Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Fotoaparát


Fotoaparát je opticko-mechanické zařízení umožňující zachytit obraz snímané reality optickou projekcí na fotografickou citlivou vrstvu. Je to uzavřená skříňka s neprůsvitnými stěnami.
Slovo fotografie pochází z řeckých slov photos-světlo a graphein-psaní. Doslova tedy znamená psaní světlem.
První dochovaný snímek pochází z roku 1826 a vytvořil ho Francouz Joseph Nicéphore Niépce. Jedná se o pohled z okna zachycený na cínovou destičku pokrytou asfaltovou vrstvou. Ale za opravdový zrod fotografie se považuje objev tzv. daguerrotypie z roku 1839. Zásluhou Angličana Williama Henryho Foxe Talbota se vyvinul dodnes užívaný systém kopírování fotografií z negativů - tzv.proces vyvolávaní negativu. Obraz předmětu na filmu je zmenšený, převrácený a neskutečný.
Prvním předchůdcem dnešních fotoaparátů je:
Dírková kamera (kamera obskura)
Světlotěsná skříňka, kde je objektiv nahrazen špendlíkovou dírkou.Světlo prochází dírkou a dopadá na světlocitlivý materiál, který je umístěn rovnoběžně se stěnou, kterou vstupuje světlo. Snímky z dírkových kamer mají mnohem měkčí kresbu=jsou neostré.
Pro objasnění vlastností fotoaparátu si objasněme několik pojmů:
Expozice: součin intenzity záření na fotocitlivou vrstvu a doby, po kterou působí, jednotkou je luxsekunda
Části fotografického přístroje se rozdělují do dvou základních kategorií objektiv a tělo přístroje :
Objektiv:
Objektiv
Objektiv má rozhodující vliv na kvalitu fotografického zobrazení. Každý objektiv, i ten nejsložitější působí jako spojná čočka, od níž se liší pouze kvalitou provedení. Spojná čočka soustřeďuje všechny paprsky, přicházející z nekonečna, do jednoho bodu
(viz obrázková příloha). Protože do tohoto bodu se čočkou soustřeďují také sluneční paprsky, čehož lze využít k zapálení hořlavé látky, nazývá se tento bod ohnisko. Vzdálenost mezi hlavním bodem čočky a ohniskem nazýváme ohnisková vzdálenost. Vedle spojných čoček existují také čočky rozptylné, které jsou pro konstrukci objektivů stejně důležité. Tyto čočky dopadající paprsky rozptylují (viz obr. příloha). Spojné čočky jsou na okrajích tenčí než uprostřed, rozptylné jsou naopak tenčí uprostřed a na okrajích tlustší. Jednoduchá čočka má však řadu optických vad. Kombinací různých čoček je možno tyto vady natolik potlačit, že se na fotografickém snímku vůbec neprojeví nebo se projeví jen velmi málo. Proto je kvalitní objektiv konstruován jako soustava čoček vybroušených z různých druhů optického skla na přesně vypočtené poloměry zakřivení.
Objektivy se rozdělují do několika skupin podle délky:
Rybí oko: jeho úhel pohledu se shoduje s úhlem, kterým vidí ryby, snímky jsou nezvyklé, protože předměty jsou vypuklé, ohnisková vzdálenost 6 a 8 mm, nebo 14, 15 a 16 mm
Širokoúhlý objektiv: ohnisková vzdálenost 18, 24, 28 a 35 mm, poskytuje široký úhel záběru
Základní objektiv: ohnisková vzdálenost 50 mm,má úhel pohledu totožný s úhlem pohledu lidského oka
Portrétní objektiv: říká se mu také kratší teleobjektiv,je nejvhodnější pro portrétní fotografie, protože nezkresluje obraz, ohnisková vzdálenost 80-300 mm.
Zoom: může měnit ohniskovou vzdálenost, až 14 skupin čoček
Teleobjektiv: velký a těžký s velkou ohniskovou vzdáleností od 400 do 1200 mm, malá hloubka ostrosti
Makroobjektiv: umožňuje zblízka zaostřit na velmi malou vzdálenost.

