Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Francie


Oficiální název země: Francouzská republika
Rozloha: 547 030 km² (47.) ? 30% orná půda
Počet obyvatel: 58 470 421- 1997 (21.)
Nejvyšší hora: Mt. Blanc 4807m
Státní zřízení: Pluralitní republika prezidentského typu s dvoukomorovým parlamentem
Hlavní město: Paříž - (Paris) 9 500 000 (1995)
Další města: Marseille, Lyon, Toulouse, Nice, Štrasburk, Nantes, Bordeaux, Rennes
Měna: euro
HDP: 20 200 USD na obyvatele za rok - údaj z roku 1995
Jazyky: francouzština, italština, bretonština
Správní rozdělení: 22 oblastí
Členství v mez. org: OSN, EU, NATO, G-7, OECD
Etnické složení: Francouzi (94%), Němci, Bretonci, Katalánci
Náboženství: katolíci (81%), sunnitský islám, kalvinisté

Povrch: Povrch státu je převážně tvořen nížinami, pánvemi ( nejrozsáhlejší je Pařížská pánev ) a středohořími. Část území je vyplněna Alpami, kde je také nejvyšší hora Francie i Evropy - Mont Blanc ( 4 810 m ) na hranici s Itálií, poprvé zdolaný v roce 1786.

Podnebí: vlhké přímořské na západě, kontinentální na východě, horká a suchá léta na pobřeží Středozemního moře. Průměrná teplota v Paříži je od 1°C v lednu do 25°C v červenci

Historie: V prvním tisíciletí přišli do země keltští Galové, později ovládnuta římskou říší. Největší rozsah dosáhla ale jako franská říše Karla I. Velikého na přelomu osmého a devátého století. Teprve roku 1453, kdy skončila stoletá válka s Anglií, byla sjednocena Francie v rozsáhlý a silný evropský stát, který se stal brzy evropskou mocností. Po porážce Napoleona země ztratila dobytá území na východě a byla obnovena bourbonská monarchie. V roce 1870 byla vyhlášena republika. Po porážce v druhé světové válce byla Francie rozdělena na dvě části -jedna okupována Německem, ve druhé zřízen profašistický režim se sídlem ve Vichy. Po válce se musela Francie rozloučit s některými svými koloniemi - například s Alžírskem či zeměmi na Blízkém východě.

Obyvatelstvo: Smíšený původ francouzského obyvatelstva se projevuje antropologicky a kulturně zejména v rozdílech mezi severem a jihem., navíc i regionálními dialekty etnických menšin.Standardní francouzština dominuje středu a severu země, jižané se odlišují výraznými "nosovkami".Nejvýraznější jazykové diference se projevují v okrajových oblastech: katalánštinou se hovoří ve východních Pyrenejích, dialektem italštiny na Korsice, keltskou bretonštinou v Bretani, silný germánský dialekt přežívá i v Alsasku, vyskytuje se i vlámština, na hranicích s Belgií. Baskický jazyk, který přesahuje ze severního Španělska do západních Pyrenejí, je mezi evropskými jazyky lingvistickým unikátem.

Kultura a náboženství: Francouzská kultura obohacovala soustavně svět již od dob Karla Velikého. Do dlouhého seznamu vynikajících kulturních osobností světového formátu patří dramatici, malíři a sochaři, filozofové, spisovatelé, hudební skladatelé a filmoví režiséři. Avšak patrně nejtrvalejší přínos, kterým Francie proslula, představuje její kuchyně. Tradiční venkovské pokrmy si vydobyly dominantní postavení na tabulích celého světa. Francie nemá státní náboženství. Většina obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi. Jsou tu významné menšiny protestantské a židovské a značný počet muslimů mezi přistěhovaleckými komunitami ze severní Afriky.

Zemědělství: Francouzské hospodářství, které patří v evropském společenství k nejvyspělejším, zaznamenalo od padesátých let bouřlivý rozvoj.Francie jako největší evropský producent a vývozce zemědělských produktů značně profituje (má úspěch) ze štědré subvenční (podpůrné) politiky EU i přesto, že význam hospodářství neustále klesá. Nadprodukce pšenice, mléčných výrobků a vína působí EU i v zámoří problémy. Francie disponuje největší rozlohou zemědělské a orné půdy v Evropě.Pěstuje se zde pšenice,cukrová řepa, brambory, slunečnice, olivy, chmel, tabák, a dokonce i rýže. Země je třetím největším producentem dřeva v Evropě. Velká část lesních oblastí je spravována státem, realizován je rozsáhlý program obnovy lesů. Rybolov se soustřeďuje hlavně na pobřeží Atlantského oceánu, při pobřeží Středozemního moře nejsou možnosti lovu příliš velké.Tradiční je chov ústřic. Nejdůležitější rybářské přístavy jsou La Rochelle, Concarneau, Boulogne a Lorient.

