Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): Prcek    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Chemické zbraně


Chemické zbraně jsou zbraně, které na objekt útoku působí anorganickými či organickými sloučeninami, jejichž účelem je působit buď dráždivě nebo toxicky na různé organismy (rostliny, zvířata, lidi).Působení je rozdílné ? od cíleného poškozování určitých částí těla (blokace neuronů u nervových látek) až po působení systémové ( látka je toxická pro celé tělo, např. Yperit).

Chemické zbraně jsou velice účinné a efektivní při použití proti nechráněné živé síle vojsk nebo při zneužití proti civilnímu obyvatelstvu). Výroba je relativně velmi levná, některé potenciální otravné látky se používají v průmyslu jako suroviny ve velkém (chlor, kyanovodík, fosgen). Z toho vyplývá vysoká nebezpečnost těchto látek při havárii či cíleném útoku na tato zařízení. Otravné látky se mohou vyskytovat ve skupenství pevném (obvykle ve formě aerosolu), kapalném i plynném, přičemž druhé dva jsou typické.


Hlavní dělení:
 a) Bojová chemická látka:
Chemická sloučenina, která je buď smrtelná nebo škodlivá v relativně malých množstvích.
 b) Chemická zbraň:
Systém, tvořený 3 částmi:
bojovou chemickou látkou,
zařízením, které je schopno dopravit ji k cíli,
a zařízením, které je schopno ji v oblasti cíle rozšířit ( exploze, výbuch?)
 c) Chemická válka:
Použití chemických zbraní.
Historii chemických zbraní lze rozdělit do 4 období:
  1. Před první světovou válkou.
  2. První světová válka.
  3. Od konce 1. světové války do konce 2. světové války.
  4. Od konce 2. světové války do dnešní doby.

Před první světovou válkou:

Již ve středověku lze vystopovat pokusy o použití chemických zbraní. Například Leonardo da Vinci navrhl v 15-tém století granát, obsahující arsenik a práškovou síru, který měl být používán proti nepřátelským lodím. Využitím chemických zbraní se proslavil také Lord Dundonald, který v letech 1811, 1845 a 1855 použil kouř, vzniklý spalováním kamenouhelného dehtu a disulfidu uhlíku (CS2) proti nepřátelům Anglie (např. proti Rusům v bitvě o Sevastopol v roce 1855).

První světová válka:

Většina literatury o chemických zbraních uvádí, že jejich historie začala 22.dubna 1915 v 17:00 hodin. První světová válka uvázla na jaře roku 1915 na západní frontě na mrtvém bodě, Němci i spojenci (Angličané a Francouzi) bojovali v zákopech o každý metr půdy a fronta se příliš nehýbala. Tehdy Němci použili u městečka Ypres v belgických Flandrách granáty s chlórem a vytvořili 10 km široký mrak chlóru, který obsahoval 168 tun tohoto plynu. Spojenci nebyli na tuto formu útoku připraveni a Němcům se podařil 9 km dlouhý průnik do jejich linií. Němci poté použili chlór i na východní frontě (3.červen 1915). Ale chlór Němcům poskytl pouze krátkodobou převahu. Spojenci se velmi rychle naučili používat plynové masky a 25.září 1915 Britové použili chlór proti Němcům v oblasti Loos. Samozřejmě se vývoj chemických zbraní nezastavil jen u chlóru. Byla snaha vyvinout látky účinnější, nepodléhající rozkladu, dobře šiřitelné. Nejdříve byly používány pouze dusivé látky, které působily podobně jako chlór, patřil mezi ně fosgen, benzylbromid, difosgen? Další zlom ve vývoji BCHL nastal objevením zpuchýřujících látek. Zatímco proti dusivým látkám se člověk mohl chránit použitím plynové masky, zpuchýřující látky se vstřebávají celým povrchem těla a dostačující ochranou proti nim je pouze dokonale těsnící igelitový oblek. První zpuchýřující látkou, použitou v I. světové válce byl yperit. Byl použit Němci v noci z 12. na 13. července 1917 poblíž Yper. Francouzi přidali yperit do svého arsenálu červnu 1918, Britové v říjnu 1918.