Ohnisková vzdálenost
Ohnisková vzdálenost objektivu je rozhodující pro velikost zobrazení. Čím delší ohniskovou vzdálenost objektiv má, tím větší se zobrazí fotografovaný předmět. Ohnisková vzdálenost současně udává, jak daleko od objektivu musí být rovina filmu, aby se na něm všechny nekonečně vzdálené předměty zobrazili ostře. Za ?nekonečnou? přitom považujeme každou vzdálenost která je v poměru k ohniskové vzdálenosti dostatečně velká. Ohnisková vzdálenost objektivu bývá uvedena na přední straně jeho obruby. Udává se v milimetrech nebo centimetrech. Mají-li se ostře zobrazit předměty ležící blíže než v ?nekonečnu?, je nutno vzdálenost mezi objektivem a rovinou filmu zvětšit.

Světelnost
Světelnost objektivu se charakterizuje tzv. ?poměrným (relativním) otvorem, což je poměr průměru k jeho ohniskové vzdálenosti . Pro množství světla dopadlého na film není totiž rozhodující samotný průměr vstupního otvoru objektivu, nýbrž jeho poměr k ohniskové vzdálenosti. Tento poměr se uvádí vždy v takové formě, že se průměr vstupního otvoru bere za rovný 1. Je-li tedy světelnost udána poměrem 1: 2, je ohnisková vzdálenost dvakrát větší než průměr vstupního otvoru objektivu, tzn. Vstupní otvor má průměr rovný polovině ohniskové vzdálenosti.

Clona
V objektivu je zabudována nastavitelná clona, pomocí níž je možno zmenšit otvor objektivu. Tím se množství světla procházejícího objektivem zmenší, takže obraz promítnutý objektivem na film bude tmavší, a expoziční dobu bude proto nutno přiměřeně prodloužit. Plynule proměnná clona funguje podobně jako duhovka oka (čili iris) a nazývá se proto irisová clona. Clonová čísla vyrytá na obrubě objektivu jsou zjednodušeným údajem světelnosti při daném zaclonění. Jsou to totiž jmenovatele zlomku představujícího poměrný otvor příslušně zacloněného objektivu. Nastavením clonového čísla 4 tedy zacloníme objektiv tak, že jeho světelnost bude dána poměrným číslem 1: 4. Řada clonových čísel vyrytých na objektivu je vždy volena tak, aby každému dalšímu clonovému číslu odpovídala polovina světelnosti příslušející číslu předcházejícímu. Dnes běžně používaná mezinárodní řada clonových čísel je odstupňována takto:
1 1,4 2 2,8 4 5,6 8 11 16 22 32 45.
Protože to jsou velmi relativní hodnoty udávající, kolikrát je ohnisková vzdálenost větší než průměr vstupního otvoru zacloněného objektivu, znamená větší hodnota clonového čísla menší otvor a naopak.

Hloubka ostrosti
Na filmu se zobrazí všechny předměty, jež leží ve vzdálenosti, na kterou je zaostřeno. Vše co leží v jiné vzdálenosti, ať už blíž nebo dál, bude na snímku více či méně neostré. Tento přechod k neostrosti je ovlivněn velikostí otvoru clony. Při malém otvoru (tj. při velkém clonovém čísle) je hloubka ostrosti velká, takže je možno zobrazit předměty ležící v dosti rozdílných vzdálenostech stejně ostře. Hloubka ostrosti je ve fotografii důležitým faktorem. U mnoha objektivů je proti kroužku se stupnicí vzdáleností vyznačena pomocná stupnice pro určení hloubky ostrosti.