Průmysl a obchod: V současné době je Francie čtvrtou nejsilnější průmyslovou velmocí na světě, po Spojených státech, Japonsku a Německu. Ve srovnání s jinými evropskými státy zde působí méně velkých společností. Nerostné zdroje Francie jsou již omezené. Bohaté zásoby železné rudy a černého uhlí v Lotrinsku se pro levný dovoz využívají stále méně. Evropsky významné jsou zásoby bauxitu, potaše, kamenné soli a uranových rud.Podíl elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách je 80%. Na Rhoně a jejich alpských přítocích bylo vybudováno množství hydroelektráren. Tepelné elektrárny jsou soustředěny kolem Paříže,v uhelné pánvi na severu a v Lotrinsku. Francie zaujímá v Evropě 2. místo v produkci automobilů (Renault, Citroen, Peugot) a 3. ve výrobě oceli, je rovněž hlavním producentem civilních a vojenských letadel. Jejich vývoj je realizován v rámci společných evropských projektů, jako Concorde nebo Airbus. Francie je také v čele evropského kosmického výzkumu. Velmi významná je výroba dalších dopravních prostředků (vysokorychlostní železniční soupravy), zbraní, umělých vláken, pneumatik a světově proslulé kosmetiky. Vysokou úroveň si udržuje textilní průmysl soustředěný na severu a v Paříži- centru světové módy a výroby oděvů. Velmi rozsáhlé, rozmanité a kvalitní je potravinářství.

Doprava: Francie má nejrozsáhlejší síť železnic v Evropě s výjimkou Ruska. Nedostatečně je řešena silniční doprava ve městech a skrze ně.Silniční doprava dominuje přepravě osob i nákladů. Státní železniční doprava je na světové úrovni, především v souvislosti s jejich rozsáhlou modernizací. Na rekonstruovaných i zcela nových tratích jezdí až třistakilometrovou rychlostí soupravy TGV. Ve výstavbě jsou tratě na Brusel a skrze nově otevřený Eurotunel pod Lamanšským průlivem do Velké Británie. Francie se může pochlubit nejdelším systémem vnitrozemní vodní sítě v Evropě. Největší námořní přístav je Marseile (2. v Evropě) s ropným terminálem Fos-Lavéra, Le Havre a Dunkerque. Významný cizinecký cestovní ruch, směřující především do Paříže a na francouzskou Riviéru, pomáhá vyrovnávat pasivní bilanci zahraničního obchodu.

Školství: Francie má vynikající tradici veřejného vzdělávání, které je na všech stupních bezplatné. Školní docházka je povinná od 6 do 16 let.Po základní škole, kterou děti navštěvují do 11 let, se část studentů gymnázií připravuje k maturitě a dalšímu studiu, ostatní pokračují na školách 2. stupně s všeobecným nebo technickým zaměřením. Vzhledem k tomu, že studium na vysokých školách je jen výjimečně limitováno, existuje velké množství nezaměstnaných vysokoškoláků.

Zdravotnictví a sociální péče: Francouzský systém sociálního zabezpečení byl založen v 30. letech a po 2. světové válce byl ještě rozšířen. Z velké části je financován státem a zaměstnanci i zaměstnavatelé na něj povinně přispívají.Léčebné náklady jsou hrazeny systémem pojištění, které vychází ze standartní stupnice poplatků, aby vedle veřejných služeb mohla existovat i soukromá praxe. Lékařské služby jsou na špičkové světové úrovni, ale je pociťován nedostatek nemocničních lůžek. Také kapacity specializovaných zařízení, jako jsou psychiatrické léčebny a domovy pro přestárlé, jsou značně omezené

Tisk a sdělovací prostředky: Francie má vynikající publikační tradici. Mnohé noviny a časopisy -např. Le Monde, La Figaro, Paris-Match a známé ženské magazíny Elle a Marie Claire mají světový ohlas. Hlavní masmedia - rozhlas a televize byla donedávna vzhledem ke státnímu monopolu poněkud monotónní. V roce 1975 byla státní společnost ORTF rozdělena a její jednotlivé části jsou řízeny zástupci státu, parlamentu, tisku a samotných pozorovatelů stanic.

Víza: Pro turistiku existuje bezvízový styk pro dobu kratší než 90 dnů. U pracovních a studijních pobytů se vyžaduje vízum i na dobu kratší než 90 dnů. Dle francouzských předpisů jsou všichni cizinci kromě občanů zemí EU a Švýcarska, Andorry a Monaka povinni na požádáni prokázat délku pobytu, finanční prostředky na pobyt a návrat.

