Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Vatikán a Řím


Vatikán

(Stato della Citta di Vaticano)



Městský stát Vatikán vznikl 11. února 1929 na základě tzv. Lateránských dohod, které byly uzavřeny mezi italským státem a Svatým stolcem. V čele Vatikánu stojí papež, hlava katolické církve. Vatikán se rozkládá na území Vatikánského kopce na pravém břehu řeky Tibery v místech, kde je pohřben sv. Petr, první papež katolické církve. Celková rozloha Vatikánu je 0,44 km2 a má asi 900 obyvatel. Veřejnosti jsou přístupná jen bazilika sv. Petra, Vatikánská muzea a na objednávku i Vatikánské zahrady.



Bazilika sv. Petra



Bazilika Sv. Petra je největší svatostánek na světě. Celková délka baziliky je 211,5 metru. Do podlahy střední lodi jsou zapuštěna čísla a bronzové nápisy označujících délku katolických chrámů v různých zemích. Nechybí zde ani katedrála sv. Víta s délkou 124 metru. Původně se nad hrobem sv. Petra klenula skromná kaplička. V roce 324 zde nechal římský císař Konstantin, který přešel na křesťanskou víru, postavit okázalou raně křesťanskou baziliku, která během staletí prošla mnoha požáry, pleněním, přestavbami a dostavbami. Úpadek baziliky, který začal přesídlením papežů do Avignonu (1309 - 1377) pokračoval i v 15. století. Až v roce 1451 vydal papež Mikuláš bulu, kterou zahájil éru tohoto chrámu. První projekt, jímž začala obnova baziliky vypracoval L. B. Alberti. Do roku 1452 vedl stavbu baziliky B. Rosselino. Roku 1455 umírá papež Mikuláš a práce na bazilice jsou na několik let zastaveny. Počátkem 16. století papež Julius II. znovu oživuje plány na výstavbu nového chrámu v čistě renesančním slohu a od roku 1505 začíná více než stoletá historie výstavby baziliky. Během stavby se na bazilice vystřídali nejlepší architekti a umělci několika generací. Přestavba baziliky se realizovala podle Bramatova velkolepého projektu, který chtěl vybudovat kostel ve tvaru řeckého rovnoramenného kříže s velkou střední kupolí a čtyřmi menšími postranními kupolemi. Po Bramantově smrti pokračuje ve výstavbě Raffael a po jeho předčasné smrti se díla ujímá Sangallo. V roce 1547 přebírá vedení stavby Michelangelo. Na počátku 17. století mění Maderno původní půdorys na tvar latinského kříže a dokončuje průčelí baziliky. O něco později doplnil Bernini chrámový komplex o eliptickou kolonádu ? Svatopetrské náměstí (Piazza di S. Pietro), která má 284 sloupů a 88 pilířů. Ve svatopetrské bazilice se nachází hned několik kaplí.

Kaple piety

? v této kapli se nachází freska od Michelangela, kterou vytvořil v pouhých 24 letech.

Kaple sv. Šebestiána

- Domenichinova mozaika zde zachycuje světcovo utrpení.

Kaple Řehořova

- na oltáři nás upoutá vzácná freska P. Marie ustavičné moci. Výzdobu této kaple provedl G. Della Porta.

Kaple sv. Michala

- u vchodu této kaple je náhrobek papeže Klementa XIII. Kopie mozaiky zobrazují světce od Reniho.

Kaple sloupu

- je pojmenovaná podle fresky namalované na mramorovém sloupu, zachycující setkání sv. Lva s Attilou.



-

Svatopetrská kupole

- je považována za vůbec největší stavitelské dílo, které kdy bylo realizováno. Kupole je vysoká asi 120 metrů, je nesena čtyřmi pilíři do nichž Bernini vytesal výklenky pro sochy čtyři světců: sv. Heleny, sv. Veroniky, sv. Longina a sv. Ondřeje. Překrásné fresky pocházejí od Michelangela.





Svatopetrské náměstí



Na Svatopetrském náměstí stojí majestátní obelisk, který je z roku 1586. Tento obelisk stál původně uprostřed cirku, který se na těchto místech nacházel za vlády císaře Nerona. Fontány, které jsou na náměstí umístěny pocházejí od Berniniho a Maderna.