Filtry
Filtr je zařízení, které se nasazuje na přední část objektivu a které slouží k ovlivňování barevného záznamu. Jsou vyráběny ze skla, fólie nebo plastu a jsou většinou kruhové.
Skylight a UV filtry: nejpoužívanější, odstraňují fialovou barvu a nežádoucí opar, pohlcují UV záření používají se také k ochraně objektivu
Polarizační filtry: odstraňuje nežádoucí odrazy světla od nekovových předmětů (vodní hladina, sklo), zvyšují sytost barev, zbarvuje snímek do modra,
Šedé filtry: výrazně snižují intenzitu světla, eliminují UV záření, půlené šedé filtry umožňují snížit kontrast na rozhraní obzor krajiny-obloha
Kontrastní filtry: určené pro černobílou fotografii
Odstíněné filtry: jednobarevné filtry, jsou odshora dolů barevně odstupňovány, např. červený, hnědý, modrý,.
Barevné filtry: stejně jako odstíněné filtry propustí barvu světla téže vlnové délky, která je na filtru, a všechny ostatní pohltí,např. žlutý, oranžový, žlutooranžový, červený, červenooranžový, zelený, žlutozelený, modrý
Filtry pro speciální efekty: hvězdicový (vytváří kolem svítících bodů světelné paprsky), násobící (jeden námět na snímku několikrát opakuje), difúzní(=rozptylný-nechává ostrý pouze střed obrazu), pohybový efekt( vyvolává dojem pohybu rozmazáním části předmětu, I když se předmět nehýbe)

Tělo fotoaparátu:
Závěrka
Běžně se užívá dvou typů závěrek: lamelové(středové, centrální) a štěrbinové. Lamelová závěrka pracuje nejúčinněji, je-li zabudována přímo v objektivu. Její lamely se působením pružiny velmi rychle rozevřou a opět sevřou. Nejkratší expoziční doba, jíž je s touto závěrkou dosáhnout, je obvykle 1/500 sekundy. Štěrbinová závěrka je zvlášť vhodná pro jednooké zrcadlovky a pro přístroje s výměnnými objektivy. Její platénka resp. Žaluzie přebíhají těsně před filmem. Při krátkých expozičních dobách přeběhne před filmem poměrně úzká štěrbina, takže všechny místa filmu osvitnuta najednou nýbrž postupně. Zmenšováním šířky štěrbiny lze expoziční dobu zkrátit až na 1/2000 sekundy. Protože štěrbinovou závěrkou je film před expozicí i po ní světlotěsně zakryt,můžeme pohodlně vyměňovat objektivy i příslušenství, aniž se musíme obávat nežádoucího osvětlení filmu. Všechny expoziční doby, a to i ty nejkratší, lze používat u všech objektivů bez rozdílu ohniskové vzdálenosti a světelnosti. Řada nastavitelných expozičních dob se volí tak, aby přestavení na bezprostředně následující hodnotu vždy způsobilo zdvojnásobení expoziční doby. Přitom se na fotografických přístrojích zlomky sekundy vyznačují tak, že se uvede pouze jmenovatel zlomku (např. číslo 125 znamená 1/125 sekundy). Dnes se u přístrojů používá takto vyznačené řady expozičních dob( resp. Některé části této řady):
2000 1000 500 250 125 60 30 15 8 4 2 1 B
Při nastavení závěrky na B zůstává závěrka otevřena tak dlouho, jak dlouho držíme spoušť stisknutou. Zatímco dříve byli závěrky ovládány mechanickými systémy, dnes se stále více používají závěrky řízené elektronicky.

Hledáček
Různé typy fotografických přístrojů jsou vybaveny různými druhy hledáčků. Nejjednodušší jsou průhledové hledáčky - optická zařízení podobná trubičce, jež tvoří součást kamery -, některými vidíme přímo fotografovaný objekt. U matnicových hledáčků je obraz promítnut objektivem na matnici. Průhledové hledáčky jsou zpravidla pevně vestavěné do těla kamery, ale ?vidí? z jiného místa než objektiv, nejsou vždy zcela přesné. To se projevuje zvláště při fotografování zblízka při plném využití obrazového pole hledáčku.

Matnice
K zaostření potřebujeme u každé zrcadlovky vhodnou zaostřovací plochu (matnici). Matnice mívají nejrůznější provedení. Při jemném zrnění matnice vzniká světlý obraz, na němž jsou sice všechny detaily dobře vidět, avšak jeho ostrost je méně citlivá na změny v nastavení vzdálenosti, takže může snadno dojít k ne zcela přesnému zaostření snímku.