Paříž
Paříž je typickým městem služeb. Paříž je sídlem mnohých velkých firem a k tomu ještě úřadů, bank a pojišťoven., také centrem cestovního ruchu ( 20 mil. turistů ročně ). Průmyslové podniky se zaměřují na oblasti polygrafie, letecké dopravy, elektrotechnického, automobilového a farmaceutického průmyslu. Počet obyvatel samotného města Paříž rostl až do 20.let 20.století. Název města pochází od původních obyvatel, keltského kmene Parisiů. V Paříži žije 2 152 423 obyvatel na ploše 150,16km2.Hustota obyvatelstva je 20 421obyvatel / km2

Turistické atrakce

KATEDRÁLA NOTRE-DAME

Mistrovské dílo gotiky. Nachází se na ostrově Ile de la Cité. Zde byli korunováni králové a královny, císař Napoleon se korunoval sám. Za revoluce byla katedrála prohlášena za svatyni rozumu. Stavba začala r. 1163 a byla dokončena až v polovině 14. století.




PYRAMIDA V LOUVRU
Prosklená pyramida slouží jako vstupní hala do muzea na Napoleonově nádvoří (Cour Napoleon). Po

její výstavbě se značně zvýšil počet návštěvníků muzea z celého světa. V roce 1989 dosáhl počtu pěti milionů. Po vstupu do pyramidy sjedete jezdícími schody a dostanete se tak do obrovské vstupní haly, odkud se vchází do jednotlivých galerií.

SACRÉ-COEUR
Tato zvláštní stavba byla dokončena ke konci 19. století na nejvyšším pahorku Paříže (130m). Románsko-byzantská stavba s kopulí připomínající pocukrovaný dort, je podobně jako Eiffelova věž neodmyslitelnou součástí Paříže. Pohled na Paříž ve dne připomíná kamennou poušť, ale v noci se naskytuje krásný pohled na moře barevných světel. Nahoru na kopuli vede 237 schodů.

ČTVRŤ_LA_DÉFENSE
Za své jméno vděčí Défense (obrana) památníku Obrany Paříže z r. 1871 od sochaře Barraise. Výstavba této oživené obchodní čtvrti podle zcela nové koncepce byla nejpozoruhodnějším a nejodvážnějším počinem poválečné francouzské architektury. Výstavba začala v r. 1958 na ploše přibližně 800 ha. Aby se zabránilo přetěžování dopravy, je La Défense obrovskou pěší zónou na betonové desce o délce 1200 metrů, která terasovitě vede až k Seině.

Nejvyšší z mrakodrapů v Défense má 45 podlaží. Je zde 47 budov, ve kterých sídlí více než 400 společností. V roce 1988 zde pracovalo přes 70 tisíc zaměstnanců.

ARCHA_OBRANY_-_L'ARCHE_DE_LA_DÉFENSE
Nejnovější pamětihodnost Paříže, dokončená v roce 1989. Tato otevřená kostka pokrytá sklem a bílým carrarským mramorem působí nejen svými jasnými tvary ale i svými rozměry. Jejím architektem je Otto von Spreckelsen z Dánska. Svou výškou 110 metrů je dvakrát tak vysoká jako Vítězný oblouk (50 m) na Etoile a její váha se odhaduje na 30 tisíc tun. Spočívá na 12 pilířích zakotvených pod zemí. Katedrála Notre-Dame by se pod ní celá vešla. Pod klenbou jsou zajímavým způsobem zavěšeny panoramatické výtahy.

Toto jedinečné stavební dílo je věží a současně závěrem ústřední osy od Bastilly, Louvre, náměstí Svornosti, Champs-Elysées a Vítězného oblouku na Etoile. Již z náměstí na úpatí monumentu se naskýtá fantastický pohled, směřující ve směru pyramidy v Louvru. Archa však není jen vyhlídkovým místem, jsou v ní umístěny kanceláře - v jižním pilíři se nachází francouzské ministerstvo výstavby a dopravy, v severním sídlí několik mezinárodních společností a na vrcholu sídlí Mezinárodní nadace pro lidská práva, která byla, stejně jako Archa, zřízena u příležitosti dvoustého výročí Velké francouzské revoluce.

GÉODE
Géode je panoramatické kino ve středisku Cité des Sciences et le l´Industrie (Město vědy a průmyslu) ve čtvrti La Villette. Obrovská koule o průměru 36 metrů stojí v bazénu, v jehož vodě se odráží a svítí do dálky svou hladkou ocelovou plochou. Plášť tvoří 6433 trojúhelníků z nerezavějící oceli. Promítací sál pojme 357 diváků, kteří spíše leží než sedí v křeslech a program sledují na hemisférickém (půlkulovitém) plátně o ploše 1000 m2, jež tvoří perforovaný hliník, kudy vychází zvuk. Obraz je devětkrát větší než u obyčejného 35 mm filmu. Ozvučení je samozřejmě kvadrofonní.