Sixtinská kaple



Na přání papeže Sixta IV. Ji postavil v letech 1475 ? 1480 florentská architekt Giovanni de Dolci. Z hlediska historického, uměleckého i náboženského je to jedna z nejdůležitějších součástí Vatikánských paláců. Tvojí ji jediný obdélník o rozměrech 40,5 x 13,2 metru. Na freskové úpravě této kaple se podíleli světoznámí umělci jako např. Michelangelo, Pinturicchio, Signorelli, Botticelli, Ghirlandaio, Roselli a další. Názvy fresek:

Mojžíšova obřízka a Mojžíšův pobyt v Egyptě
Mojžíš odhání madiánské pastýře od studny a dává pít dcerám Jethrovým
Přechod přes Rudé moře
Mojžíš na hoře Sinaj dostává desky s Desaterem a Klanění zlatému teleti
Kristův křest
Povolání prvních apoštolů sv. Petra a sv. Ondřeje
Kázání na hoře a vyléčení malomocného

Stropní fresky na zakázku papeže Julia II. vytvořil Michelangelo. Výzdoba mu trvala čtyři roky a byla dokončena roku 1512. Na stěně za oltářem je slavný Michelangelův Poslední soud. Touto prací pověřil Michelangela papež Klement VII. Již roku 1533, ale Michelangelo dlouho váhal a začal pracovat teprve roku 1536. Práci dokončil o pět let později. Freska poslední soud má plochu 200 m2 a zobrazuje 390 postav.





Řím



Hlavní město Itálie a správní středisko Kampánie nacházející se v údolí řeky Tibery má 2,75 milionu obyvatel a rozlohu 1 507 km2. Základ města tvořily osady Latinů, Sabinů a Etrusků, které v 8. století před naším letopočtem splynuly. Původní Řím se rozkládal na pahorcích Palatin, Kapitol, Quirinál, Viminál, Esqulin, Caelius a Aventin.



Památník Viktora Emanuela 2.



Velkolepý památník z bílého vápence, kterému se také říká Vittoriano, byl vybudován podle návrhu G. Sacconiho na paměť sjednocení Itálie v roce 1871. Proto se také někdy nazývá pamětník sjednocení Itálie. Práce na památníku byly zahájeny v roce 1885, ale dokončení trvalo celých čtyřicet let. Široké schodiště vede k Oltáři vlasti s hrobem neznámého vojína, který padl v 1. světové válce. Ve výklenu je vznosná socha Říma, k níž zleva dochází Průvod na oslavu práce, zprava Průvod lásky k vlasti. Autorem sochy i sousoší je A. Zaneli. Fontána vpravo do schodiště představuje Tyrhénské moře, fontána vlevo moře Jaderské. Postranní schodiště se sbíhají u bronzové jezdecké sochy krále Viktora Emanuela 2. Autorem této dvanáctimetrové sochy je E. Chiaradia. Na rozměrném podstavci sochy jsou reliéfy od Maccagnina zobrazující přední italská města. Italské regiony jsou symbolizovány sochami nad sloupy kolonády ústící na stranách do dvou propylejí, na jejichž střechách jsou bronzová čtyřspřeží s okřídlenými sochami vítězství. V prostorách památníků sídlí ústav dějin a muzeum italského národně osvobozeneckého hnutí, knihovna a archív.



Koloseum





Koloseum je název amfiteátru císaře Flavia, v jehož blízkosti stávala obrovitá socha císaře Nerona, jíž se přezdívalo Kolos. Odtud tedy zřejmě pochází název pro Koloseum. S výstavbou Kolosea se začalo roku 72 za císaře Vespasiána. Dílo dokončil roku 80 Vespasiánův syn císař Titus, který při této příležitosti uspořádal oslavy trvající celých sto dní. Amfiteátr pojal až padesát tisíc diváků, kteří sem chodili na pověstné hry, většinou kruté, které však vyvolávaly obrovské nadšení. Prostory Kolosea se staly i svědkem utrpení prvních křesťanských mučedníků. Odhaduje se, že jen při hrách přišlo v Koloseum o život nejméně půl milionu lidí. Koloseum tvoří čtyři podlaží ? tři s arkádami ozdobenými jónskými, dórskými a korintskými polosloupy. V obloucích stály sochy císařů, bohů a hrdinů. Čtvrté nejvyšší patro s kolonádou bylo obrácené do hlediště a prosvětlené okny. Celá stavba je dlouhá 188 metrů, široká 156 metrů a vysoká 48,5 metru. Není tedy kruhového půdorysu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Do hlediště se vcházelo spodními ochozy, do vyšších pater vedla schodiště. Každý společenský stav měl přísně vyhrazené prostory. Dole sedával císař, pro obyčejný lid a ženy bylo vyhrazeno poslední patro. Z podzemních prostor vedly dvě brány. Jedné se říkalo brána života, druhou přicházeli gladiátoři a šelmy. Tudy rovněž odváděli do hromadných hrobů mrtvoly zápasníků. Na přelomu 3. a 4. století císař Honorius kruté hry zakázal a tím Koloseum ztratilo svůj význam. Postupně chátralo, až se nakonec stalo zdrojem stavebního materiálu pro nové římské paláce a kostely. Z krásných mramorových obkladů se pálilo vápno. Demolice Kolosea byla zakázána až v 18. století.



