Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): Jan Prchal    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Hudební skladatelé - Baroko


Johann Sebastian Bach

(21. 3. 1685 ? 28. 7. 1750)

Německý skladatel, jeden z největších géniů evropské hudby. Základní hudební vzdělání získal u svého bratra Johanna Christopha, varhaníka v Ohrdrufu. 1700–03 byl členem sboru michalské školy v Lüneburgu, 1703 působil přechodně v kapele bratra výmarského vévody, 1703–07 jako varhaník v Arnstadtu a 1707–08 v Mühlhausenu, 1708–17 ve Výmaru jako dvor-ní harvaník a komorní hudebník, později koncertní mistr, 1717–1723 působil jako dvorní kapelník v Köthenu, od 1723 jako kantor tomášské školy v Lipsku. 1749 ztratil zrak. Bachovo dílo představuje rekapitulaci a vrcholnou syntézu předcházejícího vývoje německé, italské i francouzské hudby. Kořeny jeho slohu sahají až do renesance. Na průsečíku doznívající éry polyfonie a rozvíjejicí se harmonie dosáhl jedinečné syntézy horizontálního a vertikálního principu. Současníci ho hodnotili jako varhaníka, znalce stavby varhan a pedagoga. V období raného klasicismu se Bachova hudba pokládala za starověkou, zmatenou, těžkou a nepřiro-zenou. Po smrti jeho dílo téměř upadlo v zapomenutí. Jeho renesance nastala až v 19. stol.
V dílech Bach navazoval na něm. varh. a kantátovou tvorbu 17. stol. Např. Dobře temperova-ný klavír, varhanní skladby, fugy, Braniborské koncerty, Matoušovy a Janovy pašije, mše h moll, Vánoční oratorium a další.





Claudio Monteverdi

(1567 ? 1643)

Italský skladatel, první velký mistr opery. Byl žákem M. A. Ingegneriho v Cremoně, od 1590 působil jako zpěvák a houslista, později jako kapelník na mantovském dvoře, od 1613 jako kapelník chrámu sv. Marka v Benátkách. M. je jedním z nejrevolučnějších skladalů v dějinách evropské hudby. Na přelomu renesanční a barokní epochy významně přispěl k rozkvětu nové barokní hudby. Ve svých madrigalech smělými harmonickými experimenty (užívání nepřipra-vených disonancí a modulací) dospěl od intervalové harmonie k akordické a přesunutím důra- zu na krajní hlasy (soprán ? bas) dovršil rozklad renesanční polyfonie, spočívající na rovno-právnosti lineárních hlasů. Do opery vnesl nový harmonický sloh, obohatil ji o uzavřené for-my podřízené dram. funkci (strofická, často variační árie, taneční píseň, uzavřená ansámblová čísla, kom. duo a instr. mezihry), podnítil rozlišení recitativního a belcantového slohu. Vý-znamnou roli určil orch. S obligátními nástroji a vypracovanou partiturou (jejím základem je čtyřhlasá smyčc. sazba), kt. se symf. ritornely účastní na formové a dram. výstavbě . M. byl i prvním reformátorem opery: vytvořil rovnováhu sil dramatu a hudby a obojí pozvedl na nej-vyšší uměl. Díla: Orfeo, Arianna, Benátské opery: Il ritorno ďUlisse in patria a Ľincoro-nazione di Poppea, scénická díla, balety, církev. skladby a další.








Georg Friedrich Händel

(1685 ? 1759)

Německý skladatel, jeden z předních představitelů hud. baroka a evr. hudby vůbec. Studoval práva v Halle a hudbu u F. W. Zachowa. 1702 varhaníkem Kreuzkirche v Halle, 1703–07 pů-sobil v Hamburku v městské opeře, pro niž napsal 4 opery, 1707 ? 10 byl v Itálii, kde si osvojil it. operní, oratorní a instr. sloh a měl velké úspěchy jako skladatel a klav. Virtuos. Po přechodném působení v místě dvorního kapelníka v Hannoveru žil od 1712 trvale v Londýně (kromě pobytu na zámku vévody Chandose, 1717–20). H. se stal největším představitelem it. opery seria v Anglii. 1720–37 založil a postupně vedl 3 operní společnosti, kt. po počátečních velkých úspěších ztroskotaly na odporu buržoazie proti opeře seria ? umění aristokracie, a to navzdory vrcholné uměl. hodnotě H. operní tvorby. Potom se až do oslepnutí (1751) věnoval tvorbě oratorií, kt. angl. nár. buržoazie přijala s nadšením, neboť v nich našla svrchované umělecké vyjádření svých myšlenek. H. vytvořil 1705 až 1741 42 oper, v nichž rozvíjel pod-něty z pozdní benátské, neapolské a franc. Opery. V celé své tvorbě zůstal věrný barokní opeře seria a dosáhl jednoho z jejích vrcholů individualizováním tragických hrdinů, jedi-nečnou melodickou a orch. charakteristikou a dramatičností. Zavedením velkých dram. scén, složených z recitativu secco a accompagnato, arios a árií, předpověděl formový vývoj opery klasicismu. Vrcholné opery: Rinaldo, Radamisto, Ottone, Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinda a další, významná díla: Tedeum a Jubilate k oslavě Utrechtského míru, Óda na na-rozeniny Královny Anny, slavné Chandosské athemy: 12 velkých orch. kantát a další.





Antonio Vivaldi

(4.3.1678 ? 28.7.1741)

Italský skladatel a houslista. Otec byl holič a muzikant, který hrál od roku 1685 v orchestru chrámu sv. Marka. Tištěný průvodce městem ho 1713 uvádí spolu se synem Antoniem mezi nejlepšími houslisty Benátek. Studoval u G. Legrenziho. V roce 1703 byl vysvěcen na kněze, záhy však požádal o zproštění kněžských povinností ze zdravotních důvodů. V roce 1703 se stal učitelem hudby v dívčím útulku Ospedale della Pieta a s různými přestávkami zde působil do roku 1739. Pro dívčí orchestr útulku napsal většinu ze svých více než 400 houslo-vých koncertů, jichž byl sám prvým interpretem. Po r. 1711 už byl evropsky proslulým autorem. Roku 1712 vyšla v Amsterdamu sbírka jeho houslových koncertů op.3 (opus ? dílo v pořadí), v květnu r. 1713 byla ve Vicenze uvedena jeho první opera Ottone in Villa. Roku 1714 ? 18 inscenoval v Benátkách ve vlastní finanční režii 8 svých oper. Přijímal mnoho návštěvníků a žáků z ciziny, vyjížděl nastudovávat své opery do jiných italských měst (Mantova, Vicenza, Řím, Florencie aj.). Vivaldi Mantově navázal vztah ke zpěvačce A. Giruadové; zprvu byla jeho žačkou, pak jí svěřoval hlavní role svých oper, i když měl možnost angažovat lepší síly. Roku 1725 bylo u něho oblednáno Gloria ke svatbě fran-couzského krále Ludvíka XV. Patrně 1729 se vypravil v doprovodu otce do zaalpských zemí, kde se zvláště v Praze a v Drážďanech těšila jeho díla velké oblibě. Pro pražskou italskou operní společnost A. Denzia z Benátek najímal Vivaldi v Itálii zpěváky a získával operní novinky. Denzio uvedl 6 Vivaldiho oper: 1726 La tirannia castigata, 1730 Farnce a Argippo, 1731 Alvilda, 1732 Doriclea a Dorilla in Tempe.
>

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.