Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Letouni


Historie letounů:
Vývoj letounů začal zhruba v nejstarším období třetihor paleocénu. O jejich vzniku bohužel neexistují žádné konkrétní doklady a tak jej můžeme jen předpokládat. V tropické přírodě pozdních třetihor žilo velmi velké množství hmyzu, pro který bylo bezpečno právě ve vzduchu. Zde jej mohli ohrožovat jen ptáci, kteří se orientovali pomocí zraku, lovili tedy pouze přes den. Podstatné zvýšení početnosti a úspěšnější rozvoj znamenalo pro hmyz přesunout svou aktivitu alespoň zčásti do nočních hodin. Můžeme tedy předpokládat, že ve vzduchu bylo v noci velké množství hmyzu.Hmyzožravci tedy museli najít způsob, jak lovit ve vzduchu a v noci. Způsob řešení znamenal vyvinutí létací blány a dokonalejší způsob orientace.

Zatím není známo, do které skupiny hmyzožravců předek letounů patřil. Nejspíše se však objevil v rámci paleocenní čeledi Adapisoricidae, jejíž předchůdci (křídoví Leptictidae) dali vznik také primátům a která byla výchozí skupinou pro linie vedoucí i k různým dalším dnešním formám.Zcela zřejmé jsou např. její vztahy k ježkovitým (Erinaceidae), z nichž zejména příslušníci vývojově původnějších srstínovitých (Echinosoricinae) mají se svými paleocenními předky mnoho společného.

Nejstarší známý netopýr ? Icaronycteris index z lokality Fossil Lake nejstaršího eocénu formace Green River ve Wyomingu v USA, je již hotovým letounem se všemi charakteristickými znaky řádu. V přirozené pozici jsou doloženy všechny kosterní součásti včetně lebky a čelistí, způsobem uložení přístupné podrobnému studiu.

Stavba mozku u kaloňů a netopýrů:
Řád letounů (Chiroptera) zahrnuje dva podřády: kaloně (Megachiroptera) a netopýry (Microchiroptera).Všichni netopýři mají dokonale vyvinutou schopnost echolokace, přičemž echolokační hlasy vydávají hlasivkami, je to tzv. hrtanová (laryngeální) echolokace. Žádný z kaloňů však tuto schopnost nemá. Pokud se u nich echolokace vyvinula (rod Rousettus), jsou echolokační hlasy produkovány zcela odlišným mechanismem ? rychlými vibracemi jazyka, jakýmsi mlaskáním ? tento způsob je méně dokonalý a energeticky nesrovnatelně náročnější. Hlavním orientačním smyslem kaloňů je totiž zrak - jejich oči jsou velké, orientované dopředu, aby, podobně jako u primátů, umožňovaly dokonalejší stereoskopické vidění.

Zcela zásadní rozdíly mezi oběma skupinami dnešních letounů jsou však v úpravě centrálního nervového systému. Mícha i mozek kaloňů vykazuje poměrně moderní stavbu, v podstatě zcela shodnou se stavem u poloopic. Mozeček, část mozku koordinující rovnovážné pohyby a svalové napětí, je u kaloňů bohatě rozrýhován, naproti tomu u netopýrů je mozeček hladký. Mohutně rozvinutá jsou však jádra čtverohrbolí, jež představují zřejmě hlavní přepojovací a koordinační centrum pro sluchové vjemy.