V první světové válce byly postupně použity tyto BCHL:
1915: chlór, fosgen, benzylbromid, xylylbromid,
1916: difosgen, dibrommethylet­hylketon, chloropirkin, dichlorethylsulfid (yperit),
1917: difenylchloroarsin,
1918: difenylkyanoarsin, ethyldichloroarsin, dichlormethylether
Produkce bojových chemických látek během I světové války:

Od konce 1. světové války do konce 2. světové války:

V tomto období se nejnovějším trendem ve vývoji chemických zbraní staly nervově paralitické BCHL soman, sarin, tabun a další? První nervově paralitické BCHL byly vyrobeny německými vědci během roku 1930. V 1934 dostal Dr. Gerhard Schrader, chemik z IG FARBEN, za úkol vyvinout účinný pesticid. O 2 roky později byl vyroben organofosfát s velmi vysokou toxicitou. Podle tehdejších stanov musely být objevy s vojenským využitím hlášeny vojenským úřadům a to také Schrader udělal. A tak se stal organofosfát, který později dostal jméno tabun, první látkou, označovanou jako nervově paralytický BCHL (NP BCHL). Byla postavena továrna pro výrobu tabunu a v letech 1942?1945 v ní bylo vyrobeno 12 000 tun této látky. Koncem války syntetizovali Schrader a jeho spolupracovníci okolo 2000 nových organofosfátů včetně sarinu. Třetí nejznámější NP BCHL, soman, byla poprvé vyrobena v roce 1944. Naštěstí tyto látky Němci nikdy v 2.světové válce nepoužili. Někteří historikové uvádí, že příčinou mohla být Hitlerova nedůvěra k chemickým zbraním, protože sám furer byl v roce 1918 (tehdy sloužil jako desátník) obětí působení BCHL.Ale ani to Němcům nezabránilo při útoku na Italský přístav v Bari použít yperit. Loď přeplněná hořícím yperitem byla potopena a yperit se smísil s vodou. Oběti plavaly v kontaminované vodě a až příliš pozdě se zjistilo, že přišly do styku s yperitem.Incident na Bari je nejznámějším použitím BCHL během II. světové války, ale samozřejmě ne jediným. Dusivé a zpuchýřující látky používala Osa i Spojenci, i když v menší míře než v I.sv.válce. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na použití oxidu uhelnatého a kyanovodíku k zabíjení vězňů v koncentračních táborech.

Od konce 2. světové války do dnešní doby:

Po válce se výzkum zaměřil na studium mechanismu působení NP BCHL a na vývoj efektivních forem obrany proti těmto látkám. Samozřejmě byly v tomto období objevovány také nové typy NP látek. V roce 1955 byla vyvinuta skupina NP látek, zvaných činidla V. Tyto látky jsou asi 10× toxičtější než sarin a patří mezi nejtoxičtější látky, které byly kdy syntetizovány. V roce 1958 byla v USA látka s kodovým označením VX jejíž hlavní ?výhodou? byl pomalý rozklad.Ale v poválečném období se začal význam chemických zbraní snižovat. Na výsluní zájmu se dostaly atomové zbraně a BCHL přešly do arsenálu teroristů. Jako poslední větší použití chemických zbraní po druhé sv. válce se uvádí použití yperitu v letech 1979?88 ve válce Iráku s Iránem. 5000 Iránců bylo yperitem zabito a 40000?50000 zraněno.¨

Chemických zbraně lze rozdělit na tyto skupiny:

-Otravné látky

-Dráždivé

Dráždí oči a horní cesty dýchací. Chráníme se před nimi plynovou maskou. Zasažený nepotřebuje lékařské ošetření a účinky těchto látek rychle mizí na čerstvém vzduchu.Tyto látky nejsou rozpustné ve vodě, ale dobře se rozpouštějí v organických rozpouštědlech.
Patří sem také slzotvorné látky, např.: bromaceton, brombenzylkyanid.

