Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Fašismus



Je s podivem, co všechno lidé nespojují s fašismem. Mnohem závažnější je ale skutečnost, že jej ani neumějí správně definovat. To nejen vede k výrokům typu "Každé násilí je fašismus" apod., ale samotné smíchání ideologií nacismu a fašismu a jejich zjednodušení vede k tendencím považovat za hlavní projev těchto politických směrů jejich rasistické a xenofobní prvky. Podobná nebezpečná zjednodušení vedou například k tomu, že jako houby po dešti vyrůstají nejrůznější organizace proti rasismu a diskriminaci, které díky svému zaměření nevidí dále než za dveře Úřadu vládního zmocněnce pro lidská práva. Zaměřují se na nekonečný a zcela nesmyslný mravokárný občanský aktivismus a postupně se nestávají ničím jiným než prodlouženou rukou státního bezpečnostního aparátu. Co je však skutečně fašismus? Jaké jsou jeho charakteristické projevy? Jak s ním bojovat?

Bude to možná pro mnohé šokující zjištění, ale fašismus v době svého vzniku nebyl hnutím rasistickým a již vůbec ne antisemitským. V původním italském fašistickém hnutí bylo dokonce mnoho Židů. Jak se to mohlo stát? Fašismus se zrodil po první světové válce v Itálii. Zformoval se jako politické hnutí přesně dne 23. března 1919, kdy bývalý sociální demokrat Benito Mussolini založil ze 150 vojenských vysloužilců první úderný sbor "Fasci d'Italiani di Combattimento" - "Svazky italských spolubojovníků", který se stal základem budoucí fašistické strany. Počátky fašismu jsou spojovány s tzv. hnutím intervencionistů. Za svůj znak přijali italští fašisté starořímské fasces - jílmové pruty svázané červenou páskou s vyčnívající vetknutou sekyrou, což byl původně znak úředníků římského impéria. První programové hesla fašistů byla tato: obnovení římského impéria, nastolení korporativního stavovského státního zřízení, zrušení monarchie a senátu, vyvlastnění majetku katolické církve, vybudování silné armády a konfiskace finančního velkokapitálu. Fašistické hnutí bylo již od samého začátku krajně antikomunistické a tvrdě se stavělo proti šíření třídního boje mezi dělnictvem. Fašistické oddíly se například již při svém vzniku podílely na potlačování rolnických bouří v Itálii, čímž si získaly sympatie velkostatkářů.

Když se dostali fašisté k moci, jejich prvním opatřením bylo zavedení vyjímečných zákonů na ochranu republiky. Byly zakázány ostatní politické strany a hnutí a nedekretována přítomnost fašistických funkcionářů ve všech součástech státní správy. Celý státní organismus byl zakrátko prolezlý fašisty. První akcí většího rozsahu nebylo vyvolání antisemitských nálad, ale násilné rozpuštění odborových centrál, včetně anarcho-syndikalistické Unione Sindicale Italiana (USI) a založení jednotných vertikálně řízených korporativistických odborů fašistických. Členství v nich bylo povinné a odbory samé byly řízeny jakýmsi moderně řečeno tripartitním výborem, za účasti odborářů, státu a kapitalistů.

Na podkladě Mussoliniho teorie, že dělníci a kapitalisté mají společné národní a imperiální zájmy, se první důležitým dokumentem fašistického režimu nestala nějaká italská verze norimberských rasových zákonů, ale tzv. Charta práce, jejíž zásady později okopírovali fašisté po celém světě. V Chartě práce byla popírána rovnost lidí, vyzdvihování absolutistická moc státu a vůdcovský princip, což vše bylo základními hodnotami fašismu, nikoli rasismus. Stávky a vůbec jakékoliv zastavení práce bylo označeno za apriori trestné a společnost byla vykreslena jako organismus rozdělený na dvě hlavní části: všemocného vůdce a jeho kamarilu a poslušné masy, které pracují a bojují pro blaho národ a státu. Povšimněte si - dosud není přítomen žádný rasismus

Sociálně demagogická hesla měla jediný účel, pomoci fašistům dostat se k moci. Ano je pravda, že fašistům v Itálii se podařilo v podstatě vyřešit problém nezaměstnanosti, avšak za jakou cenu? Byl nastartován rozsáhlý program veřejných prací, kam byli nezaměstnaní rozkazem nahnáni a ostatní byli povoláni do továren. O jaké veřejné práce a jaké továrny se ale jednalo: většinou o zbrojní průmysl. Pracující se octli v podstatě na stejné úrovni jako totálně nasazení ze éry nacistického Německa. Větou, vystihující podstatu fašismu takřka bezezbytku, je Mussoliniho pověstné heslo "Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát". To jasně vyjadřuje základní povahu fašismu nikoli jako ideologie, postavené prvořadě na myšlence nerovnosti ras, ale jako utilitární, extrémní a nejtvrdší formy policejního státu, ustavené a provozované v zájmu vládnoucí třídy zejména tehdy, když se octne v ohrožení ze strany utlačených a vykořisťovaných lidí. Přesně k tomuto došlo v Itálii. Vyhladovělá země po 1. světové válce vřela jak přetopený kotel před výbuchem, silně se aktivizovaly dělnické rady, docházelo k masových okupacím továren dělníky apod. To vše by by dalo na samostatný materiál, vraťme se ale k tématu.

Specifickou a mnohými mystickými a iracionálními prvky obohacenou ideologii udělal z fašismu až Hitler a Rosenberg, kteří dodali koncepci nacionálně-socialistického hnutí. Kult národa a války byl jednou z hlavních částí fašistické doktríny. Rasismus a zejména antisemitismus byl však například italskému fašismu cizí až do roku 1938, kdy v zemi začaly platit německé rasové zákony.........
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.