Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Lichtenštejnsko


knížectví v centru Alp

Oficiální název: Knížectví Lichtenštejnsko

Rozloha: asi 160km2

Počet obyvatel: 30 600(1995)

Hlavní město: Vaduz (5 100 obyvatel)

POLOHA A RELIÉF:Svojí rozlohou i počtem obyvatel patří Lichtenštejnsko k nejmenším státům světa, přesněji je to 187. stát na světě. Nachází se ve středozápadní Evropě mezi rakouskou spolkovou zemí Voralbersko a švýcarskými kantony St.Gallen a Graubünden. Údolí míru, jak se také malému knížectví říká, leží v oblasti Severních vápencových Alp, na severozápadním okraji horského hřbetu Rätikon, který je i hranicí mezi Švýcarskem a Rakouskem, a na pravém břehu Rýna, který se tady ještě podobá bystré horské říčce a jehož údolí tvoří jedinou lichtenštejnskou nížinu. Na malé ploše se zvedají převážně vápencové horské hřbety oddělené navzájem údolími, které prořízly řeky a rozšířily ledovce.
Knížectví má tvar rovnoramenného trojúhelníku, jehož základnu tvoří hřeben Rätikonu, západní stranu vyznačuje břeh Rýna a východní strana ­ hranice je vedena uměle. Celková délka hranic je 72 km a knížectví můžeme i v alpských podmínkách projet za 0,5hod, protože jeho délka je 25 km a šířka 10 km. Západní část - údolí Rýna ­ má nadmořskou výšku pouhých 450 m, ale odtud se strmě zvedají alpské svahy až k nejvyššímu hřebenu Grauspitz vysokému 2 599 m a dalším vrcholům, vesměs ve výškách kolem 2 000-2 500 m.


VODSTVO: Hlavním vodním tokem Lichtenštejnska je Rýn, který spolu se svými přítoky odvodňuje většinu země. Nejvodnatější bývá ve vrcholném létě díky častým dešťům a tání ledovců. V minulosti se často rozvodňoval a působil velké škody, proto byl na mnoha místech zregulován přehradami a také byl vybudován odvodňovací kanál, který se táhne paralelně s Rýnem a odvádí přebytečnou vodu z rozbahněné údolní nivy. Důležitá je i alpská říčka Samina, která protéká stejnojmenným údolím mezi 2 hlavními hřbety země.

Tyto 2 řeky, stejně jako další potoky, mají prudký spád a využívá se jich při stavbě menších elektráren. Ty však pokrývají potřebu knížectví jen z jedné třetiny a tak se zbytek elektrické energie nakupuje.


PODNEBÍ: Podnebí je středoevropské, ovlivněné nadmořskou výškou. Jaro přichází poměrně brzy, léto bývá dost suché a teplé. Průměrná roční teplota je 9,5°C. Sice se stává, že v zimě udeří mrazy až ­20°C, ale to jen výjimečně. Údolní část Lichtenštejnska příznivě ovlivňuje hlavně v zimě rýnské údolí. Srážky jsou poměrně hojné ­ za rok jich spadne asi 800 mm, ale na návětrných svazích jich spadne až 1 200 mm. Směrem k horským vrcholům se počasí samozřejmě mění. Je mnohem chladnější a drsnější. Lednový průměr se pohybuje kolem ­8°C, červencový kolem 13°C (v údolí až 18°C). Na vrcholech a zastíněných severních svazích zůstává sníh ležet skoro až do léta.

V podnebí Lichtenštejnska hrají poměrně významnou roli horské padavé větry, fény. Jejich vznik je závislý jak na směru větru, tak na tvaru reliéfu. Alpské fény vyvolává vlhké západní proudění, které naráží na návětrné, západní svahy, po nichž vodou nasycený vzduch stoupá k vrcholům a v podobě deště se zbavuje své vlhkosti. Kondenzací vodních par se však uvolňuje velké množství tepla, vystupující vzduch se prudce otepluje, a když se přehoupne přes vrcholy, padá do závětrného údolí jako suchý teplý vítr, který někdy přináší předčasné jaro. Fén většinou fouká den, ale může vydržet i 5 dní. Zatímco zjara je vítaný, protože urychluje vegetaci, v létě bývá tak prudký a vysušující, že působí i škody na úrodě. Ale nebývá příliš častý.

