Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): denula    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Jihočeský kraj


Jihočeský kraj leží převážně na jihu Čech, ale okolím Dačic zasahuje i na Moravu. Na západě sousedí s Plzeňským krajem, na severu se Středočeským krajem, na severovýchodě s krajem Vysočina a na východě hraničí s Jihomoravským krajem. Na jihovýchodě sousedí s rakouskou spolkovou zemí Horní Rakousy a na jihozápadě s německou spolkovou zemí Bavorsko.

Základní údaje

Rozloha kraje je 10 056 km². V Jihočeském kraji je 623 obcí, z toho 51 měst. Celkově žije v Jihočeském kraji 626 634 obyvatel, krajským městem jsou České Budějovice s skoro 100 000 obyvateli. Jihočeský kraj je vyšší územní samosprávný celek České republiky, který byl vytvořen v roce 2000. Do května 2001 se jmenoval Budějovický kraj.

Historie

Podle archeologických nálezů, byla krajina podél toků řek Vltavy, Malše a Otavy osídlena již v mladší době kamenné. Podél řek vznikaly stezky, první sídliště a osady. Keltské kmeny (5. století př. n. l.) přesouvající se do střední Evropy zasáhly též až do předhůří Šumavy. Jejich znakem jsou mohyly, jejichž pozůstatky lze nalézt na mnoha místech Jihočeského kraje. Ve středním období se Keltové omezovali převážně na Pootaví, neboť se zde zabývali rýžováním zlata.


Rýžování zlata napomáhalo rozvoji oblasti i v pozdějších dobách. Slované začali na území dnešního Jihočeského kraje pronikat od 5. až 6. století. V 9. století území patřilo patrně českému knížecímu rodu Slavníkovců. Ti byli roku 995 vyvražděni konkurenčním knížecím rodem Přemyslovců. Přemyslovci získali i tuto oblast. Do oblastí, které byly dosud výsostnou doménou rodu Vítkovců, zasahoval za své vlády král Přemysl Otakar II., neboť usiloval O zalidnění kolonie šumavské oblasti na česko-rakouském pomezí. Vytvářela se jednotlivá ohniska střetů krále s tehdy nejmocnějším šlechtickým rodem v zemi. To vedlo k zakládání opěrných bodů ? hradů, klášterů (Vyšší Brod, Zlatá Koruna) a měst, a to oběma stranami. Nejstarší města se zformovala z původních osad a sídlišť ve 13. století: Písek, Jindřichův Hradec, Netolice, České Budějovice, Nové Hrady, Třeboň a Volyně, jejichž zachovalá jádra jsou dnes ve většině případů památkově chráněná.


Patnácté století je spojeno především s husitskou revolucí. Ta s sebou přinesla mnoho ztrát, a to jak lidských, tak materiálních. Přesto, vzhledem k událostem a osobám s tímto děním spojených, je možné toto období označit za jedno z nejvýznamnějších období historie dnešního Jihočeského kraje.


Výrazného významu dosáhla oblast moderního Jihočeského kraje v 16. století, především díky mocným rodům Rožmberků, pánů z Hradce a pánů z Landštejna. S rozvíjejícím se obchodem souvisí výrazný rozvoj mnoha měst (např. Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Třeboň). Velmi významným faktorem těchto změn byla existence Zlaté stezky, což velmi napomohlo rozvoji měst Prachatice a Vimperk; z dopravní polohy a obchodu těžily také Slavonice.
Osmnácté a devatenácté století je spojeno s dalším hospodářským rozvojem. V roce 1832 byl zahájen provoz koněspřežné železnice s veřejným provozem jako první na evropském kontinentě. První elektrifikovaná trať v českých zemích (z Tábora do Bechyně) zahájila provoz v roce 1903.

Poloha a vodstvo

Jihočeská krajina je známa řadou rybníků a malebných vesnic ve dvou pánvích uspotřed kraje, Českobudějovické a Třeboňské. Okolo se vypínají kopce: Středočeská pahorkatina, Českomoravská vrchovina, na hranicích s Rakouskem Novohradské hory a na jihozápadní hranici druhé nejvyšší pohoří v Čechách, Šumava. Nejvyšším bodem kraje je vrchol Plechý s nadmořskou výškou 1378 m, nejnižší hladina Orlické přehrady je 350m.

V Jihočeském kraji pramení řeka Vltava. Mezi další řeky kraje jsou Lužnice (pramení v Novohradských horách a ústí v Orlické přehradě), Otava (ústí do Vltavy pod hradem Zvíkov), Blanice, Malše (ústí do Vltavy v Českých Beudějovicích), Nežárka, Lomnice, Stropnice, Skalice, a Volyňka. Na Vltavě byla postavena řada přehradních nádrží. Jsou to Lipno a Orlík. Mezi další nádrže v kraji jsou Hněvkovice, Ŕímov, Husines, Landštejn, Lipno II, Jordán, Soběnov, Humenice, a Kořensko.

Jihočeský kraj je krajem rybníků. Mezi neznámější patří rybník Rožmberk. Další jsou Hurisický rybník, Bezdrev, Dvořiště, Velký Tisý, Záblatský rybník, Dehtář, Staňkovský rybník, Velká Holná a Svět.

Vodní nádrž Lipno
Lipno je umělé vodní dílo vybudované na řece Vltavě v letech 1952?1959. Jde o rozlohou největší přehradu a o největší vodní plochu na území České republiky. Hráz přehrady se nachází v obci Lipno nad Vltavou. Lipno je významnou lokalitou pro rekreační pobyt u vody a vodní sporty a sportovní rybolov. Jde o zásobárnu vody a zdroj elektrické energie, neboť součástí nádrž je i vodní elektrárna. Lipno je jedinou českou nádrží, kterou je možno použít k boji proti skutečně velkým povodním. Stále udržovaný prostor vodní nádrže Lipno má objem asi 12 miliónů metrů krychlových vody.

