Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Sovy (2)


Rozšíření
Po celém světě.

Největší
Kondor velký, délka 116cm,
hmotnost 14kg.

Nejmenší
Sokolík bornejský, délka 14cm,
hmotnost 3,5kg.

Sovy jsou někdy považovány za noční dravce, ale ne všechny loví v noci. Kalous pustovka loví například ve dne, ale většina sov je pro noční lov dobře vybavena. Sovy mají měkké peří, které jim umožńuje potichu létat, a velkou hlavu s dopředu směrujícíma očima, kterými odhadují vzdálenost. Oči mají obklopeny vějířkem peříček, který pomáhá směrovat zvuky do citlivých uší. Jeden prst se může otočit dozadu, takže uchopí kořist čtyřmi prsty ze čtyř různých směrů. Sovy vidí i ve velmi slabém světle a sluch mají tak dobrý, že dokáží ve tmě určit místo, kde se kořist nachází Většina sov potřebuje při lovu alespoň trochu světla, ale sova pálená má tak výjimečný sluch, že dokáže chytit kořist i v naprosté tmě. Sovy chytají kořist nohama. Malou kořist spolknou celou, větší roztrhají zobákem. Jednou nebo dvakrát za den sovy vyvrhnou kuličku ze zbytků potravy, které nemohou strávit, například kosti, kožich a části hmyzu. Sovy pálené žijí obvykle osaměle nebo v párech. Hnízdí v zemědělských budovách, dutých stromech nebo jeskyních. Živý se malými hlodavci a ptáky.


Zrak
-sovy jsou jediný ptáci, kteří mají obě oči umístěny vedle sebe, a nikoli po stranách hlavy
-oči jsou velké, ale nepohyblivé, sova je nemůže klopit ani otáčet
-zato však má úhel pohledu 160 stupňů, jsou ale také druhy, které ji otočí o 270 stupňů.
-jsou dalekozraké, nablízko vidí hůře a na velmi krátkou vzdálenost nevidí vůbec
-sova je převážně noční pták, a proto je schopna vidět dobře i v noci, protože její oko obsahuje
mnohem více světločivných buněk než ostatní ptáci
-za dne se stáhne citlivá duhovka v malou zorničku, v noci se naopak rozšíří, aby i to nejslabší světlo proniklo do oka
-v úplné tmě ovšem nevidí ani sova


Sluch
-má padesátkrát lepší sluch než člověk, a jako jediná mezi ptáky má jakési ušní boltce, což jsou kožní záhyby, obklopené peřím
-peří na hlavě sovy je uspořádáno tak, že zvuk směřuje k ušním otvorům, umístěným nesouměrně po stranách hlavy, což sově pomáhá při zaměřování zvuku (nenapomáhají tomu tzv. „uši“)
-jeho sluchový aparát vnímá i zvuky pro lidské ucho neslyšitelné, a tak může sova uslyšet i myš, pohybující se třeba pod vrstvou sněhu.


Kořist
-většina sov jsou noční ptáci, takže loví převážně v noci
-jejich kořistí jsou převážně, podobně jako je tomu u dravců, teplokrevní živočichové (myši, sysli, ježci, zajíci, kuny i jezevci a lišky, od pěnkavy po kachnu, bažanta, tetřeva, krkavcovité, dravce i ostatní sovy)
-sovy polykají kořist celou, s peřím nebo srstí a s kostmi, když je úlovek příliš velký, roztrhají ho na kusy díky silnému zobáku a ostrým drápům, ale opět ho nijak nečistí, výjimkou je výr velký, který někdy kořist očistí
-lovecký revír je velmi rozsáhlý

Rozmnožování
-hnízdo, pokud ho má, je na zemi nebo skalním útesu
-tvoří ho malá jamka, pokrytá lehce jehličím
-hnízdí však i v dutinách stromů nebo ve starých hnízdech dravců
-samice nesnáší vejce najednou, ale v několikadenních intervalech, snáší 2 - 4 vejce, většinou koncem března a v dubnu, mláďata setrvávají v hnízdě 5 - 6 týdnů a pak se rozlétávají do okolí
-mláďata sov jsou zpočátku slepá a hluchá a ptáčata v hnízdě jsou různě vyvinutá, mezi nimi je vzhledem k věkovému rozdílu i velký rozdíl ve velikosti, což vede v nouzi ke kanibalismu
-mláďata mají nejprve šedavě bílý hebký prachový šat, který se u ostatních ptáků vymění za peří obrysové, sovám však prachové peří nevypadává, ale dále roste, druhý šat mají okrový s tmavými příčnými proužky a tmavým okolím kolem tmavohnědého oka, peří obrysové jim narůstá později, když už jsou schopné letu, je žlutohnědé s méně výraznou černou kresbou.


Sovy tvoří starou, od ostatních ptáků ostře odlišenou skupinu. Nejpodobnější jsou jim lelkové. Soví oči směřují dopředu, jejich sítnice obsahuje velké množství zrakových buněk, které umožňují vidění i při nepatrné intenzitě světla. Soví oko dovede využívat sílu osvětlení o zlomcích luxů, při němž je lidské oko naprosto slepé, to vše však na úkor barevného vidění a zorného úhlu. V absolutní tmě však sovy vidět nemohou. Skutečnost, že se jejich oči nepohybují, nahrazují sovy neobyčejnou pohyblivostí hlavy, kterou mohou snadno otočit více než až zcela dozadu nebo zvrátit tak, že jejich zobák míří kolmo vzhůru. Sovy mají výborný zrak na dálku, blízké objekty registrují hmatovými peříčky (srovnatelné se sinusovými chlupy kočky) při základně malého, hákovitě zahnutého zobáku.
Většina sov je aktivní v noci. Přes den odpočívají ve větvích stromů nebo v dutinách. Loví převážně v pozdním soumraku nebo brzy ráno před svítáním. Vysoce citlivý sluch jim umožňuje s přesností 1° lokalizovat kořist dříve, než ji uvidí. Menší sovy loví drobné ptáky, hraboše, myši a běžně i větší hmyz. Větší druhy jsou schopny ulovit krtka, sysla nebo křečka a výr velký s úspěchem zaútočí i na zajíce, bažanta nebo srnče. Na kořist číhají na vyvýšených místech. Let sov je neobyčejně tichý, takže šumění křídel nevaruje v nočním tichu kořist. Tuto nehlučnost umožňuje obzvláště měkké peří. Po zemi se pohybuje jen výjimečně.
Všechny sovy usmrcují kořist - podobně jako krahujcovití dravci - silnými drápy, zobák používají pouze k transportu kořisti a k jejímu roztrhání. Chlupy, peří, kosti, drápy či zobáky se v sovím žaludku formují ve válečkovité útvary - vývržky, které sova (ale i např. dravci, rackové, lelci, čápi, volavky, ledňáčci, vlhy...) zobákem vydavuje. Tyto vývržky se mnohdy hromadí pod hnízdním místem nebo pod stromy, kde sova odpočívá. Jejich tvar a velikost odpovídá velikosti sovy. Rozborem nalezených vývržků můžeme přesně určit složení potravy, neboť v nich najdeme dobře zachované kosti i lebky kořisti. Ve vývržcích sýčka můžeme nalézt i zbytky křídel a krovek, neboť sýček běžně loví i hmyz.
Sovy jsou ptáci s nezaměnitelnými hlasy. Sovy, které se každoročně znovu párují, se v době toku ozývají dlouhým a vytrvalým voláním. Monogamní druhy se ozývají zřídka, a to v době páření. Voláním si rovněž samci označují teritorium a ukazují samicím místa k hnízdění.
Většina sov hnízdí v dutinách. Vlastní hnízdo nestaví, vždy bílá a nápadně kulatá vejce, na kterých sedí vždy jen samice, kladou přímo na zem nebo do vyhrabané prohloubeninky. Bílým prachovým peřím obalená mláďata se klubou slepá a matka je krmí - potravu trhá na kousky a podává mláďatům zobákem. Mláďata dovedou, podobně jako dospělé sovy, spolknout pozoruhodně velké kusy.

Většina sov loví v noci, ve dne jsou málo kdy k vidění. Ze 133 druhů sov jich je, bohužel, více než 20 na listině ohrožených druhů. Na pokraji vyhynutí jsou zvláště ty co žijí v tropických pralesích, protože lidé neustále narušují a ničí jejich biotopy.

Sovu snadno rozeznáme od ostatních ptáků podle široké tváře a velkých očí. Má silné nohy a ostré drápy k uchopení kořisti a zahnutý zobák k trhání masa. Sovu také charakterizuje poměrně malý trup a velká načechraná křídla s měkkými letkami, díky kterým létá a útočí ze vzduchu na kořist zcela nehlučně. Sovy jsou různě velké, například sova sněžná, obývající Arktidu a jiné severské oblasti, měří asi 60 cm a na rozdíl od jiných sov loví ve dne. Severoamerická sovička mexická není větší než vrabec, hnízdo staví v dutinách kaktusů. Největšími sovami jsou výři – váží okolo 4 kg.
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.