V době letních lijáků dochází v údolích k murám, katastrofickým proudům vody a kamení, i k záplavám v údolí Rýna, který uprostřed léta zahlcují vody z tajících ledovců; v zimě padají z odlesněných svahů sněhové laviny.


OCHRANA PROSTŘEDÍ: V Lichtenštejnsku se ochraně prostředí věnuje velká pozornost. Místní orgány dbají o čistotu vod a ovzduší i o ochranu půdního pokryvu. Už v 19. století byly přijaty 4 ochranářské zákony, které byly na svoji dobu velmi pokrokové: zákon o ochraně lesů, pastvin, o národních parcích a o boji s lavinami. Všeobecný zákon o ochraně přírody celého knížectví vstoupil v platnost roku 1933 a dosud platí. V souladu s ním jsou chráněny všechny řeky, lesy, alpské louky, místa s výskytem vzácných rostlin a živočichů atd. Horští myslivci a ochránci přírody z Alpského svazu i různé společenské organizace pečlivě dbají, aby byl tento zákon vždy a všude dodržován. Pro rekultivační práce míst zničených přírodními pohromami se pravidelně vyčleňuje ze státního rozpočtu několik procent. Za tyto peníze se provádějí výsadby nových stromů ­ zejména na lavinových svazích, budují se ochranné hráze atd.

První seznámení s alpským knížectvím budí dojem téměř přírodní neporušené krajiny, harmonicky sladěné s lidskými sídly. I když je tato země označována za průmyslově vyspělou, nikde nejsou vidět dýmající komíny, ani není cítit pach typický pro průmyslová centra. Také všechny vody, včetně Rýna, jsou čisté, ba průzračné. Přísné zákony o čistotě ovzduší a vod musí respektovat všichni podnikatelé i majitelé výrobních závodů.


OBYVATELSTVO: Počet obyvatel je 30 600(1995). Hustota zalidnění je 193 obyv. /km2. Ve městech žije 21,4% obyv. a na vesnici 78,6%. Obyvatelstvo tvoří Lichtenštejnci (62 %), Švýcaři (16 %) a Rakušané (8 %),to jsou národnosti alemanského původu, zbytek tvoří Francouzi, Italové apod. Náboženství římskokatolické (80 %), protestantské (7 %). Ústava zaručuje náboženskou svobodu. Přirozený přírůstek obyvatel 0,5 % ročně. Střední délka života mužů 77 let, žen 80 let. Gramotnost je 100%. Úředním jazykem je němčina. Vysoká němčina je vyučována na školách a je užívána v psané formě, ale obyvatelé mluví alemanským dialektem. Alemanština je podobná švýcarské němčině a její nuance se liší vesnice od vesnice. Horská komunita Triesenberg byla založena ve 13.stol. lidmi z jihozápadního Švýcarska, jejichž potomci stále mluví dialektem Walser. Jako hlavní cizí jazyky se vyučují angličtina a francouzština. Populace Lichtenštejnska vzrostla rapidně po II. světové válce kvůli požadavku importu práce ­ asi 38% obyv. dnes nevlastní občanství. Velký počet cizích národností, jež přišly hlavně z německy mluvících zemí, způsobil, že vláda vydala přísná imigrační nařízení. Výsledkem byla stabilizace nárůstu populace, ale počet denních rakouských a švýcarských dojíždějících vzrostl. Pouhých 40% pracujících jsou rodilí Lichtenštejnci. Muži získávají v Lichtenštejnsku občanství velice těžce. Aby ho dostali, musí s tím v referendu souhlasit více než polovina lidí v místě, kde žijí. Ženy, pokud se provdají za lichtenštejnského občana, to mají jednodušší; občankami se stávají automaticky 5 let po svatbě. Takových tu žije hodně, a proto mnohým starousedlicím nevadilo, že až do roku 1984 neměly volební právo a stále jej v některých místních volbách nemají. Obávaly se, že by tak většinou liberálnější cizinky získaly větší vliv. Jinak mají Lichtenštejnci právo volit od 18 let. Nejvíc cizinců žije ve Vaduzu, v horských vesnicích jsou spíš výjimkou.