Vodní nádrž Orlík
Orlík je součástí Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Byla vybudována v letech 1954?1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík. Má 450m dlouhou betonovou hráz s výškou 91 m a plochu 2 732ha. Největší hloubka je 74m. Má největší objem vody, který může dosáhnout až 716 miliónů metrů krychlových. Tím je objemově větší než Lipno.

Rybník Rožmberk
Rožmberk je největší nádrž nejen v Jihočeském kraji a v České republice, ale v celé střední Evropě. Nachází se v okrese Jindřichův Hradec asi 6km severně od Třeboně. Délka hráze je 2430m. Rozloha vodní plochy je 489 ha. Maximální hloubka je 6,2m. Nutnost stavby tohoto díla podpořila velká povodeň z roku 1544.

Podnebí

Vzhledem k vyšší nadmořské výšce má kraj více srážek a chladnější podnebí.

Hospodářství

Kraj není příliš bohatý na nerostné suroviny. Převažuje těžba štěrkopísků, stavebního kamene, cihlářských hlín a v omezené míře keramických jílů, vápence a grafitu. Významným přírodním bohatstvím jsou lesy, které zaujímají více než třetinu plochy kraje. Mezi dřevozpracující závody patří např. Koh-i-noor (výroba školních a kancelářských potřeb), Jihočeské tiskárny (výroba etiket a papírových obalů), Duropack Obaly (výroba lepenky), a nábytkářské firmy.

V kraji převažuje zpracovatelský průmysl ? výroba potravin, nápojů, dopravních prostředků, strojů a zařízení, textil a oděvy. Největší a nejvíce diskutovanou stavbou je jaderná elektrárna Temelín. Kraj patří k nejméně průmyslovým oblastem v České republice.

Zemědělství se orientuje na rostlinnou výrobu, kde převažuje pěstování obilovin, olejnin a brambor. Tradici má tato oblast v chovu ryb, který představuje polovinu produkce v rámci celé ČR.

Turismus

Životní prostředí je zde zachovalé, málo rozvinutý průmysl a málo civilizovaná oblast má vliv na kvalitní ovzduší a životní prostředí. Novohradské hory a Šumava patří k tzv. Zelené střeše Evropy, je to území s mimořádně uchovanými přírodními a krajinými hodnotami. Jihočeský kraj je rájem pro turisty, cykloturisty a vodáky. Turisté využívají stezky na Šumavě, Novohradských horách, Třeboňsku, Blansku. Jinak jsou navštěvována historická městská centra, a to: České Budějovice, Český Krumlov, Tábor, Třeboň a Písek. K letní rekreaci je využíváno Lipno, Chlum u Třeboně a Nová Bystřice. Cykloturismus je rozvinut hlavně v Třeboňské a Českobudějovické pánvi. K dispozici je cykloturistické značení. K vodáctví jsou využívány řeky Vltava, Lužnice, Nežárka a Otava. V zimě jsou pro turisty připraveny běžecké stezky. Služby pro turisty jsou v celém kraji více než dostatečné.

Doprava

Problémem zůstává napojení kraje na evropskou síť. Krajem prochází důležité mezinárodní silnice a severojižní železniční koridor z Prahy do Rakouska; důležitá železnice vede také z Českých Budějovic do Plzně. V poslední době se pomalu začala nahrazovat přetížená silnice z Prahy do Českých Budějovic a dále do rakouského Lince dálnicí D3.

Členění okresů

Jihočeský kraj se skládá z 7 okresů. Jsou to Jindřichův Hradec, České Budějovice, Český Krumlov, Prachatice, Strakonice, Písek, Tábor, přičemž Jindřichův Hradec je okres s největší rozlohou v ČR (1944 km), a Český Krumlov je nejmenší okres hustotou obyvatel v ČR (37 km). Dalšími významnými městy pak jsou Prachatice, Strakonice, Písek, Tábor, Jindřichův Hradec a Český Krumlov.

Historické památky a turistická místa

Na území Jihočeského kraje se nachází mnoho historicky cenných památek a městských památkových rezervací. Centrum Českého Krumlova bylo zapsáno na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Je zde mnoho hradů a zámků. Turisty přitahuje klášter ve Vyšším Brodě a další památky. Na venkově lze nalézt řadu malebných vesnic s typickými zděnými staveními jihočeské lidové architektury ? tzv. Selské baroko. V Jihočeském kraji je 16 vesnických památkových rezervací. Jedna z nich, Holašovice, byla také zapsána na seznam UNESCO. Mezi městské památkové rezervace patří České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Prachatice, Slavonice, Tábor a Třeboň.

České Budějovice

České Budějovice leží v Jižních Čechách na soutoku řeky Vltavy a Malše. Povrch území je pahorkatina, tvoří ji hlavně Českobudějovická pánev. Z klimatického hlediska převládá chladnější podnebí s průměrnou teplotou 7?8°C. Teploty se pohybují od ?15°C do +34°C.

Českobudějovicko není územím bohatým na suroviny. Z nerostů se tu těží pouze cihlářské hlíny a sklářské písky. Jižně od Českých Budějovic se těží keramická surovina ? tzv. křemelina. Z průmyslu je zde zastoupen strojírenský, potravinářský, hutnický a energetický průmysl. V blízkosti Českých Budějovic se také nachází jaderná elektrárna Temelín. V zemědělství převažuje rostlinná výroba, hlavně pěstování obilnin, pícnin, olejnin a brambor. Z potravinářského průmyslu je zde nejznámější výroba sladu a piva.

Nejstarší osídlení Českobudějovicka je doloženo již z doby bronzové, první slovanští obyvatelé sídlili především v oblasti okolo řeky Malše. Hlavní vlna osídlení pak proběhla ve 13. a 14. století. Významné postavení mělo královské město České Budějovice, které založil v roce 1265 český král Přemysl Otakar II. Také v období Rakouska ? Uherska vedly regionem důležité dopravní tepny, včetně první koněspřežné železnice, spojující rakouský Linec s Českými Budějovicemi.

