dráha ve sluneční soustavě.
. Při vniknutí do zemské atmosféry se většinou vypaří a zanechává krátce viditelnou stopu. Větší meteory dopadnou na zem jako meteority. Meteory často obíhají po velmi výstředných drahách, které jsou si někdy navzájem podobné.

Meteorické roje

Název výskyt

Quadrantidy 3.1.
Lyridy 21.-24.4.
Aquaridy 23.4.-10.5
Arietidy 31.5.-18.6.
Perseidy 1.-18.6
Tauridy 23.6.-6.7.
Aquaridy 24.7.-20.8.
Perseidy 23.7-23.8.
Andromedidy 1.10.-13.11.
Drakonidy 4.-16.10
Orionidy 7-30.10.
Tauridy 1.10-25.11.
Leonidy 14.-20.11.
Germinidy 5.-17.12.
Ursidy 21.-22.12



Meteority

Meteorit je pevná částice meziplanetární (kosmické) hmoty, která dopadla na zemský povrch. Meteority se dělí na kamenné, kamenoželezné a železné. Kamenné meteority se dále dělí na chondrity (obsahují kulovité útvary chondry) a achondrity (neobsahují chondry), železné meteority se dělí podle obsahu stopových prvků a poměru železo-niklových komponent. Chondrity se dělí podle obsahu těkavých látek (uhlíku a vody) na chondrity uhlíkaté a chondrity obyčejné, podle poměru oxidovaného a redukovaného železa a podle stupně rekrystalizace či metamorfózy. Achondrity se dělí do dvou skupin, HED a SNC. Mateřská tělesa meteoritů se pohybují v pásu asteroidů a jsou buď nediferencovaným kosmickým materiálem, který svědčí o přímé kondenzaci (např. uhlíkaté chondrity), nebo pozůstatky již utvořených a rozpadlých planet (achondrity, železné meteority). Téměř na každém tělese sluneční soustavy se nacházejí stopy po dopadech meteoritů, tzv. dopadové krátery. Byly nalezeny i meteority, které pocházejí zřejmě z Měsícu a Marsu.
Jejich pád bývá provázen z pravidla slyšitelným explosivním třasknutím a za tmy světelnými úkazy. Meteority se objevují na obloze jako ohnivá koule, zářící bíle, načervenale nebo modře, jež obyčejně nechává za sebou svítící ohon; za denního světla lze spatřit pouze malý obláček. Dokud se meteorit pohybuje studeným prostorem planetárním, je temný a tudíž neviditelný, když však vstoupí do atmosféry zemské značnou rychlostí (30 i více km za vteřinu) stlačuje vzduch před sebou takovou silou, že vyvozené teplo stačí, aby meteorit rozžhavilo a na povrchu roztavilo, a tak, se pohybuje horní částí atmosféry, meteorit září. Odporem vzduchu však ubývá stále rychlosti a tudíž i síly, kterou meteorit komprimuje vzduch, až síla se stane rovnou nule; v tomto okamžiku vzduch, hnán se do vzduchoprázdného prostoru vzniklého za meteoritem, způsobí detonaci, slyšitelnou jako hromový rachot, a často meteorit v tomto momentě exploduje a roztrhne se na kusy. Další pak pohyb meteoritu atmosférou je zapříčińen tíží, a rychlost potom není tak velká, aby meteorit, překonávaje odpor vzduchu, se rozžhavil a svítil. Rychlost dopadu rozličných meteoritů je rozdílná; meteorit z Kňahyně prorazil 3,5 m do země, při váze 294 kg, kdežto na př. pro meteorit z Middlesboroughu byla vypočtena rychlost dopadu na 412 angl. stop a meteorit z Pultusku neprorazil led na zamrzlé řece, kamž dopadl. Rovněž teplota čerstvě spadlých meteoritů bývá rozdílna; zpravidla bývá velmi vysoká, ale meteorické kameny, které padly u Dhurmsaly ve Vých. Indii, dopadly k zemi úplně studené. Velikost meteoritů od nepatrných rozměrů, t. zv. prachu kosmického, stoupá až k několika krychlovým decimetrům; největší známý meteorický kamen, spadl u Kňahyně v Uhrách, má velikost 84 dm3 a váhu 294 kg; největším meteoritem je ale železo z Ranchita v Mexiku, jež mělo původní váhu kolem 50.000 kg. Tvar meteoritů je nahodilý, sféroidální nebo polyedrický. Povrch je pokryt korou, která vznikla přetavením meteoritové hmoty a u želez má povahu t. zv. okuje a tudíž složení blízké je magnetitu, u kamenů bývá černá, někdy lesklá, obyčejně však matná, někdy též šedá, a zvláště v zevních partiích je bohatší sklem než vnitřek meteoritu. Na té straně, která při padajícím meteoritutu byla přední , bývá kůra hladká, na straně druhé se nahromadila odporem vzduchu při pádu více rozžhavená hmota, a je tam tudíž kůra hojnější, škvárovitá. Pohybem meteoritu vznikly v roztavené jeho povrchové vrstvě vtisky, důlky a brázdy rozmanitého tvaru.


Chemické složení meteorů a meteoritů jsou vesměs prvky podobné zemským . Kvantitativně značně převládá železo, dalšími podstatnými prvky meteorů a meteoritů jsou: nikl, fosfor, síra, uhlík, kyslík, křemík, hořčík, vápník a hliník; méně často objevují se, obyčejně v malých množstvích: H, N, Cl, Li, Na, K, Ba, Sr, Ti, Cr, Mn, Co, As, Sb, Bi, Sn, Zn, Cu, Pt, Jr. Pochybna je přítomnost prvkův: Pb, Ce, Mo, V, Di, UW, Železo, nikl a kobalt tvoří spolu slitiny, ostatní prvky vesměs vstupují ve složení meteoritů ve sloučeninách.




Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.