Základní vzdělání je bezplatné a povinné 8 let. Žáci pak mohou pokračovat ve studiu přípravou pro studium na univerzitě nebo přípravou na budoucí povolání. Učební systém je docela oblíben a úspěšný. Lichtenštejnsko má velmi dobře vyvinutý systém výchovy až po kvalifikaci pro vstup na univerzitu, jež je známa jako Matura. Studenti pak musejí odejít do ciziny za dalším vzděláním či na univerzitu. Lichtenštejnsko má smlouvy s Rakouskem a Švýcarskem kvůli zajištění míst Lichtenštejncům na jejich vzdělávacích institucích. Vzdělávání dospělých je taktéž velmi aktivně podporováno.

I když lichtenštejnské vesnice v mnohém připomínají švýcarské, platí tu stejná měna a mluví se tu německy jako v severním Švýcarsku, něčím se Lichtenštejnci od Švýcarů přece jen liší: jsou otevřenější, přátelštější a zdá se, že i tolerantnější.


HOSPODÁŘSTVÍ: Lichtenštejnsko je hospodářsky vyspělou zemí. Teprve po II.sv. válce se ze zaostalé zemědělské země stala díky chytré politice tehdejšího knížete Franze Josefa II. země průmyslová. Je pověstným daňovým rájem, což činí největší podíl na státním profitu. Neplatí se tu daně, ale pouze nepříliš vysoký poplatek z kapitálu. Výhod daňového ráje využívá několik desítek tisíc firem z celého světa. Hrubý domácí produkt na 1obyv. je 53,724$ (1995) a patří k nejvyšším na světě. Měnovou jednotkou je 1 švýcarský frank (CHF) neboli franko = 100 rappů, centimů či centissimů. Platí se tu však ještě lichtenštejnskými franky, což jsou pouze mince. Zatímco do I. světové války se malá zemička orientovala spíše na rakouského souseda, po rozpadu monarchie hledala ochranu pod křídly Švýcarska. Uzavřela s ním měnovou a celní unii (1923). Paradoxem je, že ač neprovádí vlastní zahraniční politiku, na rozdíl od svého západního souseda a patrona vstoupila do OSN. I mentalita obyvatel je bližší té švýcarské. Např. v Rakousku tak oblíbené "Zimmer frei" v Lichtenštejnsku nejsou. Až na výjimky, kdy si zde provdané Rakušanky zřídily v rodinných domech několik malých penzionů.
Z ekonomicky aktivních obyvatel pracují 2 % v zemědělství, 39 % v průmyslu, zbytek jsou služby.

Obdělává se 24 % plochy, louky a pastviny leží na 16 %, zalesněno je 35 % území. Pěstují se obilniny a brambory; je nutný dovoz potravin. Chov skotu, prasat, ovcí.
Těžební průmysl prakticky ve struktuře průmyslu chybí. Je omezen pouze na lomy, ve kterých se těží kvalitní mramor a na ložiska hrnčířské hlíny a kaolínu pro rozvinutý keramický průmysl.

Průmysl strojírenský (jemná mechanika), elektronika, textilní, dřevozpracující, farmaceutika, potravinářský, chemický, nábytek, cestovní ruch a bankovnictví. Vyhlášeným artiklem jsou také porcelánové zuby. Další výnosnou specialitou, kterou rámují zoubky, jsou poštovní známky.
Vývozními artikly jsou jemná mechanika, dentální výrobky, poštovní známky, hardware a keramika. Dováží se stroje, kovové zboží, textil, potraviny, motorová vozidla.

Obchod: otvírací doby se mohou lišit. V zásadě však platí, že je otevřeno od 8 do 12, kdy se jde na oběd, a pak od 13:30 do 18:30 hod, pondělí až pátek. Obchody se zavírají v sobotu v 16 hod a některé jsou zavřené i v pondělí. V Lichtenštejnsku nejsou supermarkety, takže lidé nakupují potraviny a ostatní spotřební zboží v množství malých obchůdků.


DOPRAVA: Doprava je silniční a železniční. Lichtenštejnsko nemá vlastní letiště, nejbližší je ve švýcarském Zürichu.


