Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Deštné pralesy


Nejrozsáhlejší deštné pralesy se rozkládají v pásmu tropů - trvale nejteplejší části světa. Spadá sem většina rovníkové Afriky, jižní Asie, severní Austrálie a Jižní Ameriky. V těchto oblastech s tropickým klimatem a pravidelnými srážkami jsou teploty po celý rok vysoké - okolo +26 °C a také srážky jsou díky vydatným dešťům bohaté. Rozdíly v délce dne v různých ročních obdobích jsou malé. Tyto \"skleníkové podmínky\" jsou pro růst pralesů zcela ideální.
Jednou z nejteplejších a nejvlhčejších oblastí deštných pralesů je povodí Amazonky. Roste zde neuvěřitelné množství stálezelených druhů rostlin. Stromy rostou bez přestání po celý rok a vytvářejí bujný nepropustný deštný les nazývaný džungle. Ta je domovem asi poloviny všech druhů ptáků, které známe. Hlavně papoušci, kolibříci a dravci. Dále zde žijí opice, hadi, žáby, hmyz a jiní živočichové.
Některé rostliny dávají své zdroje do růstu kmenů, které ční do velké výše, zatímco jiné se přizpůsobily k životu v polostínu, proto je tropický deštný prales rozčleněn do pater. Nejvyšší patro začíná ve výšce 75 metrů a tvoří její obrovské stromy. Ty poskytují vhodná místa pro hnízdění dravců a potravní základny pro opice. Níže je patro tvořící koruny rostlin, které vytvářejí hustě propojenou klenbu s bujným listovím ve výšce 15 až 30 metrů. V tomto patře se nachází domov a potrava většiny lesních živočichů. Pod patrem korun je stromové patro s více otevřenými prostorami se stromy, které snášejí stín. V přízemním patru rostou mladé stromky a keře, podklad tvoří mechy, kapradiny a hrabanka, která dává potravu velmi malým živočichům.
Na světě zbývá velmi málo nedotčených přírodních oblastí, které je důležité ochraňovat. K nim patří právě deštné pralesy. Vzhledem k stálému počasí, teplu a vlhku se zde vyskytuje největší množství rostlinných a živočišných druhů, které již nemohou jinde žít. Jakmile takovou oblast poškodíme, obvykle se nikde nepodaří ji znovu obnovit.
V současnosti jsou v deštných pralesích káceny veliké plochy lesů. Jsou na nich pěstovány zemědělské plodiny tak dlouho, dokud úrodnost nepoklesne. Potom je tato půda využívána k chovu dobytka a je zcela vyčerpána. Stává se tak nevhodnou plochou k jakémukoliv užití. Během pár let, kdy se půda vykáceného lesa používala k pěstování například kávovníku a poskytla dřevo jako je eben či mahagon, se takováto území stala neúrodnými pásy s pahýly stromů.


Nezákonně těžené dřevo se změní na překližku a je exportováno do jiných částí Asie. Je také používáno ke stavbě nábytku pro Japonsko, Evropu a americké trhy. Zdroje dřeva z kalimantanského ostrova cenného starého porostu, nazývaného meranti (filipínský mahagon) jsou užívány na masivovou podlahovou krytinu a poskytují zdroj dřeva pro obložení luxusních automobilů.

Jestliže ničení bude pokračovat stejným tempem, tvrdí zpráva, Kalimantan, který je velký jako Texas, bude kompletně zbaven svých deštných pralesů za další tři roky. To bude mít drastický účinek na divokou zvěř, domorodé obyvatelstvo a místní povětrnostní podmínky. Zvířata, jako malajští \"sluneční\" medvědi (Ursus malaysanus), zoborožci, vousatá prasata (Sus barbatus) a orangutani se podle zprávy stanou velmi rychle ohroženým druhem. Zpráva spojila údaje z leteckého snímování se satelitními snímky a s daty z geografických mapových systémů a čidel dálkového průzkumu. Výzkm byl prováděn v letech 1999 až do září 2003.