Mezi nejznámější zámky patří určitě Hluboká nad Vltavou. Kousek opodál najdeme Lovecký zámek Ohrada, který se nachází na hrázi Munického rybníka. Byl vystavěn počátkem 18. století pro reprezentativní účely. Dnes jsou zde vystaveny četné exponáty z oblasti lesnictví, rybníkářství a lovu, jedinečný nábytek z paroží, liščí koberce a kolekce loveckých zbraních. K zámku přiléhá malá zoologická zahrada.

Město České Budějovice proslulo svým největším pravidelným čtvercovým náměstím, kterému dominuje bývalý dominikánský klášter s trojlodním kostelem, založen současně s městem roku 1265. Také se zde nachází katedrála svatého Mikuláše. Na kraji města nalezneme areál výstaviště, ve kterém se koná každoročně známá výstava Země živitelka.

Holašovice jsou částí obce Jankov v jižních Čechách v okrese České Budějovice. Zdejší unikátní soubor budov ve stylu tzv. selského baroka ze 70. let 19. století tvoří jedinečný celek, který je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a roku 1998 byl zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Vesnici tvoří 23 památkově chráněných výstavných usedlostí s celkovým součtem 120 budov, které utvářejí ucelený památkový soubor, včetně chlévů, stodol, maštalí, výměnků, sýpek, bran a různých ohrazení. Usedlosti jsou rozloženy po obvodu rozlehlé obdélníkové návsi o rozměrech zhruba 210×70 metrů.

Zámek Hluboká leží na návrší nad Vltavou ve městě Hluboká nad Vltavou asi 15 km severně od Českých Budějovic. Je veřejnosti přístupný a patří k turisticky nejatraktivnějším památkám v Česku. V bývalé zámecké jízdárně sídlí Alšova jihočeská galerie která spravuje sbírku soch a obrazů holandských a flámských malířů 17. a 18. století.

Na místě raně gotické tvrze z druhé poloviny 13. století dnes stojí gotický hrad jejž vybudoval koncem 15. století Vilém z Pernštejna. Majitelem hradu se později stal král Ferdinand I. Habsburský který jej prodal roku 1562. Tak přešla Hluboká do majetku pánů z Jindřichova Hradce, kteří jej přestavili na renesanční zámek. O století později zakoupil panství Hluboké Jan Adolf I. z rodu Schwarzenberků, zakladatel jihočeské větve rodu která zde sídlila po téměř tři století. Z iniciativy knížete Adama Františka byl zámek počátkem 18. století přestavěn v barokním slohu podle plánů stavitele P. I. Bayera a jeho následovníka A. E. Martinelliho.

Ve třicátých letech 19. století se rozhodl kníže Jan Adolf II. Hlubokou od základu strhnout a vybudovat nový zámek v romantickém stylu. Projekt vypracoval architekt Franz Beer, jenž také od roku 1840 po dvacet let sám vedl stavební práce. Nové budovy, které stojí dodnes, byly postaveny ve stylu tudorovské gotiky podle vzoru anglického královského zámku Windsor. Náročné exteriéry a interiéry byly dokončeny až v roce 1871 pod vedením D. Deworetzkého. Zámek je obklopen anglickým parkem se sochařskou výzdobou.

Stěny a stropy interiérů jsou bohatě zdobeny dřevořezbami a obloženy ušlechtilým dřevem. Nejcennější nábytek se nachází v Ranním salónu. Některé místnosti jsou zdobeny obrazy evropských mistrů 16. až 18. století, lustry, vitrážemi a keramikou z Delft ? především ložnice a šatna kněžny Eleonory, tzv. Hamiltonův Kabinet a čítárna. Portréty na stěnách znázorňují nejvýznamnější členy rodu Schwarzenberků. Největší místností je sál knihovny s kazetovým stropem který sem byl přenesen ze Schwarzenbergu. Návštěvníky zaujme i zbrojnice zámku. V neogotické kapli se nachází oltář s velkou pozdně gotickou archou.

Český Krumlov
Český Krumlov je okresní město v Jihočeském kraji, 25 km jižně od Českých Budějovic. Rozkládá se pod hřebenem Blanského lesa a protéká jím řeka Vltava. První zmínka o městě pochází z roku 1253. Středověké centrum města je od roku 1963 městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2003 bylo městskou památkovou zónou vyhlášeno předměstí Plešivec. Žije zde kolem 15.000 obyvatel.
Průmysl dřevozpracující, potravinářský. Středisko cestovního ruchu. Mezi pamětihodnosti a zajímavosti města Český Krumlov patří:
Hrad Český Krumlov. V 1. pol. 13. stol. založili Vítkovci ? páni z Krumlova hrad. Když v r. 1302 vymřeli, majetek přešel do rukou jejich příbuzných, Rožmberků. Ti postupně vytvořili největší panství v Čechách; Krumlov byl jeho součástí až do r. 1602, kdy jej poslední Rožmberk prodal císaři Rudolfovi II. Od r. 1622 drželi panství Eggenberkové a od r. 1719 do r. 1947 Schwarzen­berkové.
Původní gotický hrad byl postupně přestavěn na renesanční zámek. Do konce 16. stol. získal areál prakticky dnešní rozlohu. Objekty byly soustředěny kolem dvou dolních a dvou horních nádvoří, nově upraveno bylo i předhradí, založena obora a nová zahrada. Následovaly barokní přestavby v letech 1682?87 a později i rokokové úpravy. Postavena byla zimní jízdárna, novou podobu dostal letohrádek Bellarie. Vybudováno bylo i zámecké divadlo, které se zámkem spojil zděný most Na Plášti.
Nejstarší částí je Dolní hrad neboli Hrádek s mohutnou válcovou věží z 2. pol. 13. stol., v 1. pol. 14. stol. byl vystavěn Horní hrad, rozšířený kolem r. 1440. Mezi Hrádkem a Horním hradem na dolním zámeckém nádvoří je staré rožmberské purkrabství, renesanční konírny, barokní mincovna z 18. stol. a tzv. Máselnice, původně gotická schodišťová věž, v dnešní podobě renesanční.
Z dolního nádvoří vede zděný most z let 1574?75 přes příkop do Horního hradu. Fasády budov Horního hradu zdobí v obou nádvořích nástěnné malby z let 1587?88. Ze zadního nádvoří se dostaneme k mostu Na Plášti, zámeckému divadlu a parku. V zámeckém komplexu je zhruba 300 pokojů a sálů.
Mezi nejkrásnější patří kaple sv. Jiří, Rožmberské pokoje, Eggenberský sál, Runkův salón, Schwarzenberský sál, zámecká obrazárna a maškarní sál. Barokní zámecké divadlo z let 1765?66 patří mezi nejstarší v původním stavu zachované v Evropě. V terasovitém parku je kaskádová fontána s plastikami a letohrádek Bellarie.

