Splhej.wz.cz - Referáty a čtenářský deník - domů
Autor(asi): bestie    |    Zobrazit obrázky k referátu    Tisk Vytisknout referát

Geografie Chomutovska


















Seminární práce
Předmět: Základy Geografie
Téma: Geomorfologie Chomutovska ?
povodí Chomutovky




















Jméno: Fakulta životního prostředí UJEP
Ročník: Ochrana živ. prostředí
Datum: Bakalářské studium kombinované













Seznam použité literatury:

Anonymus, 1986: Významná vodohospodářská díla v povodí
Ohře. ? Praha. SZN.
Hromková, V., 1994: Generel místního územního systému
ekologické stability katastrálních území. ?
AKE, spol. s r. o. Liberec.
Karasová, H., 1998: Vodní malakofauna povodí řeky Chomutovky.
- Diplomová práce, Pedagogická fakulta, ZČU Plzeň.
Karasová, P., 1990: Využití poznatků fyzické geografie ve školské
praxi. ? Diplomová práce, Pedagogická
fakulta Ústí nad Labem.
Kohoutek, F., Houser, M. a Davídek, B., 1987: Československé
řeky kilometráž. ? Rudé právo. Praha.
Lorber, J., Ondráček, Č., Pitelová, H., Táborský, I., Tejrovský, V.,
Voženílek, P., 1995: Příroda okresu
Chomutov. ? Referát životního prostředí OÚ
v Chomutově. Chomutov.
































Osnova:

Geomorfologie Chomutovska
Popis povodí Chomutovky
Zoogeografie a fytogeografie Chomutovska
Seznam použité literatury












































1. Geomorfologie Chomutovska

Z hlediska geomorfologického je Chomutovsko součástí provincie Česká vysočina a dělí se na tři celky: Krušné hory (krystalinikum), Doupovské hory (efuzíva ? vyvřelé horniny) a Mostecká pánev (sedimenty).
Nejstarší, nejvyšší a plošně největší jsou Krušné hory (Karasová H. 1998). Jižní příkrý svah je rozčleněn hluboko zaříznutými údolími řeky Chomutovky a dalších říček a potoků povodí. Většina těchto údolí jižního svahu má směr kolmý na hlavní krušnohorskou tektonickou linii, tj. severozápad ? jihovýchod (Karasová P. 1990). Krušné hory jsou komplex metamorfovaných hornin magmatického nebo sedimentárního původu (hlavně ruly, svory a svorové ruly). V horské části se objevují výrony podzemních vod, které slouží pouze k lokálnímu zásobení vodou. Velkou přirozenou zásobárnou vody jsou rašeliniště. Jedno z nich je i u Hory Sv. Šebestiána, kde pramení i samotná Chomutovka (Lorber a kol. 1995, Karasová H. 1998).
Dolní tok Chomutovky náleží celku Mostecká pánev, kam vyúsťují všechna údolí Krušných hor, a tato pánev má přirozenou osu tvořenou řekou Ohří.
Doupovské hory zasahují do této oblasti pouze svým malým výběžkem na severu (Lorber a kol. 1995).
































2. Popis povodí Chomutovky

Chomutovka pramení na severoseverozápadě od Hory Sv. Šebestiána na SZ svahu Novoveského vrchu (885 m) v nadmořské výšce 835 m a teče díky příčné tektonické poruše směrem na JV v délce 46,2 km (Hromková 1994).
V horním toku má charakter horské bystřiny. Protéká třináctikilometrovým Bezručovým údolím, které je místy hluboké, v celé délce hustě zalesněné a je původu tektonickoerozního. Údolí začíná pod obcí Hora Sv. Šebestiána a táhne se podél toku až k hornímu okraji Chomutova. Ve městě protéká Chomutovka regulovaným korytem. V úseku mezi Údlicemi a Škrlí jsou v rovinatém terénu častým jevem rozlivy a vybřežování řeky. Za Chomutovem je zemědělská krajina s výskytem propadlin a jam (pinek), které vznikly poddolováním a zatopením vodou.
Do Chomutovky ústí čtyři významné potoky. V místě Třetího Dolského Mlýna v nadmořské výšce 390 m zleva přitéká Kamenička a zprava Křímovský potok, na nichž jsou postaveny stejnojmenné údolní nádrže na pitnou vodu (Anonymus 1986). Pod Chomutovem u vesnice Hořence přijímá Chomutovka zprava potok Hačku o délce 15 km, který pramení na svahu Krušných hor v oblasti obce Strážky. Posledním přítokem je levostranný Velemyšleveský potok (Karasová H. 1998).
Samotná Chomutovka ústí u Postoloprt do Ohře v nadmořské výšce 181m na jejím 65,7 říčním km (Kohoutek a kol. 1987).






























3. Zoogeografie a fytogeografie Chomutovska

Z hlediska zoogeografického se na sledovaném území setkávají dvě jednotky. Provincie listnatých lesů do 750 m nad mořem se 70% naší fauny a provincie středoevropského pohoří s nadmořskou výškou přes 750 m nad mořem, kde není velká druhová variabilita (Lorber a kol. 1995). Kohoutek a kol. (1987) říká, že touto oblastí probíhá tahová cesta ptactva. Z fytogeografického hlediska se zkoumané území člení na tři základní fytochoriony. Je to oblast teplomilné květeny (termofytikum), oblast květeny odpovídající středoevropskému pásmu s listnatými lesy (mezofytikum) a oblast horské květeny (oreofytikum). V třetí zmíněné oblasti je silné zastoupení smrku ztepilého, který je nahrazován na exhalace odolnějším smrkem pichlavým a modřínem.
Z širšího pohledu mají Krušné hory tři význačné biotopy: rašeliniště, zbytky původních lesních porostů a květnaté louky. Před příchodem člověka byly břehy Chomutovky pokryty buky a olšinami, na ně navazovaly dubohabrové háje a subxerofilní doubravy, které v podkrušnohorském pásmu přecházely ve společenstva květnatých bučin (Lorber a kol. 1995).


Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha.