Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): ferko! :-)    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Chřestýši


Chřestýši

První hadi se na zemi objevili asi před sto miliony let. Když byli kontinenty pojené, osídlili celý svět. Tito velcí primitivní hadi mající ještě zbytky končetin se vyvinuly z ještěrů. Stejně jako jejich předkové, nebyli tito hadi jedovatí, kořist dusili stejně jako dnešní hroznýšovití. První jedovatí hadi se vyskytovali před 20-30 miliony let. Jejich tělo bylo kratší, mohutnější a rychlejší. Kořist již mohli otrávit (jedovatost se lehce určí dle stavby obratlů). Chřestýši jsou často řazeni ke zmijovitým, někdy jim je přisuzována vlastní čeleď ? chřestýšovití. Všichni dne žijící chřestýši se vyskytují v Americe, avšak pocházejí z Asie, odkud se dostali přes Beringovu úžinu, která předtím nebyla zaplavena a vládlo tam subtropické podnebí.

Celé aktivní období roku žijí samostatně. Své teritorium před ostatními samci nebo samicemi nebrání. Jestliže se potkají dva hadi mimo období rozmnožování, navzájem si sebe nevšímají. Ale dva samci provedou rituál, skládající se z tance. Nejde o souboj, při němž by si navzájem ubližovali, vzájemná kousnutí jsou velmi vzácná. Samci se k sobě přiblíží čelem a těla si střídavě proplétají a vztyčují svisle vzhůru až do poloviny jejich celkové délky. Hlavy mívají vodorovně a přibližují se k sobě ze stran nebo tváří v tvář, jazyky přitom kmitají sem a tam.

Chřestýš není agresivní, útočí pouze na vyhlídnutou kořist. Hrozícímu nebezpečí se snaží vyhnout útěkem nebo se skryje do trávy, kde je výtečně maskován. Pokud ani toto nepomůže, snaží se na sebe upozornit svým chřestidlem, vypouštěním vzduchu z tlamy a syčením. Pokud mu ani toto nepomůže, zaútočí. S koncem léta se chřestýši z mírného pásma stahují do míst, kde spolu s několika desítkami až stovkami svého druhu přečká zimu.

K páření dochází po procitnutí ze zimního spánku, často poblíž místa, kde spali. Samec vyhledá samičku, vsune zadní část ocasu pod její tělo a prudkými pohyb ji posouvá před. Poté pomalu její tělo obtočí a zasune do kloaky svůj dvojramenný hemipenis, přičemž ocasem kmitá rychle nahoru a dolů. Páření málokdy trvá méně jak dvě hodiny. Většinou je dlouhé 6-12 hodin. Hadi leží u sebe spojeni pouze koncem ocasů? Někdy dochází k páření na podzim. Samička si pak spermie ve speciálních váčcích uchovává v těle a k oplození vajíček dochází až na jaře.

Chřestýš je poikilotermní (tedy studenokrevní) živočich, který ke svému životu potřebuje sluneční záření. I přesto však na lov vychází až k večeru, kdy je menší možnost napadení velkými zvířaty a hlavně je to vhodné při jeho způsobu lovu. Kořist vnímá díky lícním jamkám uloženým za nosním otvorem. Díky těmto orgánům dokáže přesně určit vzdálenost nějakého teplokrevného živočicha, jehož teplota je vyšší než teplota nočního vzduchu. Po nočním lovu rád spočine na slunci. Ráno je jediná doba, kdy je vidět, zbytek dne se skrývá v trávě nebo na skalách, kde je maskován. Pohybuje se rychlostí 4-5km/h a urazí nanejvýš 2km.

Chřestýši se pohybují čtyřmi druhy. Nejčastěji se plazí vpřed vlnitým pohybem těla do stran. Hadi přesahující 1,5 m jsou schopni se pohybovat přímočaře podobným způsobem jako housenky. Další způsob je tzv. pohyb tahací harmoniky. V první fázi je hlava přitisknuta k zemi a přední a zadní část těla zůstávají nataženy rovně, zatímco střední část utvoří smyčku. Vzápětí se střední část těla narovná, přičemž pevně přitisknut k zemi je tentokrát ocas, a celá přední i zadní část těla se posunou dopředu, aby nyní utvořily smyčku ony. Posledním způsobem pohybu je postranní posouvání, které však ovládá ze všech chřestýšů pouze chřestýš rohatý. Tento druh pohybu je charakteristický pro druhy žijící v pouštích. Had vysunuje střídavě jednotlivé části těla do stran, šikmo ve směru, kam se chce dostat, hlava přitom zanechává v písku stopu podobnou písmenu J, ocas písmenu T.