Dominantou města Český Krumlov je mohutný kostel sv. Víta, původně raně gotický, zcela přestavěný po r. 1402, a upravovaný v pozdní gotice, se síťovou klenbou, jednou z nejstarších v Evropě. Síňové trojlodí od mistra Jana a stavitele Linharta z Aldenberka. Z původní stavby z r. 1309 zůstala zachována spodní část věže, kotel byl rozšiřován v 17. a 18. století a upravován ve století 19. Úpravy interiérů jsou z r. 1936. V kostele jsou hodnotné gotické nástěnné malby a barokní kaple z r. 1725 od A.E. Martinelliho.
Poutní kostel Panny Marie Bolestné, Křížová hora Český Krumlov. Poutní kostel Panny Marie Bolestné na Kalvárii pochází z let 1710?26, důkladně zrekonstruovaný v letech 1991?92. Jedná se osmibokou kapli Panny Marie Bolestné a sv. Kříže postavená roku 1710 je zaklenutá osmidílnou klenbou.
Chráněná krajinná oblast Blanský les byla vyhlášena v roce 1990 a zaujímá plochu 212,35 km2. Většina území spadá do severní části okresu Český Krumlov, menší část na severu a západě do okresů České Budějovice a Prachatice. Jedná se o pozoruhodně zachovalý krajinný celek v širším předhůří Šumavy s četnými cennými lokalitami. Nejvyšší vrchol: Kleť 1083 m n.m., lanová dráha, rozhledna (výhled do českobudějovické pánve i směrem na Český Krumlov, Šumavu, řeku Vltavu, někdy i Alpy)
Hrad Velešín. Velešín je zřícenina hradu v okrese Český Krumlov. Nachází se na ostrohu nad hladinou nádrže Římov na Malši, 1 km východně od města Velešín. Hrad byl založen jako královský patrně za vlády Václava I. Později hrad získal Čéč z Budivojovic, připomínaný v roce 1266, od něhož přešel do rukou Beneše Pyšného, předka pánů z Velešína a Michalovic. Za Přemysla Otakara II. přešel zpět do královských rukou. Za krále Václava II. ho získali zpět Michalovicové, kteří ho drželi až do roku 1387, kdy ho odkoupil Oldřich II. z Rožmberka. Po roce 1487 byl pro náročnost údržby a statické poruchy opuštěn a jako pustý se připomíná roku 1541. Hrad byl tedy obýván přibližně 250 let. V současnosti jsou patrné zbytky zdí, opevnění, bašty a oválné věže. Roku 1974 byly odkryty zbytky pozdně románské kaple. Hrad leží v ochranném vodárenském pásmu. V okolí hradu Velešín je vodní nádrž Římov.

Jindřichův Hradec
Jindřichův Hradec je město ležící ve východní části Jihočeského kraje, na březích řeky Nežárky v okrese Jindřichův Hradec. Jeho historické jádro je městskou památkovou rezervací.
První písemná zmínka o městě je z roku 1220. Ještě předtím bylo na tomto místě nejspíš slovanské hradiště a rozlehlé neobydlené hvozdy. Teprve s příchodem Vítkovců na konci 12. století přichází do těhto končin více lidí. Stejně jako ostatní Vítkovci i páni z Hradce používali ve svém erbu pětilistou růži (dodnes je pětilistá zlatá růže nesená dvěma lvy znakem města). Na začátku 13. století byl na základech starého slovanského hradiště vystavěn gotický hrad. Vrcholu rozvoje dosáhlo město v 16. století. Ke gotickým stavbám se přidávaly stavby renesanční a při sčítaní lidu po třicetileté válce byl Jindřichův Hradec dokonce druhým největším městem celého Království Českého. Gotický hrad byl s postupem času přestavěn na renesanční zámek (došlo k tomu v průběhu 16.století).
Jindřichův Hradec je také pravděpodobným rodištěm Adama Michny z Otradovic (1600). V letech 1831 ? 1835 pobýval v místním pivovaru Bedřich Smetana. Jindřichův Hradec byl také prvním městem, kde bylo osvětlení zajištěno elektřinou. Roku 1888 došlo na přestavbu bývalého vodního mlýna na Křižíkovu elektrárnu .
Mezi pamětihodnosti města Jindřichův Hradec patří např.: Sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí Míru, Zámek Jindřichův Hradec, Zámecký vodní mlýn U čtrnácti, v roce 1888 přestaven Křižíkem na první elektrárnu v Předlitavsku, Zámecký pivovar, Krýzovy jesličky ? největší mechanický lidový betlém na světě, Kostel Svaté Máří Magdaleny, Nežárecká brána, Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kostelní náměstí, Kostel Nejsvětější Trojice, Kostel svatého Jakuba, Židovský hřbitov, Sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí Míru, Kamenný Vajgarský most, Vajgarský jez, Proboštství, Radnice na náměstí Míru, Synagoga, Jezuitský seminář u kostela Panny Marie, Františkánský klášter, kpt. Jaroše 98, Evangelická modlitebna, Zájezdní hostinec U koníčka, Kostel svatého Václava, Koželužna, Muzeum Jindřichohradecka, Kostel svatého Jana Křtitele s klášterem minoritů, Městská vyhlídková věž,Národní muzeum fotografie.
Zámek Červená Lhota. Červená Lhota je známý renesanční vodní zámek ve východní části jižních Čech na severu Jindřichohradecka. Zámek je umístěn na skále, která se přehrazením údolí a zvednutím hladiny vody stala ostrůvkem na zámeckém rybníku. Zámek tvoří uzavřená čtyřkřídlá dispozice kolem čtvercového nádvoří. Nad vjezdem je umístěna věž. K zámku vede přístupová cesta přes kamenný most.