EIFFELLOVA_VĚŽ
Geniální inženýr Gustave Eiffel (1832-1923), který myšlenku na stavbu kovové věže v sobě nosil od dob studií, zvolal nadšeně: "Francie bude jedinou zemí na světě, jejíž vlajka bude vlát 300 metrů vysoko!" Věž byla otevřena 6. května 1889 po stavbě trvající dva roky. Zpočátku však Eiffelovka budila spíše nelibost Pařížanů než obdiv. Do akce "300" za odstranění monstra, které Paříž hyzdí, se zapojilo mnoho slavných architektů, spisovatelů a dalších umělců. Počátkem 20. stol. ji však naopak mnozí básníci začali oslavovat. Objevovala se na obrazech později slavných malířů a stávala se stále slavnější. V r. 1909 prošla koncese a věž měla být zbourána. V té době však již poskytovala dobré služby telegrafii, protože na ní byla umístěna anténa. Věž byla tedy zachována a později začala sloužit bezdrátovému spojení, rádiovému vysílání a v r. 1957 přibyla také televizní anténa. Poslední patro Eiffelovky (ve výšce 320 m) patří meteorologickému pracovišti a letecké navigaci.

Věž ze železa váží 7000 tun, zatížení představuje pouhé 4 kg na 1 cm2, tedy tolik, jako člověk sedící na židli. Na nátěr obnovovaný každých 7 let se spotřebuje přes 50 tun barvy. Vychýlení vrcholu ani při největších větrech nepřesahuje 12 cm. Výška se v závislosti na teplotě může lišit o 15 cm. Do nejvyššího místa vede 1652 schodů. Věž má 3 plošiny: první ve výšce 57 m, druhou v 115 m a třetí v 276 m. V prvním patře je audiovizuální muzeum přibližující stavbu. Na třetí plošině je umístěna pamětní místnost vážící se k historii věže.Každoročně věž navštíví čtyři miliony návštěvníků.


Gustave Eiffel je rovněž architektem sochy Svobody, kterou věnovali Francouzi Spojeným státům americkým k výročí dne nezávislosti.



Zajímavosti

Orientační ceny potravin, zboží a služeb:

* bochník chleba 55 korun (1,80 euro)
* sýr 100 g 55 korun (1,80 euro)
* ovocný jogurt 15 korun (0,50 euro)
* mléko 1 l 30 korun (1 euro)
* stolní víno 1 l od 80 korun (2,60 euro)
* stolní voda 1,5 l 40 korun (1,30 euro)
* broskve 1 kg 70 korun (2,30 euro)
* oběd v restauraci 500 až 600 korun (15 až 20 euro)
* rychlé občerstvení 150 korun (5 euro)
* káva 70 korun (2,25 euro)
* benzin 1 l 29,80 korun (0,96 euro)
* nafta 1 l 23 korun (0,74 euro)



Spropitné
V restauracích a kavárnách, které na svých jídelníčcích upozorňují, že "ceny jsou bez služeb", je obvyklé dávat 10-15 procent spropitného. V podnicích, které mají už nějakou jmenovitou přirážku "za obsluhu", se nechává i méně; v obou typech restaurací se drobné nechávají prostě na stole z částky, kterou vrátí vrchní, a pokud by to nestačilo do obvyklých procent, musí se přidat z kapsy.
V hotelích není spropitné žádnou povinností, odjíždějící host ale může nechat pro pokojskou ležet menší částku na nočním stolečku. Taxikář ve Francii očekává deset
procent.

Francouzský_Ille_du_Levant:_ráj_nudistů
Pokud však nudismu holdujete, vydejte se rozhodně do Francie. Na ostrůvku, který leží pár desítek kilometrů od Saint Tropez, můžete totiž chodit nazí i po ulici. Celý ostrov patří naháčům. Koupili si ho a "vyhlásili" na něm svá vlastní pravidla. Tady se zkrátka nikdo nediví, když přijdete bez oblečení do kavárny či do obchodu.

Absence studu není na ostrově - propagačními materiály označovaném jako Mekka všech naháčů na světě - vůbec nic podivného. A kdysi byli obyvatelé ostrova ještě odvázanější.
"Bylo to před čtyřiceti lety, což je přesně doba, kdy jsem sem začal jezdit," říká pětapadesátiletý nahý profesor, který se vynořil ze zeleného spletence tújí na hřbetu ostrova a míří dolů k útesům.

"Jezdila sem mládež z celé Evropy. Italové, Španělé, Seveřani... všechny by je zatkli, kdyby se doma pokusili žít tak svobodně jako na tomhle ostrově. Ale dokázali být někdy také nepříjemní - policisty nebo kohokoli, kdo sem přijel v plavkách, svlékli a ještě se mu vysmáli."
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.