Velmi nápadné rozdíly mezi oběma skupinami letounů nacházíme v uspořádání koncového mozku (telencephalon), jehož struktura, resp. rozvoj moderních savčích prvků (svrchní část kůry, tzv. neokortex), bývá považována za měřítko vývojové vyspělosti. U kaloňů tvoří tato struktura zhruba 18 % celkové velikosti mozku, zatímco u netopýrů jen 3-4 %. Kaloni mají výrazně rozvinutou především týlní oblast mozkové kůry zpracovávající zrakové vjemy a sousední oblast temenní, jež je považována za centrum integrační činnosti s těmito vjemy související. Vedle toho je však u kaloňů dobře patrná i oblast spánková, zpracovávající informace získané prostřednictvím sluchu, a v malé míře je vyčleněna i oblast čelní, v níž probíhá integrace vyšších nervových funkcí, paměťových informací apod. Tento stav je tedy v podstatě shodný s poměry u nižších primátů. U netopýrů však pozorujeme něco zcela jiného. Integrační oblasti mozkové kůry zde nejsou vůbec rozlišitelné a to ani v oblasti zodpovědné za pohybovou koordinaci. Nepřekvapuje sice, že zraková oblast mozkové kůry je rozvinuta jen velmi málo, stejně tak jako přilehlá temenní oblast, avšak také sluchová část kůry je ve srovnání s kaloni a jinými savci poměrně velmi malá. Stejně překvapující je, že i pyramidální systém mozku (soubor nervových vláken zprostředkujících jemné volní pohyby prstů, mimického svalstva apod.) je u netopýrů rozvinut prakticky nejméně ze všech savců. Nicméně přes tyto primitivní znaky se ukazuje, že netopýři žijí velmi bohatým psychickým životem, existují u nich často členité sociální vztahy, rozvinuty jsou různé složité formy chování a jejich prostorová paměť nemá zřejmě svou dokonalostí u řady vyšších savců obdoby.

Pozoruhodná je struktura míchy u netopýrů ? je naprosto ojedinělá v rámci všech dnešních savců. Je velmi krátká (končí v úrovni 8 ? 12 hrudního obratle) a vyznačuje se neobyčejně zbytnělou šedou hmotou míšní, zvláště její hřbetní součástí (substantia gelatinosa). Dendritické výběžky nervových buněk, probíhající u všech savců (stejně jako např. u ptáků aj.) v šedé hmotě míšní, jsou u netopýrů soustředěny do bílé míšní hmoty. Dostředivá vlákna vstupují do míchy přímo v místě hřbetního zářezu, zatímco u ostatních savců po stranách míchy.

Zbytnění šedé hmoty míšní obsahující těla nervových buněk naznačuje, že řada jednodušších koordinačních funkcí, spojených zřejmě především s létáním, může probíhat mimo vlastní mozek ? přímo v míše. Tím by tedy mohl být mozek oproštěn od nezbytnosti koordinovat všechny jednotlivé pohyby a celá oblast mozkové kůry by mohla být vyhrazena pouze k určitým již vysoce specializovaným úkonům. Tomu ostatně nasvědčují i výsledky některých pokusů, při nichž byla netopýrům odstraněna podstatná část mozkové kůry (neokortexu) a zkoumány změny v jednotlivých reakcích. Takto poškozená zvířata zcela normálně létala a vcelku nezměněna zůstala i schopnost echolokace. Pokusní jedinci však nebyli schopni kompenzovat Dopplerův efekt změny frekvence odražených tónů se změnami vzdálenosti objektu. Již tento pokus tedy ukazuje, že tzv. korové mechanismy nejsou zřejmě u netopýrů tím nejdůležitějším činitelem psychické integrace a koordinace.Můžeme to také vidět, podíváme-li se, které složky mozku, kromě těch o niž jsme hovořili, jsou u nich nejvíce rozvinuty. Jsou to především prvky tzv. mozkového kmene (mozek bez telecephalonu) a limbický systém koncového mozku. Podstatnou část prodloužené míchy zaujímá tzv. retikulární formace, soubor vláken vedoucích z mezimozku do míchy (to ostatně plně nasvědčuje integrační úloze míchy). Obrovského rozvoje pak vedle podkorových center, které jsou ve spojitosti se sluchovými podněty u netopýrů, doznávají především jednotlivé složky tzv. limbického systému. Z vývojového i funkčního hlediska je důležité jejich úzké spojení s vnitřní mozkovou částí čichového laloku (tzv. retrobulbální trakt telencephalonu). Tato oblast je u netopýrů výrazně rozvinuta. Při vývoji CNS k vytvoření nových integračních struktur nikoliv přímým rozčleněním mozku, nýbrž využitím možností vnitřního zdokonalování poměrně nespecializovaného mozku při současném vyčlenění některých jednodušších koordinačních funkcí mimo hlavový mozek.U některých netopýrů nacházíme však jisté odchylky. Stavba mozku se zejména u jihoamerické čeledi listonosovitých liší od netopýrů a přibližuje se spíše kaloňům.

Výzkum letounů má celou řadu specifických zvláštností a bývá často chápán také jako samostatná disciplína ? chiropterologie.


Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.