Film
Film je úzký průhledný proužek pokrytý chemikáliemi, které jsou citlivé na světlo. Dělí se podle citlivosti. Diapozitivy: filmy, které přímo zachycují obraz tak, jak vypadá ve skutečnosti, narozdíl od negativů, které zobrazují obráceně-to, co je ve skutečnosti bílé, je na negativu černé a obráceně. Diapozitivy se obvykle promítají na promítačce ve velkém zvětšení.
Citlivost filmu: je nejdůležitější vlastností filmu. Málo citlivé filmy potřebují pro vytvoření obrazu mnohem více světla než citlivé filmy. Citlivé filmy ale mají mnohem větší zrnitost. Citlivost se označuje DIN, ISO nebo ASA. Čím je hodnota citlivosti nižší, tím více světla je potřeba ke stejné expozici.

Blesk
Abychom mohli používat fotoaparát i ve špatných světelných podmínkách (noc, tmavá místnost) používáme blesk. Rozeznáváme dva základní druhy blesku: zábleskové žárovky, jimiž lze dosáhnout vždy pouze jediného záblesku, a zábleskové výbojky, u nichž lze záblesk mnohokrát opakovat.

Expozimetr
Pomocí expozimetru zjistíme jaká expozice a clona je pro daný snímek nejlepší. Expozimetry jsou buď vbudované přímo do přístroje nebo jsou odděleně jako zvláštní přístroj.
Typy fotoaparátů:
Jednooká zrcadlovka
Jednooká zrcadlovka má pouze jeden objektiv, kterým světlo prochází do hledáčku i na film. Mezi objektivem a filmem má sklopné zrcadlo, kterým vidíme 98% zobrazovaného pole. Než se obraz dostane až k našemu oku, třikrát se v přístroji odrazí. Když zmáčkneme spoušť, zrcadlo před filmem se otočí tak, že světlo začne dopadat na závěrku a hledáček ztmavne. Na objektivu se nastaví zvolená clona. Uvolní se závěrka. Nejprve se zvedne první lamela a světlo začíná dopadat na světlocitlivou vrstvu filmu. Druhá lamela se zvedne se zpožděním, kterým je zvolený čas expozice a opět zakryje film. Potom se zrcadlo a závěrka vrací do původní polohy a clona objektivu se opět maximálně otevře.

Dvouoká zrcadlovka
Dvouoká zrcadlovka se nejvíce rozšířila jako přístroj na formát filmu 6*6 cm. Jak již jméno napovídá, je tento přístroj vybaven dvěma samostatnými objektivy. Horní slouží jako objektiv hledáčkový- jím se snímaný obraz zobrazuje přes zrcadlo na matnici. Pod hledáčkovým objektivem je umístěn vlastní snímací objektiv. Oba objektivy jsou namontovány na společné čelní desce, jejímž posunem dopředu či dozadu pomocí zaostřovacího mechanismu se oba najednou zaostřují. Hledáčkový objektiv nemá clonu. Je tomu tak proto, aby obraz na matnici byl vždy maximálně světlý a mohl se tedy pohodlně zaostřit. Kromě toho se s výhodou používá slabě zvětšující lupy. Skutečnost, že obraz na matnici hledáčku je stranově převrácený, může zpočátku působit určité potíže, a to zvláště při snímání pohybujících se objektů.
Přístroje na kazetový film 110
Jsou to jednoduché přístroje, zpravidla opatřené pevným zaostřením a jednou expozicí. Pracují s formátem rovnajícím se přibližně čtvrtině standardního kinofilmového políčka, takže snímky jsou méně ostré a na zvětšeninách je patrná struktura filmu a pohybová neostrost. Jsou to levné plastikové krabičky, naplněné při koupi filmem, většinou určené k jednorázovému použití.

Přístroje na kazetový film 126
Jsou to doslova základní přístroje pro příležitostné fotografování, s formátem odpovídajícím přibližně standardnímu formátu kinofilmu. Přesto jsou výsledky dosažené těmito přístroji horší než z přístrojů na kinofilm.Často jsou vybaveny pouze jedinou expoziční kombinací, takže jsou použitelné jenom za plného denního světla nebo s elektronickým bleskem.