První písemná zmínka je z roku 1465. Tvrz však v údolí Deštenského potoka na žulovém skalním útesu gotická vznikla už ve 14. století. Přehrazením potoka hrází se skála změnila v ostrov. V roce 1530 se majiteli tvrze stali rytíři Kábové z Rybňan. Jan Kába z Rybňan nechal starou gotickou tvrz přestavět na pohodlnější renesanční zámeček, zvaný od té doby Nová Lhota. Pojmenování Červená Lhota se objevuje až od počátku 17. století, snad podle barvy cihel nebo střešní krytiny.

Písek

Písek je jihočeské historické město na řece Otavě. Má necelých 30 000 obyvatel. V Písku se nachází nejstarší český most, který byl vystavěn ve 13. století, hrad, kostel, který je dominantou města a je na něm umístěna hodinová věž, a zbytky hradeb zbořených během průmyslové revoluce. Historicky cenná je také Putimská brána. O Písku se někdy říká, že má univerzitní charakter, protože je v něm více středních škol, než je pro města takové velikosti obvyklé. Písek má 2 divadla, kulturní dům, nemocnici, fotbalové hřiště a hřebčinec. Centrum města spolu s širším okolím je kompletně rekonstruované. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Průmysl strojírenský, elektrotechnický, textilní, oděvní, potravinářský, dřevozpracující, výroba hudebních nástrojů. Dopravní křižovatka. Místo osídleno již v pravěku. Začátkem 13. stol. vznikla na levém břehu Otavy osada (středisko rýžování zlata), před rokem 1254 založen hrad a královské město. Za husitských válek opora Tábora, po třicetileté válce úpadek.
Kamenný most. Nejstarší dochovaný most v Čechách. Vystavěný ještě před koncem 13. století. Dlouhý 111 metrů a na obou březích byl zakončen obrannými věžemi, které se nedochovaly. Most je vyzdoben barokními plastikami sv. Jana Nepomuckého, Kalvárie, sv. Anny a sv. Antonína Paduánského. Most je národní kulturní památkou. Raně gotický kostel Kostel Nejsvětější Trojice (1260, upraven 1555 a 1886), a Prácheňské Muzeum.

Prachatice
Prachatice jsou okresní město v jižních Čechách, mají 11 789 obyvatel a leží asi 40 km západně od Českých Budějovic. Prachatice se nacházejí v údolí Živného potoka, na úpatí hory Libín v nadmořské výšce 561m. Prachatice vznikly jako trhová osada v 11. století. O několik století později již to bylo vzkvétající a obchodující středověké město, žili zde převážně Němci. Největší rozmach nastal v 16. století, vznikla stará radnice, dokončilo se opevnění, přestavěn byl i původní gotický kostel ze 14. století. Třicetiletá válka a ztráta privilegií přinesly úpadek a donutily obyvatelstvo města přeorientovat se na zpracovávání dřeva. V roce 1938 se staly pohraničním sudetským městem, které připadlo Německu. Od roku 1981 je v centru zřízena Městská památková rezervace.

Průmysl strojírenský, dřevozpracující, textilní, potravinářský, stavebních hmot. Rekreační středisko, turistické východiště na Šumavu. Mezi turistické zajímavosti Prachatic patří Kostel sv. Jakuba, Městské hradby a brána, Stará a Nová radnice, Husův dům, Knížecí dům atd.


Stará radnice. Renesanční radnice byla vystavěna v letech 1570?1571 na místě předpokládaného rožmberského zámečku. Na stavbě se podíleli vlašští stavebníci, výzdobu prováděl malíř Jan Březnický. Již v době svého vzniku byla stavba zcela vyjimečnou. Významná je zejména námětová výzdoba vztahující se k soudnictví. Malba byla provedena metodou chiaroscura a je jedinou tohoto druhu ve městě.


Od roku 1850 sídlil v budově Okresní soud, od roku 1974 Okresní národní výbor. V roce 1992 se radnice dostala zpět do majetku města. Během stavebních úprav mezi léty 1994?1997 byla provedena rekonstrukce renesančních arkád a podzemních prostor. Při restaurátorském průzkumu byla objevena v interiérech řada maleb a nápisů. Dnes v budově sídlí Městský úřad Prachatice.


Nová radnice. Novorenesanční stavba z roku 1903 stojí na místě původních dvou městských domů. Stavitelem radnice byl Rudolf Zobel z Prachatic, sgrafitovou výzdobu provedl akademický malíř Jan Viertelberger, sochy pocházejí z dílny vídeňského mistra Jiřího Leiska.
Z výjevů si zaslouží pozornost velký podélný obraz znázorňující dopravu soli soumary po Zlaté stezce, na věži pod hodinami je zobrazeno předávání městských privilegií Prachaticím posly krále Václava IV. v roce 1382. Dnes v budově sídlí Okresní úřad Prachatice.


Kostel sv. Jakuba. Jeden z nejvýznamnějších pozdněgotických kostelů v jižních Čechách byl založen již ve 14. století a zasvěcen sv. Jakubu ? patronu poutníků a kupců. Gotická dostavba trojlodního chrámu skončila v roce 1513. Svou nynější podobu získala tato dominanta města v 19. století, kdy požárem zničená věž byla přestavěna do podoby minaretu.
Klenba kostela je síťová, na vítězném oblouku je vymalován znak města společně s erbem rožmberským, bádenským a brunšvickým (znaky první a třetí manželky Viléma z Rožmberka). Datace značí prováděné rekonstrukce kostela. Hlavní oltář je barokní, v roce 1653 byl zhotoven kašperskohorským řezbářem Janem Webrem. Umělecky cenný je kamenný sanktuář z roku 1508, umístěný na levé straně při zdi. Z pravé lodi vejdeme do kaple sv. Jana Nepomuka Neumanna, prachatického rodáka. Z původní kaple sv. Barbory byla zřízena v roce 1992, vysvěcena pak v roce 1993.


