Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Vejcorodí


Domovinou vejcorodých je Austrálie, kde jich ještě dnes žije asi sedm druhů.
Předkové ptáků a savců byli tedy plazi. A typickým způsobem rozmnožování plazů je snášení vajec. Plazí způsob rozmnožování si ze savců zachovali pouze ptakořitní, kteří by se docela dobře mohli jmenovat plazořitní.
A jak vůbec tento název vznikl ?

Ptakořitní mají vyměšovací otvor, kloaku, upravený stejně jako ptáci a plazi. Kloaka je latinské slovo a znamená původně odpadovou stoku. V kloace se sbíhají močovody, které odvádějí z těla moč, a ústí do ní střevo, kterým odchází z těla trus. Kloaka je však zároveň i pohlavním otvorem, kterým ptakořitní snášejí vajíčka. A víme přece že ostatní savci mají pohlavní a močový otvor oddělený od řitního.

Ostatní znaky ptakořitních jsou už znaky savčí . Ptakořitní mají zavalité tělo porostlé jako všichni savci srstí. Jen u ježur se některé chlupy proměnily v ostny. V kůži ptakořitních jsou uloženy zvláštní žlázy, které z těla odvádějí pot, tuk, který slouží na to aby byli chlupy měkké a nelámali se. To je ostatně důležitý znak savců. Z kožních žláz se vyvinuli i nejtypičtější savčí žlázy mléčné žlázy. Ptakořitní nemají jako ostatní savci zvláštní vývod žláz, takzvaný struk, a jejich mléčné žlázy nejsou přeměny ani ve vemínko. Mají na břiše jen malé políčko s řídkými chlupy, mezi nimiž vytéká mléko. Mláďata mléko prostě olizují. Ještě jednou zvláštnost nacházíme u ptakopysků a u ježur. Samci těchto zvířat mají na patě rohovitou ostruhu. Do ostruhy ústí jedová žláza. Je to asi jediné obrané opatření těchto jinak bezbranných zvířat. Dosud však přesně nevíme, jak této ostruhy používají. Pokusy se jen zjistilo, že jedem této žlázy můžeme usmrtit králíka. Tento jed totiž sráží krev a kousky sražené krve ucpávají cévy, takže zvíře hyne.

Mozek mají ptakořitní poměrně malý. V zoologických zahradách se nedají ochočit a nenaučí se poznávat ani svého ošetřovatele.

Ježura australská (Tachyglossus aculeatus)



Ježura australská je ptakořitný živočich, který se podobá našemu ježkovi. Poznáme ji na prví pohled podle ostnů, které jí trčí z husté srsti, na hřbetě. Krátké silné ostny kryjí hřbet a boky. Ježura se dovede v nebezpečí naježit a stáčí se i do klubíčka jako náš ježek. Obyčejně to k odehnání nepřítele stačí.

Je asi 45 cm dlouhá, má zavalité tělo a na krátkých nohou má silné drápy. Malá hlava je protažena v úzký dlouhý zobákovitý čumáček s nosními dírkami na konci.zuby ježura nemá, ale i kdyby měla, kousnout vás nemůže. Její horní čelist je totiž s dolní čelistí pevně spojena tak, že tlamičku může otevřít jen na konci. Ústní otvor je tak malý, že jím projde jen dlouhý úzký jazyk .Místo zubů má ježura na patře jen špičaté rohovité bradavky.
Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus)



Ptakopysk podivný už svým jménem napovídá, že je to tvor podivný a do značné míry i tajuplný. Nejpodivnější je jeho tlama, která se podobá kachnímu zobáku s dvěma nozdrami na konci.Je o dost citlivější než lidské prsty a svým jemným hmatem slouží ptakopyskům při hledání potravy. Po stranách hlavy má malá očka se třemi víčky ? jako ježura
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.