Přístroje na diskový film(disk film)
Jsou to malé kapesní přístroje plochého tvaru používající kotoučů, na kterých je umístěno 15 miniaturních políček filmu. Jsou opatřeny pevným zaostřením od jednoho metru do nekonečna, průhledovým hledáčkem a některé typy též expoziční automatikou, která pracuje v širokém rozsahu světelných podmínek. Diskový nosič filmu umožňuje rychlé převíjení kvalita snímku je poměrně nízká.

Přístroje pro okamžitou fotografii
Tyto přístroje poskytují snímky téměř okamžitě, velikost snímků je nejčastěji 76x76mm, což je zároveň rozměr fotoformátu, a proto jsou tyto přístroje poměrně objemné. Jsou vybaveny průhledovým hledáčkem, pevným nebo automatickým zaostřováním a expoziční automatikou, většinou s možností expoziční korekce. Kvalita snímků je dobrá, avšak obrazy časem na světle blednou.

Základní přístroj na kinofilm s průhledovým hledáčkem
Jsou to přístroje s pevným nebo nastavitelným zaostřením, které spojuje výhody kinofilmového formátu s výhodami laciných kompaktů. Jsou vybaveny průhledovým hledáčkem umístěným přímo nad objektivem, vestavěným elektronickým bleskem a jednoduchou expoziční automatikou. Úzký rozsah této automatiky neumožňuje fotografování v extrémních podmínkách. Malý výkon elektronického blesku dovoluje fotografovat jenom na vzdálenost několika metrů.

Automatické přístroje na kinofilm s průhledovým hledáčkem
Tyto přístroje mají řadu důmyslných vlastností: automatické nastavení citlivosti filmu pomocí čárového kódu na kazetě a automatický posuv filmu včetně jeho zpětného převíjení, automatické zaostřování na střed obrazu (autofokus) přibližně od 70 cm s možností zablokování automatiky nastavené vzdálenosti, volbu vhodné ohniskové vzdálenosti pomocí vestavěného transfokátoru(zoomu) nebo dvojce objektivů s různými ohniskovými vzdálenostmi, automatické zapínání vestavěného elektronického blesku při nedostatku světla s možností vypnutí této automatiky. Rozsah clonových čísel i osvitových dob je poměrně široký.

Přístroje pro fotografování pod vodou a přístroje odolné proti vlhkosti
Některé přístroje na kinofilm s průhledovým hledáčkem mají speciálně upravené tělo a konstrukci ovládacích prvků tak aby, byly odolné proti vlhkosti.Můžeme s nimi pracovat v dešti, nikoli však pod vodou. Vodotěsné přístroje jsou určeny pro fotografování pod vodou, zpravidla do hloubky několika desítek metrů. Většina přístrojů odolných proti vodě a vlhkosti má zaostřovací a expoziční automatiku a vestavěný blesk. V případě ručního zaostřování jsou opatřeny snadno viditelnou stupnicí.

Přístroje pro panoramatickou fotografii
U těchto přístrojů je obraz promítán na kinofilm nebo svitkový film umístěný na válcové ploše objektivem, který se otáčí kolem středu. Osvitová doba je regulována šířkou štěrbiny, pohybující se spolu s objektivem těsně před filmem, a rychlostí otáčení. Většina panoramatických kamer snímá v úhlu 140 - 180º, ale existují i přístroje pro kruhové panorama, které snímají v úhlu 360º. Každý panoramatický přístroj je vybaven průhledovým hledáčkem, clonou a zpravidla i vodováhou. Objektivy jsou zaostřeny na fix-fokus, aby ostřením nedocházelo ke změně polohy středu objektivu.

Prameny: -kniha:Fotografujeme od Keitha Wilsona
-kniha:Fotografické přístroje od Z. Tomáška
-kniha:Nová škola fotografie od T. Kisselbach,H.Windisch
-kniha:Tvůrčí fotografie od M. Langford, D. Kindersley
-www.fotoaparat.cz
-www.fotograff.cz
-www.paladix.cz
-porada z fotoamatérem

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.