HISTORIE:Koncem 17. stol. získal území rod Lichtenštejnů, který v roce 1719 jednotlivá panství sloučil a vyhlásil jejich nezávislost v rámci Svaté říše římské národa německého. Po jejím zániku v roce 1806 se stalo samostatným knížectvím v rámci rýnského spolku, po porážce Napoleona bylo členem německého spolku v letech 1815 ­ 66. Do 1. světové války těsné svazky zejm. s Rakousko-Uherskem. Od 1923 celní unie se Švýcarskem. V obou světových válkách bylo Lichtenštejnsko neutrální. Lichtenštejnové v současnosti nárokují návrat rozsáhlých pozemků v České republice (zejm. na jižní Moravě) zabavených pozemkovou reformou po roce 1918. Až do r.1938 žila dynastie nadále na rodovém majetku na Moravě a zemi spravovali správci. Po válce však byl Lichtenštejnům zabaven zbytek majetku podle Benešových dekretů. Tato otázka komplikuje vztahy mezi ČR a Licht., které odmítlo navázat diplomatické styky. Snad částečné oteplení vztahů nastalo po návštěvě tehdejšího čes. premiéra Václava Klause (1995). Pověst Čechů v malém knížectví však není valná z jiného důvodu, než jsou mezistátní spory. Sotva byla stržena železná opona, dorazili totiž čeští turisté i do Vaduzu. A nebylo prý nic neobvyklého, že na tamním parkovišti uspořádali řidiči české autobusy do jakési husitské vozové hradby a naši spartánští cestovatelé tábořili ve spacácích přímo na asfaltu a ráno zaplavovali v šusťákových oblecích místní restaurace. Nikoliv ovšem aby posnídali, nýbrž kvůli toaletě. Už se to prý zlepšilo, ale narazit na českého hosta i v té nejlevnější vaduzské restauraci je stále unikum.


STÁT: Lichtenštejnsko se neúčastní evropské integrace. Administrativně se člení na 11 obcí, které tvoří 2 oblasti, které korespondují s historickými územími: Oberland (Horní země), bývalé knížectví Vaduz (6 obcí: Vaduz, Balzers, Planken, Schaan, Triesen, Triesenberg) a Unterland (Dolní země), původní knížectví Schellenberg (5 obcí: Schellenberg, Eschen, Gamprin, Nauren, Ruggel). Je konstituční monarchií v čele s knížetem neboli Fürschtem; trůn je dědičný po mužské linii v dynastii Lichtenštejnů. Zákonodárným orgánem je jednokomorový Zemský sněm neboli Landtag(25 poslanců, volených na čtyři roky). Výkonným orgánem je vláda v čele s předsedou, jmenovaná knížetem na návrh Zemského sněmu na čtyři roky. Poslední parlamentní volby se konaly 2. 2. 1997. Kníže Jan Adam II. (* 14. 2. 1945).


VADUZ: Hlavní město Lichtenštejnska; 5 100 obyvatel (1995). Politické středisko státu. Průmysl textilní, strojírenský. Poštovní muzeum, galerie. Nad městem knížecí hrad (poprvé zmiňován v roce 1322, zničen 1499 a znovu vystaven v 16. stol.; knížecí rezidence od 1938). Cestovní ruch. ­ První zmínka v roce 1150, od 1342 hlavní město stejnojmenného knížectví, od roku 1712 v držení Lichtenštejnů.


LICHTENŠTEJNOVÉ: šlechtický rod. Jméno získali podle hradu Liechtenstein u Mödlingu (Rakousko). Poprvé je připomínán v roce 1140, ve 13. stol. se rozdělil do dvou linií: Lichtenštejnové ­ Murau a Lichtenštejnové ­ Nikolsburg (moravská); v roce 1608, resp. 1623 byli povýšeni na říšská knížata. Karel z Lichtenštejna z moravské linie obdržel vévodství opavské a Jagerndorf; v roce 1699 Lichtenštejnové získali Schellenberg a v roce 1712 Vaduz, které byly v roce 1719 spojeny v dnešní Lichtenštejnské knížectví (viz též Lichtenštejnsko).


STRAVOVÁNÍ: Zmorga neboli snídaně obvykle sestává z mnoha druhů chleba s džemem a kávou. Zmittag neboli oběd se podává v poledne a zahrnuje polévku nebo salát, hlavní chod a zákusek. Znacht neboli večeře se podává obvykle mezi 6. a 7. hodinou večerní a je typicky lehká. Tvoří ji sendvič s masem a sýrem. Když se jde do restaurace, lidé se většinou scházejí tak kolem 8.hodiny večerní. Národní jídlo zvané Riebel se dělá z kukuřičné mouky míchané na pánvi s mlékem, vodou a solí. Často se jí s bezinkovým pyré. Dalšími národními jídly jsou Käsknöpfle, druh těstovin s pikantním sýrem, a Röschti, oškrabané, pečené brambory.


Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.