Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Saturn


Od starověku patřila planeta Saturn mezi sedm těles (společně s Merkurem, Venuší, Marsem, Jupiterem, Měsícem a Sluncem), pozorovaných na noční obloze. Saturn je druhou největší planetou sluneční soustavy a díky svým prstencům je považován za jeden z nejkrásnějších objektů ve vesmíru. Až do mise sondy Voyager 1 v druhé polovině 70. let 20. stol. byl jedinou známou planetou, která by se mohla pyšnit soustavou prstenců. Saturn se velice podobá Jupiteru, avšak jeho hmotnost je pouze třetinová.
Velmi nápadné je u Saturna jeho zploštění na pólech, způsobené rychlou rotací, takže rovníkový průměr je 120 660 km, zatímco polární průměr činí jen 98 000 km (možným vysvětlením tohoto jevu je spíše tekutá než pevná fáze vodíku v jádru). V dalekohledu se planeta jeví jako nažloutlý zploštělý kotouček s tmavšími pruhy rovnoběžnými s rovníkem. Saturn je mnohem méně barvitý než Jupiter. Lze pozorovat pásy v odstínech žluté, hnědé, zřídka bílé skvrny, které po několika dnech či týdnech zanikají. Na Saturnu nastává léto, když je nakloněn ke Slunci tak, že je Slunce v rovině s prstenci Saturnu a paprsky dopadají na povrch pod menším úhlem než v zimě. Tato dvě roční období se na Saturnu střídají asi jednou za 15 let. Na povrchu se roční období zřejmě nijak neprojeví, což je způsobeno vlivem atmosféry a působením nitra Saturnu.

HISTORIE POZOROVÁNÍ
Roku 1658 Christopher Wren poukazoval na eliptickou korónu kolem planety. Ovšem v té době se už holandský astronom Christiaan Huygens věnoval systematickému pozorování Saturnu. James Clerk Maxwell a S. V. Kovalevská prokázali, že prstence nemohou být pevné, ale skládají se z mnoha částeček. To potrvdili i A. A. Bělopolskij a J. E. Keeler prokázáním, že vnější prstence se otáčejí pomaleji než vnitřní. Saturn jako trojtěleso první viděl Galileo. Jindy zase viděli dvě ramena připojená k centrálnímu tělesu. Huygensova teorie byla taková, že planeta je obklopena tenkým plochým prstencem, kterého se nikde nedotýká. Hugyens si myslel, že prstenec má pevnou strukturu. Ostatní se domnívali, že se skládá z velkých skupin nepatrných satelitů. Toto vysvětlení přetrvávalo po několik staletí a až v roce 1858 James Clerk Maxwell publikoval svou matematickou analýzu prstencové struktury. Ověřoval tvrzení, že by se prstenec měl skládat z částeček ne větších než několik centimetrů.

MĚSÍCE
Měsíce lze dělit do čtyř skupin. Do první patří měsíc Titan, srovnatelný s Měsícem. Ve druhé skupině jsou družice střední velikosti (400 ? 1500 km) ? Mimas, Enceladus, Tethis, Dione, Rhea, Hyperion a Iapetus. Třetí skupinu tvoří drobné měsíce a ve čtvrté je měsíc Phoebe. Saturn má nejvíce měsíců ? více než 30. Nové měsíce jsou považovány za tzv. krajní měsíce, neboť obíhají po dráze vzdálené od Saturnu více než 10 mil. km. Jejich průměr byl odhadnut na 9 až 40 km. Některé měsíce jsou pojmenovány podle severských a galských bohů.

MAGNETICKÉ POLE
Magnetické pole Saturnu je zcela souměrné, rotační i magnetický pól téměř splývají. Polární záře nejsou příliš silné, ze Země jsme schopni je zaznamenat na pólech. Saturnovo magnetické pole je skoro ideálně vyrovnáno s planetární rotací, a proto je prstenec polární záře symetricky centrován vzhledem k pólům.

PRSTENCE
Největší chloubou zůstává však soustava Saturnových prstenců. Protože rovina prstence je skloněna k rovině oběžné dráhy Slunce, díváme se ze Země střídavě na severní nebo na jižní stranu prstence. Od zdánlivého "uzavření" (až zmizení) do největšího rozevření uplyne vždy asi 7,5 roku. K tomu také došlo v letech 1980 a 1981, kdy bylo spatřeno více než dvacet výskytů měsíců. Ze Země běžně pozorujeme dva nejjasnější prstence, označované A a B, oddělené zdánlivě prázdnou mezerou - Cassiniho dělením. Slabý, jakoby průsvitný prsten C, zvaný též krepový, lze spatřit jen většími dalekohledy. Ostatní prstence či jejich jemná struktura jsou pozorovatelné až kosmickými sondami.

SLOŽENÍ
Saturn se skládá z 94% z vodíku, potom je tu velké množstní helia. Jde o z velké části plynné těleso, složené převážně z vodíku s nejnižší hustotou (690 kg/m3) v celé sluneční soustavě. Atmosféra Saturnu je z pěti vrstev nad kterými je opar. Skládá se z krystalů zledovatělého čpavku, hydrosulfidu amonného, ledu vody a vody v kapkách. Pak přijde vodík a helium, tekutý vodík, kovový vodík a skalnaté jádro.
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.