\"Zbytky lesa jsou příliš malé a příliš fragmentované na to, aby podporovaly to množství druhů, které jsou na pralese závislé\" tvrdí Curranová, ředitelka Institutu tropických zdrojů na Yale University. \"Poprvé jsme viděli velké savce, jako orangutany a malajské medvědy či divoká prasata hladovět.\"

V Kalimantanu se nachází víc než 420 různých ptáků a 222 druhů savců, z nichž je plná polovina závislá na ekosystému deštného pralesa. Navíc, domorodci Bornea, Dhákové, spoléhají se na prasata jako primární zdroj bílkoviny. \"Zvířata zažívají krizi, \" říkal Curranová. \"Například v národním parku Gunung Palung na západě Kalimantanu, se zastaví populace orangutana na třetině stávajícího počtu v příštích pár letech.\" Curranová věří, že při aktuální rychlosti úpadku, mnoho druhů zvířat deštného pralesa zanikne za méně než 10 roků. \"My to nebezpečí nebudeme vnímat do doby, než se dostaneme k nějakému druhu prahových hodnot, \" tvrdí. \"Nyní jsme už tomu prahu blízko a pokud to nepochopíme, bude už příliš pozdě na zastavení tohoto neblahého vývoje.\"

Rozloha plantáží, na nichž se pěstují rychle rostoucí palmy kvůli lisování oleje, se zvětšuje na čtyřicetinásobek plochy od roku 1992. To je další zhoršení problému, protože velké oblasti deštného pralesa byly nahrazeny touto plodinou, a plantáže slouží jako bariéry pro putující zvířecí populaci.

Dešťové pralesy na Kalimantanu svými růstovými cykly ovlivňují chování systému počasí zvaného El Niňo. Rozdělení pralesa změnilo chvání El Niňo od regenerační do destruktivní podoby. Jak se prales zmenšuje, sucha se stávají častější a hrozná, zanechávajíc krajinu častějším divokým požárům.



Deštný prales na ostrově Fatu HivaTropický deštný prales je zalesněný biom s trvale teplým a vlhkým klimatem. Obvykle se uvádí jako dolní hranice celoročních srážek 2000 mm (v různých pojetích 1700-2500 mm). Podmínkou je, aby klima bylo vlhké skutečně celoročně, tzn. aby i v nejsušších měsících spadlo minimálně 60 mm srážek. Tento biom nalezneme zejména v rovníkových oblastech Země, byť některé okrajové enklávy mohou díky místním specifikům zasahovat až do subtropů. Nejrozsáhlejší je Amazonský deštný prales, dále Kongžský deštný prales a pralesy na polostrovech Přední a Zadní Indie. Krom nich ještě existují menší ostrovní pralesy v Karibiku, Indickém oceánu a rovníkové oblasti Pacifiku.


Stabilita pralesa
Prales se jeví jako stabilní klimaxový porost, který jeví velikou odolnost vůči narušení. Drobné mýtiny, ať už se objeví z jakéhokoliv důvodu, jsou velice rychle zarosteny. Pokud však dojde k masívní destrukci rozsáhlé oblasti (prakticky výhradně činností člověka), je tato vlívem půdní eroze a ztráty styku s původním typem porostu velice brzy znehodnocena tak, že se sem prales \"jen tak vrátit\" nemůže. Přirozená obnova pralesa na místě, které bylo zplundrováno člověkem, je otázkou staletí až tisíciletí. Člověk sám pro ni může udělat jen minimum


Likvidace pralesa
V současné době je prales otřesnou rychlostí likvidován. Dochází jednak k jeho kácení (kvůli obrovské spotřebě dřeva jako paliva i výrobní suroviny) či vypalování (pro zisk nové zemdělské půdy, která ovšem vydrží, jak již bylo řečeno, průměrně tak 2-3 roky, výjimečně 4). Za posledních 100 let již zmizelo z povrchu zemského více než 50% rozlohy tropických deštných pralesů (na poč. století byla rozloha tropických deštných pralesů asi 16 mil. km², dnes je to cca 7 mil. km²) a navzdory různým aktivitám ochránců přírody a vyhlašování nových obrovských rezervací a národních parků se tempo příliš nezpomalilo. Odhaduje se, že pokud nedojde k radikální změně, do poloviny 21. století tropické deštné pralesy zcela zmizí.

Nad otázkou následků tohoto drancování vedou vědci vášnivé diskuse. Zatímco místní dopady jsou v podstatě jednoznačné (masová eroze půdy, ochuzení genofondu, vznik nehostinné krajiny, slabý sekundární porost, který nedokáže prales nahradit, dalekosáhlé změny koloběhu vody), otázkou zůstávají následky globální. Krom zjevných dopadů (zhoršení kvality ovzduší, změny v koloběhu vody a srážek) se diskutuje nad příspěvkem procesu ničení pralesů ke globálnímu oteplování, odnosu živin do

Tropické deštné pralesy se nazývají \"klenoty Země\", \"plíce Země\" a \"největší lékárna světa\".

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.