Za kořist hadům slouží různí menší savci (hraboši, kdysi, veverky, psouni). Ti menší hadi, loví třeba ještěry nebo žáby, které díky jejich velikosti mohou lehce polknout. Dospělý had nejí moc často, v zajetí jej stačí krmit jednou za 14-16 dnů. Tento nárok je však jistě u volně žijících zvířat o něco větší. Chřestýš je většinou nočním lovce, jeho kořisti žijí převážně taky nočním životem. Na vzdálenost několika desítek centimetrů dokáže vnímat infračervené paprsky teplokrevného tvora, díky čemuž dokáže určit velikost i druh budoucí kořisti. Útočí tiše, jed vstříkne do kořisti jedním zubem, ta sice odkráčí, ale ne nadlouho, neboť jed se ihned dostane do krevního objevu a začíná zvíře zevnitř natravovat. Jestliže had otráví ptáka, obojživelníka nebo plaza, nepouští ho ze svého dosahu, neboť pták by mohl uletět moc daleko a na zbývající studenokrevná zvířata jed nepůsobí tak rychle. Po smrti kořisti ji celou polyká tak, aby mu dobře vklouzla do jícnu. Trávení začíná od povrhu kořisti dovnitř. Doba trávení je závislá na teplotě vnějšího prostředí a velikosti kořisti. Člověk pocítí účinky jedu po uštknutí ve dvojím vidění a obtížích při mluvení a polykání. Had většinou nevypouští do rány všechen svůj jed, tak činí pouze když se cítí v ohrožení života.

Celý život hadů je závislý na okolní teplotě, je tomu tak i s rozmnožováním. V teplejších oblastech se rozmnožují jednou do roka, v chladnější jednou za dva roky. Celkově je také šance na přežití v teplejších oblastech příznivější, neboť si do období půstu malí hadi stihnout utvořit tukové zásoby. Všichni chřestýši se tvoří pouze v plodovém obalu, který se však krátce po vylíhnutí protrhne. Samice rodí jinde než ve svém teritoriu, čímž předchází tomu, aby se z jejich potomků staly její potravní konkurenti. V poušti není totiž potravy nazbyt. Ihned po porodu je opouští. Většinou se líhne 9 (5-16) hadů. Mladí hadi se rozlezou do všech stran a začínají shánět potravu. Jedové váčky i zuby již mají plně vyvinuté, na rozdíl od chřestidla. Jsou útočnější než dospělí jedinci a loví malé ještěrky. Mláďata menších hadů mají 30% délky dospělého jedince, zato mláďata velkých hadů pouze 18-20 %. Chřestidlo sice mladí hadi nemají vyvinuté, zato však mají na konci ocasu šupinku, která se při svlékání přemění v poslední článek chřestidla. Při každém dalším svlékání další článek přibude. Mláďata se rodí již s kresbou na šupinách.

Kromě jedových zubů jsou v tlamě uloženy i smyslové orgány a rozeklaný jazyk ve tvaru písmene Y. Nozdry slouží pouze k dýchání, pachy jsou zachyceny jazykem a poté předány do Jacobsonova orgánu, který je uložen v blízkosti jedových zubů. Hadi jsou hluší, jejich sluchové ústrojí je zakrnělé. Avšak jediná sluchová kůstka zvaná columella (u savců je přeměněna na třmínek a přenáší vibrace bubínku do vnitřního ucha) slouží k přenosu chvění ze spodní čelisti způsobené půdou do lebky. Lícními jamkami rozlišují teplotní rozdíly od tří tisícin stupně Celsia. Nad očima hadů jsou rohovité výrůstky. Šupiny jsou mnohem silnější na hřbetě než po stranách těla. Oční víčka jsou průhledná a neustále přilepená oči, had má tedy i při spánku otevřené oči. Jazyk může chřestýš vysunout i ze zavřené tlamy. Je možné, že chřestidlo vydává i ultrazvuk, který však lidské ucho neslyší. Šupiny mají uprostřed rýhu, která pomáhá pohybu v písku. Jazyk je dlouhý asi 15mm.

Chřestýš má poměrně dost nepřátel, zástupci jelenovitých ho ušlapávají, aby se vyhnuli uštknutí, chřestýše příležitostně loví a požírá jezevec, nejčastěji však zahyne pod kopyty koní a domácího skotu. Někteří psi a kočky se ho taktéž naučili lovit. Opomenout nemůžeme ani dravé ptáky, např. sokola. Často bývají zabiti jinými hady, především korálovkou (nejčastěji pruhovanou ? Lampropeltis getulus) a užovkou křovinnou (Masticophis lateralis). Na obranu před těmito hady chřestýš nafoukne své tělo a zdá se tak větší. Střed těla k tomu prohne vzhůru, čemuž se říká tělo v oblouku. Chřestýše někdy sužují klíšťata, červi nebo prvoci.

Chřestýš si získal své místo v mnoha amerických legendách. Indiáni kmene Hopi jedli hadí maso a jejich jed používali buď k léčení nebo do něj namáčeli šípy. Chřestýši měli své místo i v četných rituálech.

Pouze 3% chřestýších uštknutí jsou pro člověka smrtelné. Mnohdy se stává, že had svou obět kousne, ale jed nevypustí. Toxicita chřestýších jedů je proměnlivá, avšak je mnohem menší ve srovnání s jinými prudce jedovatými hady. Toxikace jedu chřestýšů je podmíněna geneticky a závisí i na pohlaví.
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.