Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Pravěk


Dějiny obyvatelstva českých zemí



Ludmila Fialová, Pavla Horská, Milan Kučera, Eduard Maur, Jiří Musil, Milan Stloukal

Část I. Od pravěku do raného středověku



Zřídkakdy bylo celé území v pravěku obsazeno jednou kulturou, výjimkou kultura únětická


Archeologická kultura - nálezy, objekty vzájemně si příbuzné, trvající po určitou dobu a na určitém území, nejstarší arch. kultury ze starší doby kamenné (pojmenovány podle franc. nalezišť)


Mladší doba kamenná - (kultura s keramikou lineární, volutovou, vypíchanou, šňůrovou, zvoncových pohárů, popelnicových polí, mohylová) nebo podle lokality (únětická, lužická, knovízská, bylanská ?)


Kulturní skupiny na sebe navazovaly, otázkou je, zda změna v kultuře znamenala i výměnu obyvatelstva, zemědělci se ale později jistě drželi své půdy


Z této doby (pravěk, starověk a část středověku) nejsou historické ani písemné prameny o obyvatelstvu, směrodatné arch. výzkumy sídlišť a pohřebišť - PALEODEMOGRAFIE (zakladatelem oboru profesor antropologie Jindřich Matiegka), také HISTORICKÁ DEMOGRAFIE - studium psaných hist. Pramenů


PALEOPATOLOGIE - zjišťování počtu obyvatel různých oblastí v růzých obdobích, studium struktury obyvatelstva podle stáří, pohlaví a studium zdravotního stavu, dnes dovedeme dost spolehlivě odhadnout počet obyvatel jednotlivých osad


Nejstarší kolonizátoři postupovali podél toků velkých řek, později pronikali hlouběji do vnitrozemí, území porostlé hustými lesy - omezené území, zvětšováno klučením lesních porostů, území mohlo uživit jen omezený počet osob


Primitivní obilnářství a chov dobytka doplňovány lovem zvěře a ryb, se zahušťováním území rostla možnost dovozu potravin


Nejrozsáhlejší materiál pro paleodemograf. studia poskytla časněstředověká slovanská pohřebiště


Průměrná rodina - 3 až 5 osob, stanovení počtu obyvatel na základě výzkumu pohřebišť, hodnoty ale velmi ovlivněny vysokou dětskou úmrtností, střední délka života žen o 5 až 7 let kratší (úmrtí v souvislosti s těhotenstvím, porody a šestinedělím)


Ze staršího paleolitu u nás žádné pozůstatky nenalezeny, HOMO ERECTUS - na území Čech a Moravy přebýval (Přezletice u Prahy, Stránská skála u Brna)


Ze stř. paleolitu skupina NEANDRTÁLCŮ


V mladším paleolitu (Morava - Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov?) - lovec mamutů, v početnějších tlupách, umění, předměty


Střední doba kamenná - žádná pronikavá změna, zemědělství, trvalá sídla, vynález keramiky - revoluce ve vývoji lidstva, obyvatelstvo obsadilo STAROU KLASICKOU SÍDELNÍ OBLAST (severozápadní, střední a východní Čechy a sporadicky i jižní Čechy, povodí Moravy), sídliště zakládána v nížinách
Archeologické kultury, které se od příchodu člověka střídaly na našem území, lze jen těžko spočítat. Především proto, že jen zřídka bylo celé toto území s velkými geografickými rozdíly obsazeno v pravěku jedinou kulturou (výjimkou je snad jen kultura únětická). Někteří badatelé zastávali názor, že téměř každá kultury znamenala i nový lid a že se obyvatelstvo našich zemí mnohokrát zcela vyměnilo; opačný názor měli ti, podle nichž se toto obyvatelstvo ve své biologické podstatě vyvíjí nepřetržitě od nejstarších dob podnes a každá změna byla jen změnou v životním stylu. Pravda je asi někde uprostřed, neboť bychom na našem území našli příklady potvrzující oba zmíněné názory. Obor paleodemografie (studující dnes hlavně strukturu obyvatelstva) nemá k dispozici data, s nimiž na základě sčítání lidu pracuje moderní demografie, nejsou ale k dispozici ani písemné historické prameny; musí se tedy spokojit s informacemi, které poskytují archeologické výzkumy sídlišť a pohřebišť.

Podle profesora antropologie Jindřicha Matiegky však mělo být prvním úkolem paleodemografie zjištění počtu obyvatel větších oblastí v různých obdobích. Určit přesnější číslo je však velmi obtížné a jedná se spíš o odhad než o seriózní výpočet; mnoho lokalit ještě neznáme a z těch objevených je jen málokterá odkryta tolik, aby šlo určit přesnější počet obyvatel. Víme, že nestarší kolonizátoři našeho území postupovali a sídlili podél toků velkých řek a teprve později pronikali i hlouběji do vnitrozemí. Klučením lesních porostů tito obyvatelé jen pomalu zvětšovali malá území, omezující růst jejich populace. Určení počtu obyvatel z tzv. úživnosti obývaného okrsku je ale velmi nepřesné, neboť osadníci mohli kromě zemědělství a chovu dobytka svou stravu doplňovat i lovem zvěře a ryb, a postupně začal fungovat i dovoz chybějících potravin. Nemůžeme vyjít ani z velikosti jednotlivých sídlišť a počtu jejich osadníků, jednotlivé objekty totiž nelze přesně časově zařadit a zjistit dobu jejich užívání; nadto můžeme velikost pravěkých a raněstředověkých rodin jen odhadovat. Nejspolehlivější výsledky poskytuje studium koster na pohřebištích; nikdy ale nelze vyloučit, že je část obyvatel pohřbena jinde. Průměrný věk se v pravěku pohyboval okolo 27 let (mezi 20-ti a 30-ti), přičemž průměrný věk žen byl kvůli komplikacím v těhotenství, při porodu a v šestinedělí i nadále oproti mužům o 5 až 7 let kratší.

