Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů

Indie



Starověká Indie se rozkládala na poloostrově Přední Indie, v povodí řeky Indu(odtud název Indie) a jeho přítocích tvořících tzv. Paňdžáb (Pětiříčí), což je vlastně na území dnešní Indické republiky, Pákistánu a Bangladéše v jižní Asii.

V letech kolem 2300 před naším letopočtem se zde vytvořila nejstarší harappská(protoindická) kultura. Její tvůrci byli neznámého etnického původu (možná drávidského),ale je jasné, že to byli vynikající stavitelé. Svědčí o tom archeologická naleziště dvou opevněných měst Harappa (Paňdžáb) a Móhandžó-daro.Ve městech byla opevnění, měli jednotný plán složený z patrových domů postavených z pálených cihel a lemovaly pravoúhle se protínající ulice.V obou městech dominovali tvrze se správními budovami,rozsáhlé sýpky, lázně, vodovody s pitnou vodou, kanalizace.Stoky byly postaveny z cihel a odváděli odpady z koupelen a záchodů.Obyvatelé používali kromě kamenných výrobků měděné a bronzové nástroje, zbraně, keramiku na hrnčíském kruhu,terakotové sošky (z pálených cihel) a šperky z drahých kovů a slonoviny. Na destičkách, štřepech a pečtidlech se zachovalo nerozluštitelné obrázkové písmo.Tyto dvě města měla poměrně dobré hospodářské zázemí složené z přilehlých vesnic. Rolníci využívali pravidelných jarních záplav Indu, které zúrodňovaly půdu určenou na pěstování pšenice, ječmene, olejnatého sezamu a bavlny. Civilizace kolem roku 1600 př. n. l. upadla k zániku bez známých důvodů.

V polovině 2. tis. př. Kr.do Indie pronikal indoevropský kmen Árjů.Zpočátku do Paňdžábu a pak dál na východ až do povodí Gangy. Rané období vývoje = védské nám zanechalo nejstarší indické literární památky védy (=vědění) obsahující 4 sbírky plné zaklínadel, hymnů, písní, modliteb a návodů k obětem.Obyvatelé se věnovali chovu dobytka za účelem vidiny blahobytu. V čele kmenů byli náčelníci(rádžové) a rostl respekt kněží.Také vznikla společenská diferenciace, která znamenala kastovní rozdělení na 4 sociální skupiny tzv. varny (varna= barva). Nejvyšší postavení měli bráhmáni (kněží), kteří zajišťovali přízeň bohů kultovními rituály a často se stávali rádci králů.Po nich následovali kšatrijové(bojovníci), z nichž pocházeli světští vládci a členové ozbrojených družin.Dále stála nejpočetnější varna vaišjů zahrnující svobodné rolníky, řemeslníky a obchodníky. Nejnižší postavení měli šúdrové, kteří byli bezprávnou podrobenou domácí populacíÞpráva a povinnosti indických varn zdůvodňoval tzv. Manuův zákoník.

V raném indickém náboženství převládalo uctívání početných božstev ovládajících přírodní síly-bůh bouře Indra, úcta k Nebi, Zemi, Ohni a jako projev přízně a náklonosti k bohům se pořádali obětní rituály. Postupné zvyšování autority kněžích zapříčinilo vznik bráhmanismu, jehož podstatou je učení o posmrtném životě, o převtělování duší do vyššího či nižšího společenského postavení a víra,že modlitbou a obětí lze získat a ovládat přízeň bohů.

V 6. st. př. Kr. existovalo v údolí Gangy několik(asi 16) států soupeřících o nadvládu. Nejvýznamnějšími byli Kóšala a Magadha.V 1. pol. 5. stol. př. n. .l. Magadha nad Kóšalou zvítězila a vytvořila Magadhskou říši se sídelním městem Pátaliputra. Na sklonku 6.století př. n. l. byla severozápadní Indie součástí Perské říše.

Od 2. pol. 6. stol. a počátkem 5. st. př. Kr. působil na území Indie zakladatel buddhismu Siddhárta Gautama zvaný Buddha (Osvícený) z vladařské rodiny z varny kšatrijů, později považován za boha. Buddhismus hlásá, že každý člověk se může oprostit od starostí a radostí, usilovat o rozplynutí duše po smrti a přejít do stavu blaženosti- nirvány, každému je dáno dosáhnout spásy při dodržování 4 vznešených pravd.

V letech 327 až 325 př.n.l. proniklo do Paňdžádu a údolí Indu vojsko vedené Alexandrem Makedonským.Zanechalo tu své posádky, kterých se později pokusil využít vojevůdce Čandragupta k získání nadvlády v Magadhské říši.Postavil se zbytkům makedonské armády, zmocnil se Pátaliputry a stal se zakladatelem dynastie Maurjů. Úspěšně vzdoroval i Selkuovcům, kteří chtěli obnovit nadvládu Makedonie. Největšího rozmachu Indie dosáhl Čandraguptův vnuk a nástupce Ašóka (273-236 př.n.l.).Ašóka nechal zbudovat zavlažovací systém,silnice,dbal na rozvoj řemesel a obchodních styků s hélenistickými státy.Ústním podáním se také udržovala nějvětší básnická díla starověké Indie-

1)epos Mahabháráta obsahující přes 200 000 veršů. Jeho úhlavním námětem je nesmiřitelný boj mezi dvěma královskými rodinami, odvozujícími svůj původ od mýtického vládce Bháráty.K tomuto eposu jsou připojeny i další texty a poezie.

2)epos Rámajan obsahující asi 48 000 veršů popisující dobrodružství a strasti královského prince Rámy, který je ochuzen o své nástupnické právo.

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.