Husův dům. Tzv. Husův dům č. 71 ? nachází se po levé straně Husovy ulice. Podle vyprávění zde bydlel Mistr Jan Hus za svých studií. Původně gotický dům byl v 16. století přestavěn do renesanční podoby s krásnými štíty. Od roku 1966 je zde umístěna okresní knihovna.
Knížecí dům. Dvoupatrový renesanční dům, vystavěný v roce 1572, byl majetkem prachatického rodáka, právníka a spisovatele Jakuba Menšíka z Menštejna, královského prokurátora (1601?1603) a purkrabího Pražského hradu (1603?1614). V roce 1580 se dům stává majetkem města.


Rozsáhlé přestavby probíhaly v letech 1625?1627, kdy do prachatického knížecího domu investuje Jan Oldřich z Eggenberka bezmála 2.200 kop grošů míšeňských. Západní strana domu je zdobena sgrafity z roku 1573, které znázorňují biblické, bitevní, lovecké a alegorické scény. Malby byly objeveny až v roce 1889 a jsou pozoruhodné tím, že jako jediné ve městě jsou opatřeny německými nápisy. Kamenný portál je zdoben schwarzenberským znakem. Dnes je dům spojen s vedlejším Národním domem v jednu budovu.

Strakonice


Strakonice jsou české okresní město ležící v severozápadní části Jihočeského kraje, okrese Strakonice, na soutoku řek Otavy a Volyňky v nadmořské výšce mezi 390 až 430 m nad mořem. Jejich rozloha je 3 468 ha a žije zde 23 923 obyvatel (k 31. 12. 2006). Jsou vzdáleny 59 km od Českých Budějovic, 85 km od Plzně a 115 km od Prahy.


Původně zde stály čtyři malé vesničky (Strakonice, Bezděkov, Žabokrty a Lom), které se spojily v poddanské město Strakonice. Vývoj města začíná v druhé polovině 12. století, kdy rod Bavorů začíná budovat místní hrad. Roku 1243 daroval Bavor I. se svou manželkou Bolemilou část strakonického hradu řádu maltézských rytířů. Ještě ve 13. století byla původní hranolová věž vyměněna za nynější gotickou s břitem zvanou Rumpál. Město se dožilo největšího rozkvětu za vlády Bavora II., který se těšil velké přízni krále Přemysla Otakara II. V roce 1367 byla Strakonicím potvrzena Bavorem IV. městská privilegia a od roku 1421 se hrad stal sídlem velkopřevorů řádu, kteří vybudovali renesanční věž Jelenku.


Ve městě se nacházejí tyto památky: Strakonický hrad ? založen ve 13. století na soutoku Otavy a Volyňky. V roce 1243 byla darována část hradu Bavorem I. a jeho manželkou Bolemilou řádu maltézských rytířů. Od roku 1421 je hrad sídlem velkopřevorů. Stavební úpravy byly ukončeny 1714?1721 barokní zámeckou přístavbou, čímž současná podoba hradu kombinuje prvky několika architektonických slohů. Hrad byl dvakrát dobyt a zpustošen. Dnes v jeho areálu sídlí především Muzeum středního Pootaví a od roku 1995 je celý areál prohlášen za národní kulturní památkou.


Barokní mariánský sloup uprostřed Palackého náměstí z let 1730 až 1740, zvaný též morový, dříve stál na Velkém náměstí, měl chránit město před morem. Renesanční kostel sv. Markéty z roku 1583. Původně gotický hřbitovní kostel sv. Václava ze 13. století s barokními úpravami. Poutní místo ? kostel Panny Marie v městské části Podsrp z 18. století . Bývalá radnice na Velkém náměstí ? zdobená sgrafity akademického malíře Josefa Bosáčka podle návrhu Mikoláše Alše. Židovský hřbitov Strakonice asi 2 km od Strakonic ve směru na Pracejovice.


Ve Strakonicích má tradici především průmysl textilní, strojírenský a pivovarnictví. Textilní průmysl zde zastupuje Fezko, a. s., které začalo roku 1812 vyrábět slavné Fezy. Česká zbrojovka byla založena roku 1919. Ze začátku vyráběla jen pistole, vzduchovky a pak i automatické zbraně. Od roku 1929 dělá firma jízdní kola a od roku 1932 i motocykly, které největší slávy dosáhly v 50. a 60. letech. Strakonice získaly právo vařit pivo v roce 1367, i když pivo se zde vařilo už před rokem 1308. Místní měšťanský pivovar byl založen roku 1649. Dnes vaří piva značky Nektar a Dudák.


Tábor
Tábor je město na jihu Čech na řece Lužnici. Se svými 37 000 obyvateli je po Českých Budějovicích druhým největším městem v Jihočeském kraji. Město, jehož centrum je památkovou rezervací, je významným centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí. Leží na řece Lužnici ve výšce 437 m n. m., zhruba 80 km jižně od Prahy a 60 km severně od Českých Budějovic. Z geologického hlediska leží Tábor v Táborské pahorkatině, která se nachází na rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny.


Nejvýše položená místa v Táboře jsou: Rozhledna Hýlačka v obci Větrovy (522 m n. m.), kaplička na Svaté Anně (476 m n. m.), Žižkovo náměstí, přímo v historickém centru Tábora (450 m n. m.). Nejníže leží: Řeka Lužnice (384 m n. m.)
Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli.