-Dusivé

Vnikají do organismu dýchacími cestami, a proto se proti nim chráníme plynovou maskou. Jejich účinek se projevuje po 2 až 5 hodinách úporným kašlem, nápadnou bledostí a slabostí a stupňuje se tělesnou námahou (i chůzí), prochladnutím nebo pobytem na přímém slunečním světle. Při pitvě je nápadná cyanóza, odulost tváří, edém plic a známky dušení.Dusivé otravné látky nejsou rozpustné ve vodě, ale jsou většinou rozpustné v organických rozpouštědlech. Vodu, která jimi byla zasažena, můžeme po převaření použít. Také potraviny jsou po náležitém vyvětrání poživatelné.

-Zpuchýřující

Jsou kapaliny, které zamořují terén po dobu několika týdnů i měsíců. Tyto látky nejsou rozpustné ve vodě, ale dobře se rozpouštějí v organických rozpouštědlech. Pronikají pokožkou i oděvem a obuví a vstřebávají se do těla. Na pokožce se po nějaké době objeví puchýře, které později hnisají a velmi těžko se hojí. Zasažení pokožky se kromě toho později projeví i celkovým onemocněním, právě tak jako vdechování par. Dýchací cesty a obličej chráníme ochrannou maskou, tělo ochranným oděvem a ruce pryžovými rukavicemi.Požití zamořených potravin nebo vody je velmi nebezpečné. Odmořování je zdlouhavé a používá se k němu chlórového vápna, hašeného vápna apod.

-Nervově paralytické

Jsou velmi prudké jedy, které pronikají do těla jak dýchacími cestami, tak i pokožkou, na níž nenechávají stopy. Tyto látky nejsou rozpustné ve vodě, ale dobře se rozpouštějí v organických rozpouštědlech. Působí ochrnutí celé CNS. Před vdechováním par se dá chránit ochrannou maskou, pokožku kryjeme jako před zpuchýřujícími OL. Prostředkem k odmořování je hašené vápno.

-Zápalné látky

Způsobují velké škody na obytných domech, průmyslových i hospodářských zařízeních a ničí úrodu.Hašení těchto látek vodou je nebezpečné a neúčinné. Nejčastěji se hasí pískem nebo hlínou.

  1. oxidy kovů:

Nejpoužívanější z nich jsou termit a elekron.
Při hoření vyvíjí teplotu kolem 2 500°C. až 3 000 °C.

  1. upravené hořlaviny:

Jsou to látky jako benzín, petrolej a nafta. Nejdříve se v benzínu rozpouštěl kaučuk a hořčík, ale to bylo příliš nákladné. Později se benzín zahušťoval práškem, složeným z hlinitanů mastných kyselin: naftenové, palmitové a olejové. Při hoření vyvíjí teplotu kolem 1 000°C.

  1. bílý fosfor:

Bílý fosfor je nejjednodušší a nejnámější BZL. V posledních letech ztratil na významu. Jeho základní výhodou bylo, že je už při 60°C samozápalný a může se tedy zapálit na slunci. Teplem taje, rozstřikuje se a hoří. Popáleniny fosforem se těžko hojí.

-Dýmotvorné látky (DL):

Používají se k zastírání průmyslových závodů, důležitých křižovatek, skladišť nebo vojenských jednotek a objektů. Zdraví škodlivé jsou jen ve velkých koncentracích. I v tomto případě však postačí ochranná maska.
Dýmotvorná směs se skládá z:

  1. dýmotvorné látky (NH4Cl?)
  2. hořlaviny (antracen, dřevěné uhlí?)
  3. oxidovadla (KClO3?)

V součastnosti je používání chemických zbraní považováno za válečný zločin. 13. ledna 1993 byla totiž v Paříži formulována ?Konvence o chemických zbraních? (přesný název je: Pařížská konvence o zákazu vývoje, produkce, skladování a používání chemických zbraní a o jejich zničení). Tato konvence vsoupila v platnost 29. dubna 1997.

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.