Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Tkáně


Soubory buněk v těle živočichů tvoří tkáně. Jsou materiálem, ze kterého je tělo vybudováno, představují ?zdi? celé složité stavby. Každý druh tkáně vznikl z buněk určitých vlastností, a má proto svůj typický vzhled, stavbu a hlavně funkci. Existují čtyři základní typy tkání: epitely, pojiva, tkáň krycí, tkáň svalová a tkáň nervová.



Epitel je souvislá vrstva buněk, které spolu těsně sousedí a které nejsou od sebe odděleny vrstvou mezibuněčné hmoty. Může být buď jednovrstevný, nebo mnohovrstevný. Vystýlá jednak dutiny těla a trubice (například v podobě sliznice vystýlá trávicí ústrojí a dýchací cesty obratlovců), jednak pokrývá části těla, které jsou vystaveny působení vnějšího prostředí, tedy povrch těla (u obratlovců kůže). Podle tvaru se rozlišuje plochý epitel (tvoří například pokožku), kubický nebo cylindrický epitel (tvoří výstelku střeva). Podle funkce se dělí na epitel krycí, žlázový (jeho buňky vylučují různé výměšky a sekrety, například hlen, který zvlhčuje sliznici), epitel resorpční (pokrývá sliznici střeva; jeho buňky umožňují vstřebávání živin), epitel respirační (tvoří například stěnu alveolů, plicních váčků neboli sklípků; jeho buňky umožňují výměnu plynů), epitel trámčitý (nachází se v játrech), epitel zárodečný (vystýlá kanálky varlete).



Pojivo je podpůrná a výplňová tkáň. U dospělých jedinců obsahuje mnoho mezibuněčné hmoty a jednotlivé buňky v něm leží odděleně, nesouvisejí spolu. Vyskytuje se hlavně v těle obratlovců, méně u bezobratlých živočichů. Rozlišuje se několik druhů pojiv; pojiva trofická jsou tělní tekutiny (například krev, lymfa; název vznikl z řeckého slova trofé výživa); nejrozšířenější jsou v tělech pojiva výplňová. Tvoří vmezeřenou výplň téměř všech orgánů obratlovců a vyskytují se také u některých bezobratlých živočichů (patří k nim mimo jiné také buňky, které jsou schopné fagocytózy). K pojivům patří také tukové vazivo s buňkami, v jejichž cytoplazmě se hromadí tuk (jeho kapénky vyplňují téměř celou tukovou buňku); má zásobní funkci. Důležitým typem jsou pojiva oporná, patří k nim chrupavka, kostní tkáň a zubní tkáň. Chrupavka je takzvaná podpůrná pojivová tkáň. Je trvalou nebo přechodnou strukturou kostry všech obratlovců. Přechodnou proto, že se objevuje v rostoucím organismu a teprve později, při jeho dospívání, je nahrazována kostí. Její buňky, chondrocyty (chondros je řecky chrupavka a kytos buňka), jsou obklopeny velkým množstvím mezibuněčné hmoty, která obsahuje kolagen, z něhož jsou tvořena kolagenní vlákna. Během individuálního vývoje obratlovců se v jejich těle měkká a pružná chrupavka postupně odbourává a vytváří se kostní tkáň. Tento proces se jmenuje kostnatění (osifikace; slovo vzniklo spojením latinského os kost a facere činit, dělat; takže doslova ?dělat kost?). Kost obsahuje kostní buňky (osteocyty; řecky se řekne kost osteon a kytos je buňka). Její tvrdost je způsobena anorganickými látkami, zejména vápenatými solemi, které se v ní v průběhu života ukládají. Kost vzniká vždy na podkladu vaziva, a to i v místech, kde postupně nahrazuje chrupavku.



Kolagen je druh bílkoviny, která má vláknitou stavbu. Je základním materiálem, ze kterého je u obratlovců vybudována nejen chrupavka, kost (spolu s fosforečnanem vápenatým tvoří základ kostní hmoty) a zuby, ale je obsažen také ve šlachách, v kůži a v jiných tkáních. Zajišťuje jejich pevnost a hlavně pružnost. Z hlediska stavby je to takzvaný kompozit, kompozitní čili složený materiál. Člověk vyrábí kompozity uměle, spojením jednodušších materiálů, protože zjistil, že nově vzniklá látka má mnohem výhodnější vlastnosti než původní jednotlivé složky. Při výrobě použije základní hmotu (kov, silikát a jiné) a připojí určitý podíl výztužných složek (například vlákna nebo kovové, skleněné, keramické či jiné částice). Tímto způsobem vyrobil například sklolamináty, epoxidové pryskyřice s uhlíkovými vlákny a další moderní materiály. Můžeme bez nadsázky říci, že člověk se vydal ve stopách přírody. Živočišný kolagen je totiž příkladem kompozitu s dokonalými vlastnostmi.



Svalová tkáň je tvořena buňkami, které jsou schopné kontrakce čili stahu, smrštění. Je nositelkou pohybu mnohobuněčných živočichů a umožňuje také pohyb a stahy některých jejich vnitřních orgánů. Je dvojího typu: svalová tkáň hladká tvoří u obratlovců výstelku vnitřních orgánů (například stěny tepen a žaludku); svalová tkáň příčně pruhovaná (neboli žíhaná) se vyvinula tam, kde se mohla upnout na pevnou oporu ? kostru. Společně s ní tvoří pohybový aparát (kosterní svalstvo u obratlovců). Je tvořena svalovými vlákny, mnohojadernými protáhlými buněčnými útvary. Ty se seskupují ve snopečky a jejich svazky tvoří sval. V cytoplazmě svalových buněk jsou obsaženy bílkoviny aktin a myozin, které umožňují smršťování buněk a tvoří společně funkční celek ? myofibrily. Ty se při pohledu mikroskopem zdají být pruhované, proto se tento typ svaloviny nazývá příčně pruhovaná.



Tkáň nervová se vyvinula u mnohobuněčných živočichů a specializovala se na vytváření a přenášení nervových vzruchů. Je to velmi složitý stavební materiál, ze kterého je vybudován centrální a obvodový nervový systém. Bez jeho činnosti by mnohobuněčný živočišný organismus nemohl reagovat jako celek na podněty vnějšího okolí. Základní jednotkou je nervová buňka, neuron. Skládá se z těla a z výběžků, z delšího, nerozvětveného axonu (čili neuritu) a z kratších dendritů. Axon vede vzruch směrem ven z buňky. Dendrity přivádějí vzruchy dovnitř do buňky. Přenos vzruchů mezi neurony se děje na synapsích, drobných váčcích, ze kterých se následkem podráždění vylévají chemické látky bílkovinné povahy (takzvané mediátory). Podle funkce se neurony dělí na smyslové (senzorické, zpracovávající informace přicházející ze smyslových orgánů), hybné (motorické, vedoucí povel k určitému orgánu), vegetativní (zpracovávají informace týkající se vnitřních orgánů) a na interneurony (zprostředkují spojení různých částí nervového systému a umožňují sladění jeho činností).


Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.