Pantheon



Pantheon tj. chrám všech bohů je jedním z nejvýznamnějších a nejzachovalejších antických chrámů na světě. Nechal jej postavit zeť císaře Augusta konzul M. Agripsa v roce 27 před naším letopočtem na počet všech bohů. Současná podoba chrámu pochází ale z let 118 ? 125, kdy značně požárem poškozený chrám nechal císař Hadrián obnovit. V roce 609 papež Bonifác IV. Zasvětil chrám křesťanskému kultu Panny a všech svatých mučedníků a jen díky tomu se Pantheon dochoval dodnes. Kruhová stavba má stejnou výšku i šířku (43,3 metru), přičemž polovina výšky připadá na kupoli. Předchrámí řeckého typu je 13 metrů dlouhé. Šestnáct žulových sloupů s korintskými hlavicemi pochází z původního templu. Monumentální chrámový prostor umocněný kazetovým stropem je členěn sedmi velkými a sedmi malými výklenky, kde stávaly sochy božstev. V Pantheonu byly ukládány ostatky význačných osobností, jako např. malíře Reffaela Sanzia, architektů B. Peruzziho a Vignoly, příslušníků královského rodu V. Emanuela II.., Umberta I. a jeho manželky Margherity.



Španělské schody



Proslulé Španělské schody prokládané terasami vyprojektoval na začátku 18. Století F. De Sanctis. Nejvyšší terasu tvoří náměstí Piazza della Trinita dei Monti s nejmenším římským obeliskem, který původně stál v antických Salustiových zahradách. V květnu se na těchto schodech koná slavná výstava azalek.



Fontána di Trevi



Fontána di Trevi byla postavena ke konci 17. století. Fontánu vyprojektovat architekt N. Salvi z vůle papeže Klementa XII. Nechal se přitom inspirovat římskými vítěznými oblouky. Na mušli pod středním obloukem je socha boha moří Oceána taženého dvěma tritóny. Nádrž fontány má symbolizovat moře a praví se, že kdo do ní vhodí minci, určitě se do Říma vrátí.



Fórum romanum



Fórum romanum, středisko náboženského a občanského života starého Říma, bylo tvořeno bazilikami, chrámy, památníky a obchody, jejichž krásu i vznešenost dodnes dokládají i pouhé ruiny, jež tu zbyly. Původně byl tento údol bažinatý a nezdravý, ale pro svou příznivou polohu mezi Kapitolem, Palatinem a Eskvilinem byl velmi příhodným a přirozeným místem, kde odcházelo k naturální směně mezi zemědělskými kmeny, jež sídlily na okolních pahorcích. Po dlouholetém úsilí se Římanům podařilo neúrodné prostranství postupně zužitkovat. První velké meliorační dílo nechal provést etruský král Tarquinius Priscus, když dal vybudovat slavnou velkou stoku, jež odtud odvádí podzemní vody dodnes. Prostranství se pozvolna naplnilo obchody, bazilikami, správními budovami a chrámy, až se z něho stalo skutečné srdce města. Právě zde se odehrávala veškerá shromáždění lidu i zasedání senátu, zde se konaly soudy a náboženské obřady, tady byli voleni nejvyšší představitelé Říma. Ohromnému politickému a hospodářskému rozmachu Říma, který se stal centrem stále větší římské říše, však nemohlo stačit jediné náměstí, kde se odehrával intenzivní politický a společenský život. Navíc každý z římských císařů považoval téměř za povinnost nechat vybudovat další fórum, pochopitelně nesoucí jeho jméno. Z Fora Romana se tak pozvolna stal jedinečný soubor památek. V roce 283 však tento nádherný architektonický komplex zasáhl ničivý požár. Ani obnovovací práce za císaře Diokleciána už nedokázaly zabránit chátrání, umocněnému navíc nájezdy barbarů a neustálým rabováním stavebního materiálu. Nakonec se Forum Romanum změnilo v trosky, které postupně zarostly travou. Po celá staletí ? vlastně ještě v polovině 19. století ? se na vydatných zelených plochách kryjících bývalé srdce mohutné říše popásalo domácí zvířectvo. Zájem o tento skvostný komplex se opět probudil až počátkem 18. století, kdy se začalo s konzervačními pracemi a archeologickými vykopávkami, které pokračují dodnes. Součástí Fora Romana byl např. chrám Svornosti, chrám Dvanácti nejvyšších božstev, kostel sv. Josefa tesaře, Emiliova bazilika, Trajánovy desky, Romulův hrob, vítězný oblouk císaře Septima Severa, Augustův chrám? .
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.