Mezi památky a zajímavosti města Tábora patří:


Stará radnice. Táborská radnice patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Radnice má čtyři křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál s dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Ve druhé polovině 17. byla budova radnice přestavena do barokního stylu, ale v roce 1878 byl radnici vrácen její gotický ráz. V současné době slouží radnice jako vstup do podzemních chodeb, k expozicím Husitského muzea i k pořádání kulturních akcí.
Hrad. Hrad měl pravděpodobně dvě věže s kruhovým půdorysem a dvě s čtvercovým. Jedna z nich, jihovýchodní, byla možná pouhou baštou U Zvoncóv. V místech dnešního pivovaru byla hradní kuchyně. V patnáctém století byl k hradu přistavěn parkán, na jehož jihovýchodním konci stála věž. Parkán existuje dodnes, v Táboře se říká ?Na Parkánech?. Požárem roku 1532 byl hrad velmi poškozen. Archeologové nalezli 20 cm vrstvu popela. Hrad už ke své bývalé slávě nepovstal. Byl naopak využíván pro hospodářské účely. Vybudován byl pivovar. Ten už v současné době nefunguje, ale v těchto funguje nyní hotel.


Jordán. Jordán je nejstarší vodní nádrž ve Střední Evropě a byl založen roku 1492 a vznikl přehrazením Košínského potoka. Z Jordána pokračuje tok jako Tismenický potok. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Původně měl sloužit jako chovný rybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velký. Dnes slouží jako zásobárna vody a je vítaným místem k odpočinku obyvatel i turistů. Od roku 1830 nebyl čištěn.


Husův park. Táborské Husovo náměstí , kterému se obecně říká Husovy sady nebo park u nádraží začalo vznikat po roce 1871 po vybudování železnice a otevření nádraží v Táboře. Tehdy z nádraží k většině obytných domů a k městské bráně ještě byla vzdálenost 2 km.
Botanická zahrada. Zahrada byla založena roku 1866 a je druhou nejstarší botanickou zahradou v České republice. Patří k Střední zemědělské škole, která měla mezi léty 1900 až 1918 status vysoké školy. Tou dobou také zaznamenala botanická zahrada největší rozkvět. Zahrada zásobuje svými semeny své okolí od roku 1906. Nyní zasílá semena do více než 400 míst po celém světě a na přibližně 100 míst po celé České republice.
Granátová skála. V Táboře u Lužnice se nachází zajímavý geologický útvar ? Granátová skála.


Poutní kostel v Klokotech. Naproti Kotnovu, přes údolí Tismenického potoka, se rozprostírá poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech. Jeho stavba započala v roce 1700 a trvala 30 let. Kostel se řadí mezi nejvýznamnější památky v okolí a může se srovnávat s nejvýznamnějšími díly evropského baroka.
Barokní zámek Měšice. Původně renezanční tvrz byla v roce 1699 přestavěna Janem Josefem Carettem hrabětem z Millesima na barokní zámek. Dnešní majitel zámku Jan Berwid-Buquoy zpřístupnil objekt veřejnosti.

Chráněné krajinné oblasti a národní parky Jihočeského kraje:

CHKO Třeboňsko
Chráněná krajinná oblast Třeboňsko byla založena v roce 1979. Má rozlohu 700 km2 a rozkládá se v jižních Čechách, především v okrese Jindřichův Hradec. Jedná se o příklad ochrany kulturní krajiny výrazně pozměněné člověkem, která má přesto významnou ochranářskou hodnotu. To dokazuje i fakt, že již v roce 1978 bylo celé území vyhlášeno biosférickou rezervací. Třeboňsko je také ptačí oblastí a významným ptačím územím.


Hlavní účely ochrany: Rybníky ? umělé mokřady vytvořené především v 15. století, spolu s důsledným systémem stok (nejvýznamnější je 47 km dlouhá Zlatá stoka). Rybníků je v CHKO celkem 450, největší je Rožmberk, který je zároveň největším rybníkem v České republice. Rašeliniště ? přirozené, těžbou do různé míry narušené mokřady převážně kyselého vrchovištního charakteru. Pískovny ? hlubší nádrže vzniklé po těžbě štěrkopísků v lokalitách Veselí nad Lužnicí, Suchdol nad Lužnicí, Halámky, příbuznými ekosystémy jsou přirozené písečné přesypy.


CHKO Šumava
Chráněná krajinná oblast Šumava byla vyhlášena Ministerstvem školství a kultury 27. prosince 1963 na rozloze 168 654 ha. V roce 1975 Ministerstvo kultury ČSR upravilo podmínky ochrany přírody v tomto území. V březnu roku 1991 vyhlásila vláda ČR Národní park Šumava uvnitř dosavadní CHKO. Tím se vlastně CHKO stala ochrannou zónou Národního parku a zároveň spravuje i další nejcennější partie Šumavy ? jako je Královský hvozd s Černým a Čertovým jezerem a Boubín, které se rozhodnutím politiků do národního parku Šumava nedostaly. Organizačně je správa CHKO začleněna do správy Národního parku, což je pro společnou provázanost činnosti výhodné. Jednotlivá pracoviště CHKO jsou v Nýrsku, Kašperských Horách, Vimperku a Horní Plané, hlavním sídlem správy CHKO je Sušice. CHKO Šumava podobně jako Přírodní park Bavorský les chrání kulturně vysoce hodnotnou krajinu, kde se ochrana přírody prolíná s lidskými aktivitami. Rozdíl je v tom, že CHKO disponuje většími, v zákonech zakotvenými pravomocemi, zatímco Bavorský přírodní park pracuje více na základě dobrovolnosti a občanského uvědomění.

Rozloha CHKO Šumava nepokrytá územím národního parku je 99 624 hektarů. V této rozloze je zahrnuto 27,4 % zemědělské půdy, 57,6 % lesní půdy a 0,4 % zastavěné půdy. Pralesovité porostní zbytky zaujímají cca 0,6 % rozlohy CHKO, ostatní plochy a sukcesní stádia cca 15% plochy. Počet obyvatel je cca 21 000.

CHKO Blanský les

Chráněná krajinná oblast Blanský les byla vyhlášena v roce 1990 a zaujímá plochu 212,35 km². Většina území spadá do okresu Český Krumlov, menší část na severu a západě do okresů České Budějovice a Prachatice. Jedná se o pozoruhodně zachovalý krajinný celek v podhůří Šumavy s četnými cennými lokalitami. Na území chráněné krajinné oblasti je vyhlášeno 10 přírodních rezervací (PP), 8 přírodních památek (PP) a 1 národní přírodní rezervace (NPR).