Z nejstaršího osídlení, ze staršího paleolitu, nebyly dodnes žádné kosti nalezeny, přestože o přítomnosti člověka vzpřímeného na našem území máme důkazy. Ze středního paleolitu, spojeného se skupinou neandrtálců, se již zachovalo jen velmi málo nalezišť se zachovalými kostrami. Osídlení v mladším paleolitu bylo už podstatně silnější (zejména nejznámější lokality na Moravě - Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov a Brno); Homo sapiens sapiens tohoto období, známý jako lovec mamutů, obýval v početných tlupách jen malou část území (Č+M+S dohromady asi 1 000 osob). Po období střední doby kamenné (mezolitu), která zřejmě neznamenala výraznější změnu, však přišel snad největší přelom v lidských dějinách, přechod k zemědělskému způsobu obživy. Na počátku mladší doby kamenné (neolitu) došlo k první migraci větších rozměrů, na naše území vnikl od JV lid s tzv. lineární keramikou. Archeologové se domnívají, že k žádným výrazným změnám nedošlo v další fázi neolitu, charakterizovaném kulturou s vypíchanou keramikou, ani ve starším a středním neolitu (pozdní době kamenné), v období charakterizovaném především kulturami s nálevkovitými poháry a s kanelovanou keramikou. Od počátku neolitu až po konec eneolitu není třeba předpokládat větší migraci, ale na konci eneolitu kolem r. 2 800 př. Kr. se ve střední Evropě objevila nová velká skupina lidu s keramikou šňůrovou a kolem r. 2 400 př. Kr. lid se zvoncovými poháry. Na začátku starší doby bronzové však dosavadní rozmanitost nálezů mizí a vše se slévá v jedinou únětickou kulturu, která na 5 až 6 století první poloviny druhého tisíciletí př. Kr. při zmohutnění populace naplnila celé území dnešní české republiky a mnohde pronikla i za její hranice. Ve střední době bronzové se podstatně rozšířilo osídlení území zejména v JZ a J Čechách a tento vývoj pokračoval i v mladší a pozdní době bronzové (zhruba mezi lety 1 250 a 750 př. Kr.). Pro kulturu halštatskou starší doby železné (750 - 450 př. Kr.) nejsou přesnější odhady, ale hustota osídlení se asi příliš nezvětšila. Posledních 450 let před změnou letopočtu je dlouhý pruh území táhnoucí se od Anglie k Černému moři (včetně území střední Evropy) ovládán kulturou laténskou (navazující na pozdněhalštatské podloží), jejímiž nositeli byli Keltové. Na přelomu letopočtu jsou Keltové z našeho území vytlačeni germánskými kmeny; Čechy obsadili Markomani a Moravu Kvádové. Ani tehdy však jistě nedošlo k úplné výměně obyvatelstva. V 5. století tyto kmeny bez boje opustily z nám neznámého důvodu území našeho státu a zanechali zde částečně opuštěnou zemi, na která později (a nejen na ně) přišli Slované; důvodem jejich příchodu byla skutečnost, že jejich pravlast v oblasti JV Polska a přilehlých částí Ukrajiny jim začala být malá. Slované s sebou přinesli žárový pohřební rituál, takže nemůžeme poznat jejich tělesné vlastnosti; nadto se nezachovala téměř žádná žárová pohřebiště (s výjimkou Přítluky na J Moravě). Prvního odhadu o počtu obyvatel Čech nejstaršího slovanského osídlení se velice střízlivě odvážil Jindřich Matiegka a vyšlo mu 200 až 300 tisíc osob; dnes se přikláníme k jeho horní hranici a dohromady s Moravou se tak blížíme počtu půl milionu. V 7. a 8. století se dostalo slovanské etnikum do kontaktu s Avary, kteří představovali expanzi trochu jiného druhu; šlo o výbojnou migraci, v ní většinu jistě tvořili muži. Zmínkou o Avarech se už ocitáme na pokraji historické doby. Právě boj proti Avarům sjednotil Slovany pod vedením franského kupce Sáma, který r. 631 v bitvě u Vogastisburku porazil i Franky. V 9. století vyrostla v Čechách, na Moravě i Slovensku mohutná Velkomoravská říše, která přinesla rozkvět slovanské kultury i populace; jejím centrem byla zřejmě J Morava, ale její území sahalo i do dnešního Maďarska, Rakouska a Polska. Říše trvala něco málo přes sto let; náhlý konec jejímu plodnému rozvoje učinily nesváry a hlavně vpád Maďarů. Mocenské centrum se pak přesunulo z Moravy do Prahy, tento vpád však nemusel mít zásadní vliv na velikost populace. Kolem roku 1 000 počet obyvatel Čech činil asi půl milionu, Morava jakožto bývalé kulturní i mocenské centrum zaniklé říše byla osídlena hustěji a počet jejích obyvatel se rovněž pohyboval okolo půl milionu. Celkem měly tedy české země touto dobou přibližně jeden milion obyvatel. Počátkem 12. století už snad počet obyvatel přesáhl milion, zde však studium paleodemografie končí.



Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.