Území chráněné krajinné oblasti zasahuje do geomorfologického celku Šumavské podhůří, podcelků Prachatická hornatina (převážná část území), Bavorovská vrchovina (malá část na severozápadě území patří k okrsku Netolická pahorkatina) a Českokrumlovská vrchovina (na jihu CHKO malý cíp okrsku Boletická vrchovina). Z podcelku Prachatická hornatina zasahují do území okrsky Blanský les (centrální nejvyšší část území), Křemžská kotlina (centrální sníženina), v jižní části Chvalšinská kotlina a na západě Lhenická brázda. Pruh na východě území tvoří Kaplická brázda (okrsky Kroclovská a Velešínská pahorkatina), která již patří k celku Novohradské podhůří.

Vlastní masiv Blanského lesa je plochá hornatina, jejíž široké hřbety podkovovitě obklopují hlubokou tektonickou kotlinu Křemžského potoka. Ostatní území má spíše charakter ploché až členité vrchoviny. Na východě je masiv Blanského lesa ostře ohraničen hluboce zaříznutým údolím Vltavy. Průměrná nadmořská výška kotlin je 550 m, hřbetů 750 m.

Významné vrcholy: Kleť (1083 m), Bulový (953 m), Buglata (832 m), Vysoká Běta (804 m)
a Kluk (741 m)

V geologickém podloží zcela převládají přeměněné horniny, zejména granulit. Významné jsou vložky hadců a krystalických vápenců, které podmiňují vznik specifických půd a jim příslušejících rostlinných společenstev.

Jihovýchodní hranici oblasti tvoří v krátkém úseku řeka Vltava, jejíž kaňon leží ve výšce asi 400 m nad mořem. Osu území tvoří Křemžský potok, protékající širokou kotlinou a vlévající se do Vltavy pod zříceninou hradu Dívčí kámen.

Území oblasti je z 55% pokryto lesními porosty. Svým složením jsou unikátním komplexem přirozených lesů. Původní rostlinný pokryv Blanského lesa tvořily až na nepatrné výjimky bučiny. V průběhu kolonizace byly částečně vytěženy a v uplynulých dvou staletích nahrazeny kulturními porosty smrku a borovice. Na značné části plochy, zejména na severních svazích, se bučiny v původní formě zachovaly dodnes a jsou zde záměrně pěstovány. Místy se v bukových porostech vyskytuje v menší míře jedle. Zoologicky a botanicky zajímavé jsou i ostrůvkovitě se vyskytující reliktní bory na hadcích a při jižním okraji oblasti čočky krystalických vápenců. Nejvýznamnější lokality těchto vzácných stanovišť jsou zvlášť chráněny.

CHKO je bohatá i na řadu druhů nižších rostlin. Jejich výskyt je všeobecně podmíněn přítomností rozsáhlých bukových lesů. V jejich bohatém podrostu nalezneme mařinku vonnou, věsenku nachovou, hluchavku žlutou, lýkovec jedovatý, vraní oko čtyřlisté a mnohé další.

Rostlinná a lesní společenstva jsou provázena přirozenou zvířenou. Mezi nejpozoruhodnější patří skupiny hmyzu a měkkýšů vázaných na vápencové a hadcové lokality. Z lovné zvěře je nejhojnější srnčí zvěř a prase divoké, postupně se sem šíří i zvěř jelení. Z ptáků je zastoupena silná populace holuba doupňáka, vyskytuje se zde jeřábek lesní, lejsek malý i černohlavý.

Přírodní park Novohradské hory

Novohradské hory se rozprostírají kolem obcí Nové Hrady, Benešova nad Černou, Dolního Dvořiště a Malont až ke státní hranici s Rakouskem, kde nesou název Freiwald a Weinsberger Wald a táhnou se až k údolí Dunaje. V Česku zaujímají rozlohu 162 km². Ze čtrnácti novohradských vrcholů přesahujících tisíc metrů nad mořem se na našem území nacházejí tři. Nejvyšším z nich je Kamenec (1072 m), následuje Myslivna (1040 m) a Vysoká (1034 m). Jedinečnost Novohradských hor spočívá především ve vzácně zachovalé přírodě ušetřené zásahů člověka díky své poloze v bývalém pohraničním pásmu. V roce 2000 zde byl vyhlášen Přírodní park Novohradské hory. V Novohradských horách pramení Lužnice, Malše, Stropnice a Pohořský potok.

Boubínský prales
Boubínský prales je národní přírodní rezervace cv. č. 24. Rok vyhlášení 1858. Lokalita: Včelná pod Boubínem, Horní Vltavice, okres Prachatice. Správa NPR CHKO Šumava. Celková plocha 666,41 ha. Důvody ochrany: chráněn od roku 1858, bukosmrkový porost s klenem.

Boubín je druhou nejstarší přírodní rezervací u nás. A zajisté vás bude zajímat, z jakých druhů dřevin se skládá. Porost tvoří zejména smrky, ale také jedle, jilm a klen.

Boubínský prales býval v minulosti silně navštěvovaným místem. Zejména jeho nejstarší část, která je umístěna u hory Boubínu a u Kaplického potoka. V době, kdy byl vyhlášena SPR Boubínský prales, tedy v v závěru padesátých let, procházelo po trase k Boubínskému jezírku a ke Králi smrků více než sto tisíc návštěvníků ročně. To se také odrazilo na okolní přírodě. Později byl Boubínský prales oplocen a uzavřen pro veřejnost.

Raritou Boubínského pralesa byl Král smrků. Dosáhl stáří440 let, výšky 57 metrů a průměru kolem 160 centimetrů. Dnes už o něm hovoříme v minulém čase. Bohužel, byl zničen při vichřici, která oblast postihla v roce 1978. Věk kolem 400 však mají také další rozložité stromy v Boubínském pralese. Padlé stromy se nechávají ležet, a kolem nich vyrůstá další nový porost.

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.